Jak je to tedy s tou ideologií o klimatu?

Dovoluji si reagovat na blogpost pana Ladislava Metelky, klimatologa a člena IPCC. Tento text (obsahuje ještě odkazy na jiné zdroje) je v podstatě dosti zásadní a pan autor se v diskusi na Ekolistu vyjádřil, že sepsal tento i následující texty proto, aby nemusel pořád dokola opakovat ty samé argumenty proti klimaskeptikům.

Evidence Ninja

Je mi líto, přestože se pan autor odvolává na užití AI v nadpisu uvedeného jména, je zde jeden zásadní problém: AI v podstatě nemyslí a není ani schopna kritického myšlení. Prostě se do ní nějakým způsobem zavede určitý pool informací, majících axiomatický charakter, a ona nedělá nic jiného než srovnávání s tímto axiomem.

Je ovšem mimo její možnosti tento axiom nějakým způsobem také prohnat verifikací. To je obrovský rozdíl proti člověku, který má prakticky vrozené pochybování o všem, a je si vědom toho, že pokud vychází z nějakých axiomů, tak to, k čemu se propracuje, padá v momentě byť i jen malé změny v některém z nich. A to tak, že velmi zásadně.

Druhou věcí jistě je i nedávno odhalený skandál, podle něhož naprostá většina AI preferuje levicové až ultralevicové ideologie a naopak se staví velmi negativně proti pravicovým. Což, pochopitelně, znamená, že na hodnocení AI u všech otázek s politickým či ideologickým přesahem se absolutně nelze spolehnout.

Aby bylo jasno, ekologii obecně a klimatologii zvláště je nutno přiřadit k levicovým ideologiím. Dožadují se totiž rozsáhlých zásahů ze strany státu (či „privilegovaných“ organizací) do života lidí. Úspěšnost těchto zásahů je mj. podmíněna také omezováním demokracie („protože pomýlení lidé by mohli volit nesprávně“), lidských a občanských práv („protože by mohla být zneužívána“) a také různými zákazy a nařízeními, které postrádají věrohodný smysl. A ze strany ekologů i klimatologů lze slyšet i hlasy o nějaké „klimatické diktatuře“, která jakoby vypadla z oka třeba nám, starším, známé „diktatuře proletariátu“.

Odpůrce ekologie a klimatologie lze naopak řadit do směru, který podporuje lidská a občanská práva a minimalizuje zásahy státu do života občanů i dalších obyvatel, a také podporuje redukci těch institucí státu, které by něco takového mohly dělat. Z tohoto důvodu je nutné naprostou většinu klimaskeptiků řadit více – méně do pravé poloviny politického spektra.

A vrací se nám ona AI, s vysokou pravděpodobností levicová až ultralevicová, která bude bojovat za levicovou až ultralevicovou ideologii klimaalarmistů i ekologů obecně.

Je klimatologie věda?

Pan Metelka se ohání tím, že klimatologie je věda, protože se učí na přírodovědných fakultách, případně Matematicko fyzikální fakultě.

Budu hodně zlý: Já ještě pamatuji, že se na těchto a podobných zařízeních učil marxismus – leninismus. Je to důkaz jeho vědeckosti, případně objektivní pravdivosti? A když půjdeme hlouběji do historie, tak se tam (pokud tyto VŠ či fakulty v té době již existovaly) učilo i náboženství a zcela jistě lze v souvislosti s touto disciplínou položit naprosto stejnou otázku.

Nehledě k tomu, že na některých těchto školách bychom nalezli různé „vědecké genderismy“ a podobné ryze ideologické obory, které sice s vědou nemají nic společného, ale jsou docela zajímavým zdrojem příjmů, protože školy jsou u nás placeny v podstatě „za hlavu“ (míněno studujícího studenta) a otevřít nějaký obor, kam nastoupí studenti, kteří s bídou odmaturovali z matematiky či přírodopisu, ale přinesou škole peníze a ona jim dá diplom v módním oboru, je prostě ekonomicky přínosné. Už proto, že v těchto oborech nebývá velmi finančně náročná praktická výuka.

Často se takto škola drží nad vodou, aby mohla provozovat skutečně vědecké obory (věnuji pietní vzpomínku Janu Keplerovi, který byl geniálním astronomem, jehož stopa v této vědě trvá po dnes, ale z ekonomických důvodů se „přiživoval“ sestavováním horoskopů).

Takže tento argument vědeckosti klimatologie prostě brát nelze.

Dále autor argumentuje tím, že klima je souborem fyzikálních vztahů mezi veličinami, a že je to vlastně věda a žádná ideologie.

Dovolím si oponovat tím, že i lidské tělo je jakýmsi souborem faktorů a vztahů mezi nimi, které by mělo jít popsat v termínech fyziky i chemie (či matematiky a dalších exaktních disciplín). Problém je, že spoustu vlastností lidského organismu takto jednoduše popsat nelze. Už jen „pitomý“ placebo efekt tomuto popisu do značné míry vzdoruje. A podobných jevů je běžně známo provozovatelům medicíny velké množství.

Proto si také dovoluji konstatovat, že medicína má svou složku ryze vědeckou, technickou, ale má rovněž i složku, kterou bych si dovolil nazvat „artistní“, kterou nelze jednoduše racionálně vyložit naprosto stejně, jako když dva lidé malují barvami na plátno, a jednomu z toho vyjde mazanina, zatímco druhému Dílo, za které se po pár desetiletích budou platit naprosto nehorázné peníze.

Velice doporučuji k přečtení kdysi, na přelomu 19. a 20. století, velmi úspěšného a módního lékaře jménem Axel Munthe, jehož stěžejní autobiograficky laděné dílo, v doslovném překladu „Kniha o San Michele“ u nás vyšlo dávno za komunistů pod názvem „Kniha o životě s smrti“. Protože tady šlo právě o lékaře, který vedle té technické a vědecké složky ovládal i onu artistní, která působila na pacienty, že v podstatě ani on nevěděl, jak. Jeho vila na Capri rovněž stojí za návštěvu, podle mých posledních informací je v ní jeho muzeum.

Klimatologie

Po předchozím exkursu si dovolím se vrátit zpět k onomu tvrzení pana Metelky, že je klimatologie exaktní věda. A dovolím si oponovat tím, že je mi velice líto, ale rozhodně není, a ani být nemůže.

Klimatologie (vědecky pojatá) je prostě studium obrovského komplexu faktorů a vztahů mezi nimi, které mají navíc přesah i do dalších oborů ekologie (což je širší pojem). Zásadní problém ovšem spočívá v tom, že řadu uvedených vztahů neznáme, případně jen tušíme (což je situace stejná, jako u výše zmíněného lidského organismu).

A, pochopitelně, ony vztahy mezi nimi mohou být velmi pestré a bude jich, z podstaty věci, naprosto nepřeberné množství. Navíc je řada těchto faktorů reálně neměřitelná, nebo alespoň špatně měřitelná, takže jsou zde obrovské mezery nejistoty mezi mantinely krajních hodnot toho, co připouštějí měřáky. Zde je prostě nutno se smířit s tím, že některé věci prostě neznáme a znát hned nebudeme, a tomu přizpůsobit metodiku práce (jak to dávno udělali z čirého donucení lékaři). Mimochodem, lidské tělo považuji za daleko jednodušší systém než je klima.

Proto je nutno pracovat velmi pokorně se statistickými metodami, které něco řeknou, něco stejně zatají nebo zkomplikují a výsledkem je jakýsi základní obraz faktorů a vztahů, který může být velmi hrubý a nepřesný.

Dalším takovým problémem je, že chybějící informace o faktorech i vztazích jsou substituovány s jednoznačným ideologickým přesahem, který už s vědou nemá naprosto nic společného. Včetně toho, že klimaalarmisté byli opakovaně přistiženi při generování sice „ideologicky konvenujících“, ale faktograficky zcela nesmyslných údajů o faktorech (a jejich hodnotách) i vztazích mezi nimi. Což je něco, čeho by se věda hodná tohoto označení neměla dopouštět.

Rozhodně je hrubou chybou, pokud se na základě takových faktorů, vztahů a konfabulací mají dělat šíleně drahé aktivity, které navíc negativně zasahují jen v EU do stovek milionů životů. Takové zásahy, aby měly oprávnění, by musely být podloženy daleko větším a silnějším argumentačním materiálem, obstávajícím při testování na pravdivost, než jaký mají ekologové (včetně klimatologů) k dispozici.

Nelze tedy souhlasit s panem autorem ani v tom, že klimatologie je „exaktní věda“, protože pod tímto pojmem si normální člověk představuje obor, v němž jsou všechna fakta známa a jsou známy i vztahy mezi nimi, takže je získání potřebných informací záležitostí naměření pár hodnot (definovanými postupy) a, opět definovanými postupy, zpracování výsledků. Což klimatologie rozhodně není.