23.4.2025
Kategorie: Společnost

Kdyby žil, mlčel by Kryl, nebo by křičel ještě víc než dřív?

Sdílejte článek:

PZ

Kdyby dnes žil Karel Kryl, nejspíš by byl z české společnosti znovu hluboce zklamaný. A možná by znovu odešel do exilu. Tentokráte však ne před diktaturou, ale před beznadějí.

Karel Kryl, básník s kytarou, disident, symbol vzdoru proti totalitě a také zklamaný svědek českého polistopadového vývoje.Básník sametové revoluce, který po roce 1989 kritizoval rychlý rozpad ideálů, by se v zemi ovládané oligarchy, prázdnými hesly a mediální manipulací necítil doma.
Když se po roce 1989 vrátil z exilu v Německu, nevracel se jako vítěz, ale jako muž, který se chtěl podílet na budování nové svobodné republiky. Místo toho narazil na mocenské hrátky, politický oportunismus a rychlou proměnu ideálů v osobní zisk. Jeho rozčarování bylo hluboké. Co by asi říkal dnes?

Ještě v devadesátých letech si Karel Kryl nebral servítky. Kritizoval „zvůli modrých ptáků“, mluvil o „zlodějích sametové revoluce“ a ironizoval tehdejší prezidenty i ministry. Měl tehdy přímý kontakt s realitou a nebál se kritizovat ani Václava Havla, kterého považoval za příliš smířlivého vůči bývalým komunistům. Co by říkal dnes, kdyby se probudil v zemi, kde vládnou teoretici a oligarchové, opozice se hádá o banalitách, prezident je pasivní a média patří miliardářům?

Zřejmě by zpíval. Ale ne s nadějí. Jeho texty by byly temné, jedovaté, možná až nihilistické. Možná by napsal novou verzi „Bratříčka“. Tentokrát ne „zavřeli bránu“, ale „prodali duši“. A možná by byl zase jednou zakázaný, ale tentokrát ne režimem, ale „korektností“ a algoritmy.

Kryl v době oligarchů a prázdných hesel

Kryl by nesnesl dnešní populismus ani nové formy cenzury. Nepochopil by, proč se slova jako „svoboda“ nebo „pravda“ změnila v klišé. Nesouhlasil by s tím, jak se elity odtrhly od lidí, jak se z politiky stalo řemeslo bez ideálů. A určitě by odmítl jakýkoli návrat před rok 1989, ale stejně tvrdě by odmítl i to, co se z revoluce stalo. Neviděl by pravici ani levici, jen karikatury demokracie.

Mohli bychom si snad myslet, že by se přidal k opozici? Těžko. Stejně jako po roce 1989 by byl osamělý, protože pravdu nikdy nehledal v partajích, ale v lidech. A ti ho zklamali už tehdy, i dnes by se musel dívat, jak si revoluci přivlastnili marketingoví specialisté a PR stratégové.

V devadesátých letech se Kryl často vracel do Německa. Měl tam nejen zázemí, ale i respekt. V Česku mu tleskali jen, když se trefoval do těch, které „správní lidé“ neměli rádi. Když kritizoval všechny, přestával být vítaný. Dnes by to nebylo jiné. V Česku, kde každý druhý internetový názor končí výkřikem „dezolát“ nebo „kolaborant“, by se Kryl znovu stal nežádoucím. A možná by opravdu znovu odešel. Ne z pohodlnosti, ale ze zoufalství.

Německo by mu opět nabídlo útočiště. Možná by tam mohl ještě jednou vydat album, tentokrát ne proti režimu, ale proti beznaději. Zpíval by německy i česky, a jediné, co by se nezměnilo, by byla ta křehká, ale neústupná pravda v jeho hlase.

Dnes by Kryl nebyl hostem talk show. Nebyl by součástí kulturní elity. Možná by si vedl vlastní kanál na YouTube – pokud by ho někdo nenahlásil. Nebo by seděl v malém klubu a zpíval pro pár lidí, kteří ještě nezapomněli poslouchat. Možná by ani nezpíval, jenom by četl své verše. A možná by jednoho dne prostě zmizel. Ne proto, že by ho někdo umlčel, ale proto, že by už neměl pro koho mluvit.

Poslední otázka?

Mohl by se dnes Karel Kryl cítit doma v České republice? Těžko. Možná by si tu připadal jako exulant v zemi, která se tváří, že si ho váží, ale nechce slyšet, co by skutečně řekl. A možná by si sám pro sebe napsal epitaf:

„Země, kde pravda vítězí, ale jen když se jí to hodí.“

prvnizpravy.cz
Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)