
Kdyby žil, mlčel by Kryl, nebo by křičel ještě víc než dřív?
PZ
Kdyby dnes žil Karel Kryl, nejspíš by byl z české společnosti znovu hluboce zklamaný. A možná by znovu odešel do exilu. Tentokráte však ne před diktaturou, ale před beznadějí.
Ještě v devadesátých letech si Karel Kryl nebral servítky. Kritizoval „zvůli modrých ptáků“, mluvil o „zlodějích sametové revoluce“ a ironizoval tehdejší prezidenty i ministry. Měl tehdy přímý kontakt s realitou a nebál se kritizovat ani Václava Havla, kterého považoval za příliš smířlivého vůči bývalým komunistům. Co by říkal dnes, kdyby se probudil v zemi, kde vládnou teoretici a oligarchové, opozice se hádá o banalitách, prezident je pasivní a média patří miliardářům?
Kryl v době oligarchů a prázdných hesel
Kryl by nesnesl dnešní populismus ani nové formy cenzury. Nepochopil by, proč se slova jako „svoboda“ nebo „pravda“ změnila v klišé. Nesouhlasil by s tím, jak se elity odtrhly od lidí, jak se z politiky stalo řemeslo bez ideálů. A určitě by odmítl jakýkoli návrat před rok 1989, ale stejně tvrdě by odmítl i to, co se z revoluce stalo. Neviděl by pravici ani levici, jen karikatury demokracie.
Mohli bychom si snad myslet, že by se přidal k opozici? Těžko. Stejně jako po roce 1989 by byl osamělý, protože pravdu nikdy nehledal v partajích, ale v lidech. A ti ho zklamali už tehdy, i dnes by se musel dívat, jak si revoluci přivlastnili marketingoví specialisté a PR stratégové.
V devadesátých letech se Kryl často vracel do Německa. Měl tam nejen zázemí, ale i respekt. V Česku mu tleskali jen, když se trefoval do těch, které „správní lidé“ neměli rádi. Když kritizoval všechny, přestával být vítaný. Dnes by to nebylo jiné. V Česku, kde každý druhý internetový názor končí výkřikem „dezolát“ nebo „kolaborant“, by se Kryl znovu stal nežádoucím. A možná by opravdu znovu odešel. Ne z pohodlnosti, ale ze zoufalství.
Dnes by Kryl nebyl hostem talk show. Nebyl by součástí kulturní elity. Možná by si vedl vlastní kanál na YouTube – pokud by ho někdo nenahlásil. Nebo by seděl v malém klubu a zpíval pro pár lidí, kteří ještě nezapomněli poslouchat. Možná by ani nezpíval, jenom by četl své verše. A možná by jednoho dne prostě zmizel. Ne proto, že by ho někdo umlčel, ale proto, že by už neměl pro koho mluvit.
Poslední otázka?
Mohl by se dnes Karel Kryl cítit doma v České republice? Těžko. Možná by si tu připadal jako exulant v zemi, která se tváří, že si ho váží, ale nechce slyšet, co by skutečně řekl. A možná by si sám pro sebe napsal epitaf:
„Země, kde pravda vítězí, ale jen když se jí to hodí.“
- Kdyby žil, mlčel by Kryl, nebo by křičel ještě víc než dřív? - 23.4.2025
- Brusel rozjel operaci “Krádež českého lithia” - 23.4.2025
- Velikonoce v pozadí jiných událostí - 22.4.2025