Kdy se ve skutečnosti začal osnovat Velký reset a kdo za ním stojí?

Ti, kdo jsou dnes v popředí, byli v počátcích jen žáky. Ovšem postupem času se dařilo formovat společnost přesně podle plánů, většina lidí tak byla postupně přivedena přesně tam, kam potřebovali. Buď se stali jejich loutkami a žáky nebo – a to platí na většinovou masu – se stali jen konzumenty, kteří bezmyšlenkovitě přejímají informace z médií, aniž by se zamysleli nad tím, kde je asi pravda.

Klaus Schwab je jedním z těch, kdo se již skutečně více než 50 let zasazuje o korporativistické sloučení korporátní moci s vládou, včetně Agendy 2030 OSN, tedy agendy, jejíž počátky sahají do počátku 70. let a ještě dále, i když byla schválena až v roce 2015. Jenže všechno chce svůj čas…

Velký reset je pouze aktualizovaný plán globální dystopické diktatury pod kontrolou OSN, který se připravoval po celá desetiletí. Hlavními aktéry byli David Rockefeller a jeho chráněnec Maurice Strong.

Na počátku 70. let pravděpodobně neexistovala žádná vlivnější osobnost světové politiky než před několika lety zesnulý David Rockefeller, tehdy známý především jako předseda Chase Manhattan Bank.

Koncem 60. a začátkem 70. let mezinárodní kruhy přímo spojené s Davidem Rockefellerem vytvořily oslnivé pole elitních organizací a think-tanků. Patřily mezi ně Římský klub, 1001: A Nature Trust, který je přidružen ke Světovému fondu na ochranu přírody (WWF), Stockholmská konference OSN ke Dni Země, studie Limits to Growth od MIT a Trilaterální komise Davida Rockefellera.

V roce 1968 založil David Rockefeller s Aureliem Pecceiem a Alexandrem Kingem neomalthusiánský think-tank, Římský klub. Aurelio Peccei byl jednatelem automobilky Fiat, kterou vlastnila mocná italská rodina Agnelli. Gianni Agnelli z Fiatu byl blízkým přítelem Davida Rockefellera a členem Mezinárodního poradního sboru Rockefellerovy Chase Manhattan Bank. 

Agnelli a David Rockefeller byli blízcí přátelé od roku 1957. Agnelli se v roce 1973 stal zakládajícím členem Trilaterální komise Davida Rockefellera. Alexander King, vedoucí vědeckého programu OECD, byl také poradcem NATO. To byl začátek toho, co se stalo neo-malthusiánským hnutím „People Pollute“.

V roce 1971 vydal Římský klub velmi chybnou zprávu nazvanou Limity růstu, která předpovídala konec civilizace, jak jsme ji znali, díky rychlému růstu populace v kombinaci s fixními zdroji, jako je ropa. Zpráva dospěla k závěru, že bez významných změn ve využívání zdrojů „bude nejpravděpodobnějším výsledkem docela náhlý a nekontrolovatelný pokles jak populace, tak průmyslové kapacity“.

Zpráva byla založena na falešných počítačových simulacích skupiny počítačových vědců z MIT. Obsahovala odvážnou předpověď: „Pokud budou současné trendy růstu světové populace, industrializace, znečištění, produkce potravin a vyčerpávání zdrojů pokračovat beze změny, bude hranice růstu na této planetě dosaženo během příštích sta let.“ To byl rok 1971. V roce 1973 pozval Klaus Schwab  na své třetí výroční setkání v Davosu, Pecceiho, aby shromážděným generálním ředitelům představil limity růstu.

V roce 1974 Římský klub odvážně prohlásil: „Země má rakovinu a tou rakovinou je člověk“. A dále: „Svět čelí bezprecedentnímu souboru vzájemně propojených globálních problémů, jako je přelidnění, nedostatek potravin, vyčerpání neobnovitelných zdrojů (např. ropa), zhoršování životního prostředí a špatné vládnutí.“ 

Je nutná „horizontální“ restrukturalizace světového systému… drastické změny ve vrstvě norem – tj. hodnotovém systému a cílech lidí – jsou nutné k řešení energetických, potravinových a jiných krizí, tj. v případě přechodu jsou nutné sociální změny a změny v individuálních postojích. k organickému růstu. 

Římský klub pak postupem času navrhoval, kolik lidí by bylo pro planetu ideálních – tedy únosných. Návrhy se pohybovaly mezi půl milionem až po dvě miliardy. Výš však Římský klub až dosud nikdy nešel.

Ve své zprávě Mankind at the Turning Point z roku 1974 Římský klub argumentoval dále:

Rostoucí vzájemná závislost mezi národy a regiony se pak musí odrazit v poklesu nezávislosti. Národy nemohou být vzájemně závislé, aniž by se každý vzdal části své vlastní nezávislosti nebo alespoň uznal její omezení. Nyní je čas sestavit hlavní plán pro organický, udržitelný růst a světový rozvoj založený na globální distribuci všech omezených zdrojů a novém globálním ekonomickém systému. 

To byla první formulace Agendy 21 OSN, Agendy 2030 a Velkého resetu z Davosu.

Zdaleka nejvlivnějším organizátorem Rockefellerovy agendy „nulového růstu“ na počátku 70. let byl dlouholetý přítel Davida Rockefellera, miliardář a naftař jménem Maurice Strong.

Kanaďan Maurice Strong byl jedním z klíčových prvních zastánců vědecky chybné teorie, že člověkem způsobené emise CO2 z dopravy, uhelných elektráren a zemědělství způsobují dramatický a zrychlující se nárůst globální teploty, který ohrožuje „planetu“,  tzv. globální oteplování.

Jako předseda Stockholmské konference OSN ke Dni Země v roce 1972 Strong prosazoval agendu snižování populace a snižování životní úrovně po celém světě s cílem „zachránit životní prostředí“.

Strong vysvětlil svůj radikální ekologický program:

„Není jedinou nadějí pro planetu kolaps industrializovaných civilizací? Není naší zodpovědností tento kolaps způsobit?“

To se  děje především poslední tři roky.

Vzhledem ke své kariéře a značnému majetku postavenému na těžbě ropy byl  Strong zvolen, aby vedl hlavní iniciativu OSN k mobilizaci ekologických akcí, jako je neobvyklý počet nových zastánců „ekologické čistoty“, jako je David Rockefeller nebo Robert O. Anderson z Aspen Institute nebo John Loudon ze společnosti Shell.

Strong se setkal s Davidem Rockefellerem v roce 1947 jako mladý Kanaďan ve věku osmnácti let a od té doby byla jeho kariéra spojena s rodinnou sítí Rockefellerů. Jeho nové přátelství s Davidem Rockefellerem dalo Strongovi v 18 letech klíčovou pozici v OSN pod vedením pokladníka OSN Noaha Monoda. Fondy OSN byly pohodlně spravovány Rockefellerovou Chase Bank. To znázorňovalo model „partnerství veřejného a soukromého sektoru“, který Strong používal – soukromý zisk z veřejných peněz. 

V 60. letech se Strong stal prezidentem obrovského montrealského energetického konglomerátu a ropné společnosti Power Corporation, kterou tehdy vlastnil vlivný Paul Desmarais. Podle kanadské vyšetřovatelky Elaine Dewarové byla společnost Power Corporation využívána také jako politický lubrikační fond k financování kampaní vybraných kanadských politiků, jako byl Pierre Trudeau, otec davoského chráněnce Justina Trudeaua.

V roce 1971 byl Strong jmenován náměstkem státního tajemníka Organizace spojených národů v New Yorku a generálním tajemníkem nadcházející konference ke Dni Země, Konference OSN o lidském životním prostředí (Earth Summit I) ve Stockholmu ve Švédsku. Toho roku byl také jmenován správcem Rockefellerovy nadace, která financovala jeho iniciativu pro Stockholmský summit Země.  Ve Stockholmu byl založen Program OSN pro životní prostředí (UNEP), jehož ředitelem byl Strong.

V roce 1989 byl Strong jmenován generálním tajemníkem OSN, aby v roce 1992 předsedal Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED)- „Rio Earth Summit II“. Tam dohlížel na rozvoj cílů OSN pro udržitelné životní prostředí, Agendu 21 pro udržitelný rozvoj, která tvoří základ Velkého resetu Klause Schwaba, a na ustavení Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC). Strong, který byl také členem představenstva WEF v Davosu, zařídil, aby Schwab sloužil jako klíčový poradce Summitu Země v Riu.

Jako generální tajemník konference OSN v Riu si Strong také objednal zprávu Římského klubu pod názvem „První globální revoluce,“ jejímž autorem je Alexander King. Ta připustila, že tvrzení o globálním oteplování způsobeném CO2 bylo pouze vykonstruovaným trikem, jak vynutit sílu změny. Tedy již v roce 1992 přiznali, že všechny nesmysly o CO2 jsou účelové lži:

„Společným nepřítelem lidstva je člověk. Při hledání nového nepřítele, který by nás mohl sjednotit, jsme přišli s myšlenkou, že by se do toho vešlo znečištění, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hladomor a podobně. Všechna tato nebezpečí jsou způsobena lidskými činy a lze je překonat pouze změnou postojů a chování. Skutečným nepřítelem je tedy lidstvo samo.“ 

Totéž přiznal i delegát prezidenta Clintona v Riu Tim Wirth

„Musíme dostat problém globálního oteplování pod kontrolu. I když je teorie globálního oteplování špatná, ekonomicky a ekologicky uděláme správnou věc.“ 

V Riu Strong poprvé představil manipulativní myšlenku „udržitelné společnosti“, definovanou ve smyslu tohoto svévolného cíle eliminace CO2 a dalších takzvaných skleníkových plynů. 

V září 2015 se v Římě s požehnáním papeže Agenda 21 stala Agendou 2030 se 17 „udržitelnými“ cíli. Mimo jiné uvádí:

S půdou kvůli její jedinečnosti a zásadní roli, kterou hraje v lidském osídlení, nelze zacházet jako s běžným aktivem ovládaným jednotlivci a vystaveným tržním tlakům a neefektivitě. Soukromé vlastnictví půdy je také hlavním prostředkem akumulace a koncentrace bohatství, a proto přispívá k sociální nespravedlnosti… Sociální spravedlnost, obnova a rozvoj měst, poskytování slušného bydlení a zdravých podmínek pro lidi lze dosáhnout pouze tehdy, když je půda považována za společenský zájem a užívá jej jen celek.

Stručně řečeno, soukromé vlastnictví musí být socializováno pro „společnost jako celek“, což je myšlenka známá již v sovětských dobách a klíčový prvek „Velkého resetu“ v Davosu. A nyní se to ve velkém realizuje například v Nizozemsku.

V Riu 1992, kde byl předsedou a generálním tajemníkem, Strong uvedl:

Je zřejmé, že současný životní styl a spotřební vzorce bohaté střední třídy – vysoká spotřeba masa, spotřeba velkého množství mražených a hotových jídel, spotřeba fosilních paliv, domácích spotřebičů, klimatizace doma a v práci, život na předměstích – jsou neudržitelné. 

V té době byl Strong v centru přeměny OSN na prostředek pro skryté prosazování nového globálního technokratického „paradigmatu“, pomocí hrozivých varování před planetárním vymíráním a globálním oteplováním a slučováním vládních agentur s korporační mocí, aby mohli nevolení globalisté vykonávat kontrolu téměř nad čímkoli pod rouškou „udržitelnosti“.

Takže pozor, slyšíte-li slovo „udržitelnost,“ pak buďte ve střehu. Mnoho firem, které se jím – podobně jako uhlíkovou stopou – zaklínají, ve skutečnosti prosazuje realizaci těchto plánů.

V roce 1997 Strong dohlížel na vytvoření akčního plánu po Summitu Země, The Global Diversity Assessment, plánu pro zahájení čtvrté průmyslové revoluce, soupisem všech zdrojů na planetě, jak by měly být tyto zdroje kontrolovány a jak by měla být revoluce dosažena.

Strong byl v té době spolupředsedou Světového ekonomického fóra Klause Schwaba v Davosu. V roce 2015 zakladatel WEF v Davosu Klaus Schwab napsal o Strongově smrti:

Byl mým mentorem od vzniku Světového ekonomického fóra: skvělým přítelem, nepostradatelným poradcem a dlouholetým členem naší správní rady. 

Předtím, než odstoupil z OSN kvůli korupčnímu skandálu „jídlo za ropu v Iráku,“ byl Strong členem Římského klubu, správcem Aspen Institute, správcem Rockefellerovy nadace a Rothschild Foundation. Strong byl také ředitelem Chrámu porozumění Lucifer Trust (aka Lucis Trust) sídlícího v katedrále svatého Jana Božského v New Yorku, kde k pohanským rituálům patří vedení ovcí a dobytka k oltáři k požehnání.

 Zde viceprezident Al Gore kázal kázání, zatímco věřící pochodovali k oltáři s miskami kompostu a červů…

Toto je temný původ Schwabovy agendy Great Reset, která říká, že bychom měli jíst červy a nemít žádné soukromé vlastnictví, abychom „zachránili planetu“. Agenda je temná, dystopická a navržená tak, aby odstranila miliardy nás „normálních lidí“…