
Jen bych si přál mít takového premiéra …
IVAN LANGER
Nejsem premiérem, nechtěl jsem a nechci být.
Jen bych si přál mít takového premiéra:
Být premiérem republiky v situaci, kterou neznám já, mé děti, rodiče ani rodiče mých rodičů, přemýšlel bych nad tím, co těm prvním chci zanechat a z čeho od těch druhých, třetích chci vycházet.
Být premiérem v této době, cítil bych odpovědnost nejen sám za sebe, ale i za všechny, kdo jsou dnes tady, kdo byli přede mnou a budou po mně.
Být premiérem, věděl bych, co nevím a mám vědět, co neumím a nemusím umět, obklopil se těmi, kdo vědí a umějí.
Být premiérem, nemrskal bych na Fejsbúku Moniku, omluvil se svým dětem, že nemohu být s nimi, a mluvil, jednal, hledal a nacházel řešení pro všechny, kteří žijí v zemi, ve které žiji. Spojil bych všechny, kdo vědí a chtějí pomoci.
Být premiérem, definoval bych rizikové skupiny, zajistil lidské, technické, finanční kapacity a chránil ty, kdo potřebují být a mají být chráněni.
Být premiérem, vypráskal bych bičem ty, kdo obchodují se strachem a neklaněl se před nimi ani na letišti, ani jinde. Dal naději, definoval cíl a postupné kroky, jak ho dosáhnout. Přidal pokoru a požádal o pochopení. Myslel při tom na každého jednoho člověka, který se zrodil, rodil, vychovává, žije a tvoří.
Být premiérem, nedělil bych se na vládu a opozici, společně sestavil konkrétní plán. Odstranil bych rozdělení na „my a oni“: „my a oni“ teď i „my a oni“ v budoucnu, neboť rozhodování dnes dopadne na další generace „všech“ bez rozdílu. Vyměnil bych v této výjimečné situaci neschopné, zadusil mesiášský syndrom, svůj i svých fámulů. Poslal Kena zpívat, Alenku na živnostňák, ať si zkusí žít na své vlastní IČO, a Bílého lva vrátil do Lánské obory.
Být premiérem, upřednostnil bych úspory před novými dluhy a hledal jejich optimální mix, neboť mají-li se uskrovnit občané, první se musí uskrovnit stát. Nevymýšlel bych nesplnitelné byrokratické programy pro vyvolené, plošně poslal „dávku“ všem, kdo sami platí daně, zrušil a odložil některé daně, snížil a odložil odvody z mezd, neboť to bude rychlejší, spravedlivější a smysluplnější, než vyplácení podpor v nezaměstnanosti.
Být premiérem, měl bych respekt vůči právům a svobodám občanů, pečlivě zvažoval každé rozhodnutí, které by do nich zasáhlo a omezilo je.
Být premiérem, důsledně bych dodržoval princip „není moci bez odpovědnosti“, nesnažil se z něj pokoutně vyvléci právními kličkami a trval na náhradě újmy způsobené zásahem veřejné moci.
Být premiérem, věděl bych, že síla a velikost státu není dána velikostí jeho moci nad občany, nýbrž silou, vůlí, pracovitostí a odpovědností každého jednoho z nich. Věřil bych jim a radoval se z toho.