Je žádoucí nová studená válka mezi Západem a Ruskem? Určitě ne.

Zapomínáme, že když byl Medveděv prezidentem, zveřejnil vícerozměrný plán na posílení evropské bezpečnosti. Na Ukrajině EU sebevražedně odstoupila od kompromisního ujednání s prezidentem Viktorem Janukovyčem, které mohlo zabránit dalším politickým otřesům.

Rodric Braithwaite, bývalý britský velvyslanec v Rusku, napsal, že „desetiletí lidé ze Západu přednášeli Moskvě o tom, kde leží její skutečné zájmy, a očekávali, že bude trpně následovat, kam ji vedl Západ“ a že „zřídka poslouchali, co Rusové říkali v reakci“. protože ruské obavy se zdály nedůležité, zavádějící nebo nepřijatelné“. Západ nevyslyšel ruské obavy z rozšiřování NATO. Neposlouchali ani ruský hněv na plány USA přivést Ukrajinu a Gruzii do NATO.

Je požadována nová studená válka? Určitě ne. Je potřeba jen nějaké moudré západní vedení, jak se chovat k Rusku. Od dob Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové jsme to neměli.

Nikdo neposlouchá ani když hovoří bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger Dnes se ignoruje moudrý starý guru zahraniční politiky (je mu 100). Ve skutečnosti mainstreamová média jen příležitostně informují o jeho smířlivém a rozumném myšlení o válce na Ukrajině.

Pokud chceme směřovat k Orwellovu hroznému rozuzlení, pokračujme současným směrem. Pokud ne, měli bychom se probudit a obrátit naši politiku vůči Rusku.

Samozřejmě  že takový  Jakub Janda nebo  nájemný písmák Krupka  z Deníku.cz a mnoho a mnoho dalších jen ohrnou pysk a vyplivnou -pche, kydy jakého si komoušského Číňana!! Kdo je na  ně zvědav. Jde o komunistickou, čínskou, vylhanou propagandu!

Nic neočekávaného.  Velmi, opravdu velmi jsem si dal záležet  na  tom, abych si autora proklepl. Na  SCHMP  o něm praví jen toto:

Jonathan Power je publicista a komentátor  zahraničních záležitostí.

Což mi nestačilo. Jenže Strejda Google mi o něm  vyhodil následující  informace:

Jonathan Power je publicista pro mezinárodní zahraniční záležitosti již více než 40 let. 17 let byl publicistou a komentátorem International Herald Tribune (nyní New York Times). Vyzpovídal více než 70 nejslavnějších a nejvlivnějších světových prezidentů, premiérů a politických a literárních ikon včetně Ignacia Luly Da Silvy, Indiry Gandhi, Sonia Gandhi, Willyho Brandta, Julia Nyerere, Jamese Baldwina, Martina Luthera Kinga, Paula McCartneyho, Mario Vargas Llosa, Eldridge Cleaver, Jimmy Carter, Olusegan Obasanjo, Georgio Arbatov, Dilma Rousseff, Olof Palme, Helmut Schmidt, Jesse Jackson, Andrew Young, Stokely Carmichael, Bobby Seale, Jose Saramago, Ben Okri, Manmohan Singh, Zbignie, Barbara Ward, Valeria Rezende, Pranab Mukherjee, Ben Mkapa, Jean-Bertrand Aristide, Pervez Mušaraf, Imran Khan, George Weah a Angela Davis. Mnohé z nich byly celostránkové velkoplošné rozhovory. Jonathan byl také častým hostem sloupkařů pro New York Times, Los Angeles Times a Washington Post. Napsal osm knih o zahraničních záležitostech a ve svých novinářských začátcích natáčel filmy pro BBC, z nichž jeden získal stříbrnou medaili na filmovém festivalu v Benátkách. Před svou novinářskou kariérou pracoval ve štábu Martina Luthera Kinga. Jonathan byl pravděpodobně otištěn vícekrát v nejvlivnějších amerických novinách než kterýkoli jiný Evropan. Je také uveden v Who’s Who.

Chci věřit, že  Janda, Krupka, Šafr, Šámalová a  ti další duševní průjmotvůrci se mohou pochlubit  nejméně stejnou, ale  spíše  daleko a  daleko lepší novinářskou vizitkou….