Je to docela nervák, než Trump nastoupí

Rok 2025 bude rokem alternativních médií. Muskova sociální síť X už na americké scéně dominuje, a nejen tam, ke zděšení mnohých. U nás zesilují pokusy alternativní scénu umlčet, ale těžko se pak může vláda zaříkat demokracií.

Velmi obohacující je alternativní české sbližování se slovenskými zdroji, jak to vidíme třeba na Vaší věci v příspěvcích z bratislavského Nového slova. Ale oni zase přebírají nás. Společně tak zarovnáváme nesmyslný příkop mezi našimi bratrskými národy, který se vláda snaží krátkozrace vykopat.

Teď mají alternativní média ideální příležitost, které se média hlavního proudu bojí dotknout. Blížící se nástup nového amerického prezidenta Donalda Trumpa ohrožuje nikoliv jen pár vrcholových funkcionářů, kteří se snadno vymění, ale celý systém, a s nimi i spoustu zahraničních slouhů, kteří na něm byli závislí. Je to drama, jaké generace nezažily. Potvrzují to opakované pokusy Trumpa zabít.

Nenahlíží se do toho snadno. Nejzajímavější jsou pohledy bývalých zpravodajců, šéfů tajných služeb, lidí se zkušeností z nejvyšší exekutivy, kteří znají logiku rozhodovacího procesu. Dnes bych dal přednost postřehům ze zahraničních zdrojů, které se vyskytují na platformě Substack.

Mnozí své blogy provozují skoro jako deník. Strategický analytik Julian McFarlain, který tam vede „forenzní zpravodajství“ (News Forensic) a sleduje z Tokia zejména asijskou scénu, si všímá snahy odcházejícího establishmentu svázat Trumpovi ruce, aby i on byl uzavřen do systému nekonečných válek.

https://open.substack.com/pub/julianmacfarlane/p/the-head-of-the-snake

Je to docela nervák, jak píše:

Do Trumpovy inaugurace zbývají pouhé dva týdny a někteří analytici, dokonce i někteří známí a uznávaní, hovoří o možnosti izraelsko-amerického úderu na Írán, který by „uřízl hlavu hadovi“. Nejsem si jistý, zda jde o hlavu Íránu, nebo Trumpa. Zdá se, že tato myšlenka koluje v britských médiích, což je samozřejmě hadí jáma.

Ti, kteří tomuto nesmyslu věří, to zdůvodňují tím, že Izraelci bombardují syrské systémy protivzdušné obrany, aby mohli nepozorovaně vyslat velkou flotilu letadel směrem k Íránu, což ukazuje, jak se plýtvá dobré vzdělání na špatné mozky.

Ptáte se, proč útok zrovna teď?

Za pár dní, 17. ledna navštíví Moskvu íránský prezident Masúd Pezeškán, aby podepsal dohodu o komplexní vzájemné spolupráci, která samozřejmě zahrnuje i spolupráci v oblasti bezpečnosti. S ruskou pomocí bude Írán do roka v mnohem silnější pozici, aby se mohl bránit. A Orešník ukázal, že k tomu nepotřebujete jaderné zbraně. Takže USA a Izraeli nezbývá mnoho času!

O to, že Rusové a Íránci podepíší dohodu o vzájemné spolupráci, Západ ví už měsíce. Rusko sdílí s Íránci vojenské technologie a systémy na základě dohody quid pro quo (něco za něco). Mají tam protivzdušné raketové systémy S-400, radary dlouhého dosahu jako je Voroněž-DM, letouny Su-35 a podobně. Chystaná dohoda o vzájemné spolupráci je však zaměřena na obchod, průmysl, dopravu, je to dlouhodobá, především ekonomická dohoda. Vojenské záležitosti se již řeší bez ní.

Pokud jde o zničení místních systémů protivzdušné obrany Sýrie, nemělo to vliv na schopnost Íránu bránit se, ať už si o tom myslí západní analytici cokoliv. Rusové nikdy nedodali Sýrii své nejnovější systémy ani nejnovější radary. Systémy, které dodali, byly určeny k detekci a obraně blízkých cílů, byly o generaci pozadu. Zato Írán má nejmodernější ruské radary (údajně s dosahem až 10 000 km) s protiletadlovými vlastnostmi a nejrůznějšími zvonky a píšťalkami.

Irán má také čínské radary. A svoje vlastní. Jeho rakety protivzdušné obrany místní výroby jsou velmi dobré, ale vedle nich má i ruské a čínské systémy. K tomu je třeba připočíst, že pro omezený počet izraelských útočných letounů první linie je to z Izraele do Íránu velmi daleko. Není to krátký skok jako do Bejrútu, jižní Sýrie nebo Gazy. Naposledy se Íránci o takovém útoku dozvěděli včas, a byl proto naprosto neúspěšný.

Pokud by se Izrael pokusil udeřit na íránské strategické cíle – většina z nich je zakopána hluboko pod zemí a využívá výhod hornatého terénu – byl by opět tvrdě poražen. Samozřejmě je třeba vzít v úvahu americké letadlové lodě, ale ty si zatím nedokázaly poradit s Hútíi, jsou pro ně velkým a velmi zranitelným cílem. Íránské rakety, kdyby na to došlo, jsou přitom mnohem vyspělejší.

Poslední izraelský pokus o útok na Írán způsobil minimální škody. Nestály za to, aby Írán odpovídal masivní odvetou, která by měla Izrael a jeho armádu existenčně ohrozit. Nemělo smysl vyprovokovat velkou válku kvůli bezvýznamnému a neúčinnému úderu. A Biden je už na odchodu.

Avšak masivní útok USA a Izraele by si vynutil odpověď, která by nutně byla totální. Potopit letadlovou loď nebo dvě? Zničit polovinu Tel Avivu a všechny izraelské vojenské základny plus energetickou síť?

Írán měl prostředky na obranu už dříve, avšak nyní má více zdrojů a může to udělat úplněji.

Samozřejmě se mohu mýlit, uklidňuje nás nakonec strategický analytik Julian McFarlane…

Zbyněk Fiala