Je Trump problémem nebo naopak řešením mnohem závažnějšího problému?

Poté, co americký prezident Donald Trump rozpoutal celní válku a vytáhl do boje proti Číně, se hodně mluví o strategii, chybách a „krutosti“ Američanů. O Číně se mluví méně. Zde jsou tři fakta o vztahu Číny a Západu, které pomohou demaskovat zjednodušující myšlení, které mnozí tak ochotně přijímají.

1. Čína způsobila smrt mnoha lidí

V době, kdy ve světě řádil COVID-19, se tak moc řešily vakcíny, že mnoho lidí zapomnělo, že vakcíny byly pouze odpovědí na původní problém: virus. Ať už COVID-19 unikl z laboratoře nebo se rozšířil z „mokrého trhu„, nese za jeho rozšíření odpovědnost čínský komunistický režim.

Čína tvrdě potlačuje jakýkoli pokus o identifikaci zdroje viru, stejně jako po léta dělala vše pro to, aby situaci co nejvíce zamlžila. Zdá se, že na začátku všeho byla nedbalost, za ní však rychle následovaly úmyslné lži o tom, že virus není přenosný z člověka na člověka. Zatímco Čína omezila vnitrostátní dopravu, aby zamezila šíření viru, tak s podporou Světové zdravotnické organizace (WHO) nechala miliony svých občanů cestovat do zahraničí. Země, které Číňanům v cestování bránily, byly obviňovány z „rasismu„.

Tchaj-wan WHO před nebezpečím přenosu varoval, ale WHO se toto varování rozhodla ignorovat – evidentně z „politických důvodů“, Čína totiž Tchaj-wan neuznává. Škody nabyly historických rozměrů. Popírání přenosnosti viru z člověka na člověka Čínou byl zločin. Ve Spojených státech zemřely na COVID-19 více než 2 miliony lidí, v Evropě více než 1,2 milionu lidí, a na celém světě přibližně 7 milionů lidí.

Podle Světové banky a MMF se světová ekonomika v roce 2020 propadla do nejhorší recese od 2. světové války. Místo očekávaného růstu HDP o 3,3 % došlo k jeho snížení o 5 %, což byl de facto pokles o 8 %. V peněžním vyjádření tato kontrakce odpovídá ztrátě několika bilionů dolarů. MMF odhadl kumulativní ztrátu HDP v letech 2020 a 2021 na 9 bilionů dolarů, to je více než HDP Japonska a Německa dohromady. Podpůrná opatření (zkrácené úvazky, podpora firem) zvýšila zadlužení států. Odhady ekonomických ztrát v důsledku COVIDu-19 se pohybují od 10 do 20 bilionů dolarů. Těmto obrovským ztrátám se dalo předejít, kdyby se Čína ve své samolibosti neuzavřela vůči světu.

Kromě toho Čína posílá do USA fentanyl – po roce 2019 „jen“ jeho prekurzory – a další smrtící opioidy. Člověka může zabít i jen několik zrnek fentanylu. V posledních pěti letech zemřelo na předávkování fentanylem více než 250 000 Američanů.

2. Čína krade duševní vlastnictví Západu

Odhady Čínou ukradeného duševního vlastnictví se liší podle zdroje a metody výzkumu. Zpráva Americké komise pro krádeže duševního vlastnictví (US Commission on the Theft of Intellectual Property) z roku 2017 odhadla ztráty americké ekonomiky způsobené padělanými produkty, softwarovým pirátstvím a krádeží obchodních tajemství ze strany Číny na 225 až 600 miliard dolarů ročně. Cyber ​​Brief odhadl, že „když se započítávají neodhalené a neohlášené případy špionáže“, tak by celkové ztráty amerických firem mohly činit až 5,6 bilionu dolarů ročně.

Evropská komise přiznala, že porušování práv duševního vlastnictví Čínou, jako jsou krádeže obchodních tajemství a nucené transfery technologií, způsobují evropským společnostem „nenapravitelné škody„. Tyto ztráty jsou významné i proto, že odvětví, ve kterých hraje duševní vlastnictví hlavní roli (farmaceutický průmysl, automobilový průmysl a technologie), tvoří v EU téměř jednu třetinu pracovních míst a 80 % vývozu z EU. Podle jednoho odhadu způsobují krádeže duševního vlastnictví firmám v EU roční ztráty ve výši 50 až 150 miliard eur – tento odhad zahrnuje i ušlé příjmy způsobené prodejem padělaných výrobků a dopady na inovace a zaměstnanost.

Vzorec je všeobecně známý: západní společnost investuje roky do výzkumu a vývoje, uvede na trh inovativní produkt a brzy potom se objeví jeho téměř identická kopie z Číny za mnohem nižší cenu. Žádné náklady na vývoj, žádní prostředníci, jen přímý přístup na stejný trh s dotovanými cenami, kterým původní společnost není schopná konkurovat. Může tohle nějaký vynálezce vůbec vyhrát?

Strukturální krádeže jsou a zůstanou jádrem čínského modelu. V kombinaci s „volným obchodem“ – svobodným podle jména, nikoli v praxi – to Číně poskytuje nespravedlivou a téměř nepřekonatelnou výhodu při budování globální moci.

Zdá se také, že Čína má působivou tradici nerespektování jakéhokoliv závazku, ke kterému se zaváže – jmenujme například nesplněné závazky vůči Světové obchodní organizaci, slib nemilitarizovat své umělé ostrovy v Jihočínském moři, které byly během několika měsíců militarizovány, a odmítání dodržovat standardní účetní postupy. Někdo by takové chování mohl považovat za problematické.

3. Neexistuje žádný čínský stát ani společnost, existuje pouze Maova strana

a) Čína je uzavřený trh. Čína omezuje a znemožňuje zahraničním investorům přístup do určitých strategických odvětví, jako jsou telekomunikace, energetika, média a finance. I sektory otevřené pro zahraniční investory vyžadují specifické licence, které je často obtížné získat. Prakticky ve všech sektorech musí západní společnosti vytvořit společný podnik s čínskými „partnery“, kteří v takovém podniku drží většinový podíl. To s sebou nese nucený přenos technologií a ztrátu provozní kontroly. Administrativní procesy pro získání schválení a certifikace jsou netransparentní, zdlouhavé a podléhají svévolnému výkladu, což znevýhodňuje zahraniční společnosti.

Čínské státní a soukromé společnosti navíc těží z dotací, zvýhodněných půjček a privilegovaného přístupu k veřejným soutěžím, což je proti západním společnostem zvýhodňuje. Navzdory vstupu do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2001 má Čína vůči importu zahraničního zboží stále necelní překážky, jako jsou specifické technické normy a přísné kontroly, které ztěžují dovoz zahraničních produktů. V odvětvích, jako jsou výroba oceli a elektroaut, čínská nadprodukce podporovaná vládními dotacemi zaplavuje domácí trh a vytlačuje tak dovážené produkty z trhu. Přísně kontrolován je také přístup k internetu, což omezuje schopnost západních společností fungovat v digitálním světě bez splnění přísných požadavků, jako je místní ukládání dat. Technologické společnosti musí dodržovat předpisy o kybernetické bezpečnosti, včetně sdílení citlivých dat s úřady.

Shrnuto a podtrženo, Čína masivně vyváží své zboží na Západ a současně dělá vše, co je v jejích silách, aby zabránila dovozu zboží ze Západu: a toto trvá již 30 let. Až do Trumpa byly západní trhy pro Čínu otevřené, zatímco Čína západním společnostem svůj trh všemi prostředky uzavírala.

b) Komunistická strana Číny je všude. Mýtus, že se Čína demokratizuje prostřednictvím obchodu, byl postaven na myšlence, že čínské společnosti jsou oddělené od režimu. Tak tomu ale není: v Číně je Komunistická strana Číny všudypřítomná. Čína není stát v západním smyslu slova, žádný čínský orgán není oddělený od politické moci. Existuje pouze Komunistická strana Číny – žádná čínská společnost, žádný generální ředitel, a dokonce ani žádný lékař nemůže pracovat bez jejího souhlasu.

Komunistická strana Číny je v zásadě stále stranou Velkého kormidelníka Mao Ce-tunga. Jeho politické kampaně „Velký skok vpřed“ (1958-1962) a „Kulturní revoluce“ (1966-1976) udělaly z Maa možná největšího masového vraha v historii. Historici odhadují počet jeho obětí zemřelých v důsledku hladomorů, politických čistek a poprav na 30 až 70 milionů. (Frank Dikötter, Mao’s Great Famine, 2010; Jung Chang a Jon Halliday, Mao: The Unknown Story, 2005, česky Mao: Příběh, který možná neznáte, 2006) Samotný Velký skok vedl k jednomu z nejsmrtelnějších hladomorů vůbec, za oběť mu padlo 15 až 45 milionů Číňanů. (Jang Ťi-šeng, Tombstone: The Great Chinese Famine, 1958–1962, 2008)

Často se říká, že dnešní Komunistická strana Číny je jiná než v minulosti. Ale to je nesmysl. Mluvíme o jedné a téže straně, která tvrdí, že do značné míry sleduje jednu a tutéž ideologii. V sociálních médiích – a v posledních letech stále častěji i na veřejnosti – se s Mao Ce-tungem znovu ztotožňuje.

Představte si, že by v roce 2025 byla v Berlíně stále u moci NSDAP a prezentovala by se jako otevřenější a tolerantnější, než byla v letech 1933 a 1943, ale přitom by se stále odvolávala na stejného vůdce a stejnou ideologii? Co bychom na to asi tak řekli?

Čínský globální projekt je otevřeně hegemonický. Vše, co čínské „firmy“ na Západě získají a ukradnou, využije čínský komunistický režim k tomu, aby se stal dominantní světovou velmocí. Režim prezidenta Si Ťin-pchinga vyvolal celosvětovou pandemii, lhal o ní a kategoricky za ni odmítl nést jakoukoliv odpovědnost.

Pokud se i nadále necháme vysávat režimem, který nikdy nehraje podle pravidel, skončí USA stejně jako Evropa: masivně deindustrializované, strategicky závislé a v dobách krize slabé. Zdá se, že Trump je alespoň prozatím odhodlán takovou budoucnost odvrátit.

Donalda Trumpa můžeme kritizovat, můžeme kritizovat jeho metody, jeho někdy podivné poznámky a jeho impulzivní kroky, ale neztrácejme ze zřetele, že pokud jde o nutnost řešit nezákonné praktiky predátorského čínského trhu a reindustrializaci USA, tak má pravdu. Nikdo jiný to ani nezkusil.