
Je arm. gen. Ing. Řehka hybridní hrozbou?
D-FENS
Hlavní politruk Řehka se nám dopustit excesu, který mě přiměl zamyslet se nad tím, co je vlastně ta hybridní hrozba.
Náčelník generálního štábu Armády ČR Řehka projevil rezistenci proti politickému rozhodnutí o transferu vojenské techniky, konkrétně lehkých bojových letadel L-159 ALCA. Učinil tak na základě vlastní interpretace bojeschopnosti armády, kdy na základě blíže neurčených poznatků naznal, že stát pro zajištění své obranyschopnosti může postrádat „až čtyři letadla“ L-159 ALCA a darovat je či prodat na Ukrajinu.
Je to docela komická situace. Jedná se asi o první zaznamenaný pokus v dějinách, kdy se vysoký armádní činitel nějaké země pokouší rozdat jiným zemím zbraně armády, které sám velí. Jen tak pro doplnění, L-159 ALCA je druhý nejúčinnější bojový letoun, který má Armáda ČR ve výzbroji, což není dáno ani tak tím, jak je účinný, ale tím, že máme jen Gripeny a Alcy.
S ještě komičtějším narativem přišel ukrajinský velvyslanec Zvaryč, když nás prostřednictvím Lukačovičova propagandistického kanálu informoval o inovativním strategickém postupu, totiž zvýšení obranyschopnosti snížením obranných kapacit. Předání bojových letadel Ukrajině by prý naši obranyschopnost zvýšilo. To je game changer. Dosud jsem si myslel, že ke zvýšení obranyschopnosti jakékoli země je třeba bojová letadla mít, nikoli odevzdat. Škoda, že pan Zvaryč nemohl poradit třeba Churchillovi, určitě by mu nedělalo problém mu vysvětlit, že spitfiry nemá používat k obraně Británie, ale odevzdat je Luftwaffe, protože její piloti je vyzkoušejí na východní frontě a dají vědět, jak si tam vedou. Byla by to také skvělá reklama pro jejich výrobce. Je absurdní, čím nás pan Lukačovič krmí skrze jeho mediální kanál.
Výhoda v hybridní válce s obyvatelstvem České republiky bezesporu je, že většina občanů při občanské výchově chrápala a tak nezná základní principy, na kterých stojí ústavní pořádek naší země. V České republice je to totiž tak, že obranná politika státu podléhá civilní vládě zastoupené vládou a ministrem obrany. Z toho plyne, že rozhodování o obranném materiálu, například o letadlech, přináleží výhradně civilním orgánům. Armáda a její velení jsou tak v pozici experta, kterého si najímá demokratická vláda na válčení, a vládou svěřený vojenský materiál armáda pouze používá k plnění svých úkolů.
Taková nebo obdobná pravidla najdeme ve všech zemích, kterým říkáme demokratické. K tomu opačnou je situace, kdy armáda vytváří vlastní mocenské centrum, které si přivlastňuje právo rozhodovat o obranné politice státu nebo dispozici se svěřeným státním majetkem. Konečným stádiem této eroze ústavního řádu je tzv. vojenská junta, kdy armáda realizuje státní politiku.
Někteří lidé mají rádi paragrafy, tak tady nějaké jsou. Předně stojí za zmínku článek 63 odst. 1 pís. c) Ústavy, který stanoví, že prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil. Prezident je civilní autorita, byť momentálně tuto pozici okupuje komunistická guma. Pak jsou tady navazující ustanovení zákona č. 219/1999 Sb., zejména § 5 až § 7, dále § 31 odst. 1 speciálně pro generála Řehku.
Za takových okolností je zcela jednoznačně exces z demokracie, když (armádní) generál v médiích zpochybňuje rozhodnutí ministra obrany, překračuje ústavní mantinely a provozuje cosi jako vlastní mocenskopolitický projekt částečně na armádní bázi a částečně na bázi neziskovky, navíc za podpory prezidenta republiky.
Je pozoruhodné, že média nemají potřebu toto zcela zjevné narušení ústavního pořádku a vznikající mocenské centrum nějak komentovat. Jediný, kdo našel odvahu se vůči tomu nějak vymezit, byl o víkendu premiér Babiš, který tak učinil velmi neurčitými slovy, kdy konstatoval, že by Řehka měl raději mlčet a zařadit se tam, kam patří. Otázka je, zda si Babiš vůbec uvědomuje riziko, které zde pomalu ale jistě vzniká a jak nebezpečná pro něj mocensko-mediální klika Pavel-Řehka-Lukačovič může být.
Na závěr malá úvaha o tom, co je to vlastně ta hybridní válka. Svého času to skvěle shrnul Jurij Bezmenov, uprchlý sovětský agent Pávek. Má to následující fáze: Demoralizace, destabilizace, vyvolání krize a převzetí kontroly nad společností. Nyní sledujeme live fázi destabilizace, kdy dochází k opakovanému popírání, ohýbání a bagatelizaci ústavních principů (Pavlův ingres do složení vlády, do zahraniční politiky, popsaný Řehkův exces) s tím, že je to tak správné, nezbytné, morální nebo alespoň že účel světí prostředky, protože „se tím pomůže Ukrajině, která se brání ruské agresi“.
Jen mírně odlišný pohled na stejnou problematiku měl mistr Sun-´c, podle kterého je válka nejméně efektivním a nejvíce barbarským způsobem, jak ovládnout zdroje nepřítele. Lepší je jej přimět, aby své zdroje sám a bez jediného výstřelu dobrovolně znehodnotil nebo dokonce odevzdal protistraně. Nebo aby sám snížil svoji vlastní obranyschopnost uměle vyvolanými spory mezi civilním a armádním vedením, případně provedl sebedestrukci ústavních principů, na kterých staví celá společnost.
D-FENS
- Když prezident pouze čte a pak mizí … - 28.1.2026
- Přestaňme si konečně lhát do kapsy - 28.1.2026
- Nakolik si to uvědomují? - 28.1.2026


„Otázka je, zda si Babiš vůbec uvědomuje riziko, které zde pomalu ale jistě vzniká a jak nebezpečná pro něj mocensko-mediální klika Pavel-Řehka-Lukačovič může být.“ — jelikož je cílem totalitní diktatura, tak to pro Babiše nebezpečné není. On za své zásluhy na budování totality za kovidu nikdy potrestán nebude. Úvaha stojí na zjevně absurdním předpokladu, že Babiš stojí v nějaké opozici vůči dění posledních deseti dvaceti let, nestojí. Byl to on, kdo tu protlačil ve stavu legislativní nouze začátek greendealu když poprvé prohrál volby (to byly ty kroužkovací, kdy se najednou stalo, že většina nebyla „jeho“ a tak si musel založit ANO.)
Mě by zajímalo, co přesně má být cílem všech těch Pávků a Řehků a Pirátů a ostatních? Jak to má vypadat, až to jejich úsilí završí? Jaká Česká republika má být výsledkem?
Lukačovič nemá informační kanál, ale anál.