Mně je na zvracení z Lipavského

Ale, co bych se s tím páral. Je to trochu delší, ale tady to máte:

Odhalení o Vrběticích:

„Jeden z lidí z řad vyšetřovatelů, resp. někdo, kdo se v jisté fázi účastnil vyšetřování, se nám ozval do redakce. Pod podmínkou absolutního zaručení anonymity, protože se bojí o život, nám poskytl informace o tom, co se ve Vrběticích tehdy v roce 2014 podle předchozího vyšetřování stalo. Vyšetřování bylo zastaveného již v roce 2020, protože se někomu nehodilo a bylo nahrazeno vyšetřováním novým, které následně skončilo odložením případu a obviněním Ruska.

Podle našeho zdroje všechno začalo v roce 2011, když na severu Afriky vypuklo tzv. Arabské jaro, které postupně zachvátilo i Blízký Východ a především Sýrii. Snaha o svržení Muammara Kaddáfího v Libyi a Bašára Asada v Sýrii byla organizována skrze pobočky CIA na Blízkém Východě. Vedení povstání bylo řízeno z pobočky CIA v jordánském Ammánu. Povstalci v Libyi i v Sýrii potřebovali k povstání proti svým vládcům zbraně, ale Američané nechtěli, aby stopy vedly k nim. Nechtěli jim zpočátku dodávat americké zbraně. Později po vstupu Ruské armády do Sýrie v roce 2015 se to změnilo, ale v tom roce 2011 nechtěli vidět v rukách povstalců v Arabském jaru americké zbraně. Arabští povstalci navíc přirozeně upřednostňovali staré sovětské zbraně, především Kalašnikovy AK-47 a jejich deriváty, např. ceněné československé SA-58 a rovněž sovětské reaktivní granátomety RPG-7. Jenže, tyto zbraně Američané neměli.

Nacházely se však v hojném množství v České republice v některých muničních skladech, které paradoxně spravovala nikoliv česká armáda, ale soukromé firmy. Američané se proto podle našeho zdroje rozhodli v létě 2011 kontaktovat české tajné služby a od září roku 2011 začaly z těchto skladů ve Vrběticích přes prostředníky v Bulharsku a v dalších zemích na Balkáně proudit dodávky zbraní a munice do Libye a do Sýrie, do rukou povstalců. Jenže, byl v tom malý problém. Podle našeho zdroje se ve vyšetřování ukázalo, že se tak dělo v rozporu s českými zákony. Některé ze zbraní totiž končily v Libyi a v Sýrii u Daeš, tedy u libyjské a syrské pobočky Al-Kajdy.

V roce 2011 na to hned upozornila jedna z českých tajných služeb. Vláda Daeš se později transformovala do ISIL a sloučila se s fundamentalisty odštěpenými ze syrské Free Syrian Army. Jenže Daeš se zbraně dodávat nesměly, Česká republika by tím byla obviněna z podpory terorismu a z porušování zbrojního embarga. Proto v květnu 2011 to bylo podle vyšetřovatele „ošetřeno“ na zasedání vlády, že pomoc povstalcům bude probíhat neoficiálně přes soukromé sklady v ČR. Jakmile padla Nečasova vláda a odešel ministr zahraničí Schwarzenberg, začalo zametání stop.

Ministr zahraničí v Nečasově vládě Karel Schwarzenberg věděl o neautorizovaných dodávkách zbraní z českých muničních skladů do Libye a do Sýrie v rozporu s mezinárodními normami. Věděl i to, že normy zakazují dodávky zbraní povstaleckým skupinám napojeným na Al-Kajdu a její odnože na Blízkém Východě. Vyplývá to z jednoho z dokumentů. Evropská unie přitom zrušila embargo na vyzbrojování syrské opozice až v květnu 2013. Jenže z Česka proudily zbraně do Sýrie a Libye již od roku 2011, tedy dokonce i v rozporu s evropským embargem. Podle našeho zdroje česká vláda v té době balancovala opravdu na ostří nože nelegálního obcházení mezinárodních zbrojních embarg.

Počátkem června 2013 ale vypukl proti Nečasovi de facto připravený a nachystaný puč policejních plukovníků, kteří obvinili jeho přítelkyni Janu Nagyovou z přijímání úplatků a nepřiznaných darů od lobbistů, kteří se chtěli setkat s premiérem, tedy s jejím partnerem, přičemž Nagyová prý zaúkolovala Vojenské zpravodajství sledováním Nečasovy tehdejší ještě stále manželky.

Nečas začal čelit tlaku na odstoupení a skutečně tak učinil a 10. července 2013 skončil ve funkci premiéra a vláda padla. Pád jeho vlády znamenal předčasné volby na podzim v říjnu 2013. Nečas totiž začal vadit Američanům, a to v souvislosti s dostavbou Temelína a kvůli příliš dobrým vztahům s Dmitrijem Medveděvem, což se ukázalo během Nečasovy návštěvy v Moskvě na jaře 2013. Američané se tedy Nečase zbavili, ale nastal další problém. Po nástupu Bohuslava Sobotky k moci po volbách na podzim v roce 2013 se do funkce ministra zahraničí dostal Američany velice neoblíbený Lubomír Zaorálek, který odmítl zrušit českou ambasádu v Damašku, zatímco západní ambasády na povel USA začaly už své zavírat a opouštět jako symbol izolace Asadovy vlády v zemích kolektivního Západu.

Nástup Zaorálka na zamini a příchod Babiše ohrozil tajné dodávky Daeš z ČR do Libye a Sýrie Zaorálek se totiž etabloval jako politik, který nešel na ruku Američanům tak, jako předtím jim šel Karel Schwarzenberg ve vládě Petra Nečase, a Američané dostali strach, že Sobotkova socialistická vláda s účastí pragmatického oligarchy Andreje Babiše, který se několikrát pozastavil nad tím, proč vojenské sklady spravují v ČR soukromé firmy, by mohla začít vyvíjet aktivity na návrat muničních skladů ve Vrběticích zpátky pod křídla českého ministerstva obrany, což by znamenalo provést inventury.

A pomocí inventur potom porovnat skladové účetnictví se skutečnými zásobami v muničních skladech. A tím by se vše odhalilo. Najednou Američané již neměli na českém ministerstvu zahraničí podporovatele Arabského jara a navíc Babiš začal kritizovat nehospodárnost, kdy muniční sklady státu mají v pronájmu soukromé firmy a dokonce jednu z firem ve Vrběticích obvinil z černého vývozu zbraní do Konga. To bylo na Američany už příliš.

Náš zdroj nám napsal, že Američané dostali obavy z úniku informací do médií a bylo rozhodnuto „zvenku“ o „zametení stop“ po chybějící munici a zbraních ve skladech v ČR, které od roku 2011 až do roku 2013 proudily do rozvrácené Libye a Sýrie, ale ne přímo, nýbrž vždy skrze legální exportéry a obchodníky ze 3. zemí. Operace na zametení stop byla podle našeho zdroje provedena nadvakrát. Nejprve došlo k prvnímu zásahu s výsledkem, a to 16. října 2014.

Výbuch se ale podle našeho zdroje operátorovi nepovedl, i když zabil 2 lidi, ale expanzní tlaková vlna neměla očekávanou kumulaci. Druhý zásah s výsledkem nastal 3. prosince. Tento zásah byl naprosto devastující a sousední obce musely být vyklizeny, protože exploze rozházely munici do vzdálenosti mnoha kilometrů po širokém okolí. Výbuchy skladů zametly všechny stopy po inventurních číslech zbraní, munice a ostatní uskladněné výzbroje bývalé ČSLA.

Zbraně z Česka odcházely teroristům v Daeš/ISIL Taková je skutečná pravda o explozích ve Vrběticích. Prosím, napište o tom, aby se lidé dozvěděli pravdu. Já už na to nemám sílu a ani nervy. Zbytečná práce a umlčování faktů. Toto nám napsal na závěr náš zdroj. Po zvážení jsme se rozhodli nepublikovat žádné obrazové materiály a ani kopie map, které nám zdroj poskytl, protože nevíme, zda-li nejde o materiály se stupněm vojenského utajení, protože jde zjevně o živé vojenské mapy.“

Tento text byl zveřejněn s nadpisem „Vyšetřovatel výbuchů ve Vrběticích promluvil, ač se bojí o život“. Došlo mailem, autora neznámý.“ Dozajista jej brzy „nezávislí ověřovatelé“ cempeři a manipulátoři označí za lež a oblíbenou „ruskou propagandu“. Přesto jsem si jej rád přečetl a vezmu jej v potaz, až zas bude generál CIA Michal Koudelka o Vrběticích něco tvrdit.

Stačí?