Jde na Ukrajině o Mnichov?

JAN FRANK

Ze všech historických příměrů užívaných v souvislosti s postoji západních zemí vůči Ukrajině slýcháváme vůbec nejčastěji o Mnichovské dohodě z roku 1938, na jejímž základě pak Československo Německu bez boje odstoupilo svá pohraniční území. Mnichov dodnes rezonuje. U nás se obvykle vzpomíná na to, zda jsme se měli Německu bránit. Situace na Ukrajině ale vrací do naší diskuse Mnichov mnohem více jako příběh tragédie tzv. appeasementu ústícího ve zradu spojence. Tamní válka přízrak Mnichova vyvolává nejednou podobností dilematu zemí, které Ukrajině pomáhají, a které na tehdejší konferenci soudily ČSR. Mezi ty dnes vlastně patříme. Nejspíše proto se právě u nás Mnichov stal doslova politickým zaklínadlem. Moudřejší by ale bylo Mnichovem tolik nemanipulovat (nedezinformovat?).

Loajalita oběti

Mnichov přitom určitě není zdaleka jediným dějinným poučením a podmíněním, z něhož Češi ve vztahu k Ukrajině čerpají. S Ukrajinou přirozeně soucítíme jako menší národ, který často ztrácel samostatnost a o němž rozhodovali jiní. A ačkoli až příliš často zapomínáme na to, jak moc jsme sami, rádi a dobrovolně udělali pro to, abychom se do sovětského područí dostali, máme s Rusy, Ukrajinci a dalšími národy někdejšího SSSR zkrátka svou velmi neblahou zkušenost. Mnichov je ale magický, manipulace a nálepkování právě s tímhle vnitřně složitým pojmem protivníky paralyzuje. V sovětském arzenálu našich historických karambolů nic takového nenajdeme, a dnes už to jiné určitě nebude.

Tehdy hypotéza

Základní obecný rozdíl mezi pozicí dnešního Západu vůči Ukrajině a někdejších západních demokratických mocností vůči ČSR, tísněné požadavky Německa na odstoupení Sudet, je ten, že na Ukrajině už se rok bojuje, zatímco v roce 1938 ještě panoval klid zbraní, a demokraciím šlo o to tento stav zachovat. Máme tedy určitou výhodu v tom, že to, co bylo pro politiky a vojáky v roce 1938 modelem vývoje, dnes můžeme sledovat přímo, byť je to tragické a šílené. Máme například lepší možnost se přiklonit k tezi, zda Rusku jde o okupaci celé Evropy a světovládu, nebo má spíše upravitelné dílčí teritoriální cíle a bude brát, co mu projde. Jinými slovy, lépe uvážit, zda po Ukrajině jsme hned na řadě my a zda tomu válečná „forma“ a prostředky Rusů odpovídají.

Druhý velký obecný rozdíl je v tom, že dnešní pojem Západ a jeho mnichovský protějšek je něco podstatně odlišného. Pokud by Británie a Francie v září 1938 ČSR podržely, byly by v podstatě jedinými reálnějšími aktéry bojových operací nebo dodavateli zbraní, role SSSR, který byl v té době s ČSR kromě Francie rovněž přímo svázán spojenectvím, je dodnes obestřena hlubokými pochybnostmi. Tehdy pasívní USA jsou dnes v pomoci Ukrajině zdaleka nejvýznamnější mocností. Mnichov tedy řešil – bez ohledu na nás – tradiční evropský „koncert velmocí“, zatímco dnešní míra loajality Ukrajinou je o poznání vyšší, dokonce globálnější. Hitler se Francie nebál, poměr NATO -Putin je jiný.

Zrada a Compiégne

Mnichov se zastánci co největší pomoci Ukrajině demagogicky skloňuje i přesto, že si v zásadě užívají jeho největší odlišnosti od dnešní pozice západních přátel Ukrajiny. Ukrajina nemá žádnou spojeneckou smlouvu, kterou by proti Rusku mohla využít. Zachování tohoto stavu je ruským válečným cílem. ČSR měla naproti tomu po celé meziválečné období základní smluvní spojenecký svazek s Francií a od roku 1935 také se SSSR. Jakýkoli náš postoj k Ukrajině nemůže tedy být roven zradě ve formálním vojenském a politickém smyslu, zatímco v případě Francie o zradu šlo, byť nikoli v době po eventuálním zahájení války proti Německu z naší strany. SSSR jako neúčastník Mnichovské dohody, a dokonce ani Versaillské mírové konference, zůstal z obliga.

Další konkrétní rozdíly mezi koncem 30. let ve střední Evropě a dnešním děním v Rusku a na Ukrajině mají spíše neformální povahu, ale nejsou méně podstatné než sugestivní faktor „zrady“. Putinovské Rusko není demokratickým státem (tím méně po zahájení války na Ukrajině). Ale na rozdíl od hitlerovského Německa (a SSSR) se nejedná o diktaturu s konkrétní kodifikovanou nenávistnou ideologií závaznou pro nutnost teritoriálně neomezených výbojů. Ruský nacionalismus deklaruje právně i morálně nelegitimní územní požadavky, avšak v zásadě v teritoriích, která s ním byla historicky státoprávně dlouhodobě propojena. Neobrací se třídně nebo rasově proti určité skupině osob. Putin nostalgicky vzpomíná na rozsah SSSR, ale že by byl posedlý pomstou, a chtěl nějakého protivníka ponížit ve vlaku v Compiégne?

Daladier mužnější

Konečně, nabízí se zamyšlení nad tím, co a jak by se dělo, nebo mohlo stát jinak v roce 1938, kdyby západní lídři jednali řekněme mužněji. Hitler by možná útok na nás (půl roku po Anschlussu Rakouska?) o chvíli odložil, zvláště kdybychom Mnichov nepřijali my sami. Možná ne. Pokud ne, a Německu bychom se jako dnešní Ukrajinci Rusku postavili, jak by nám Francouzi a s nimi smluvně svázaní Britové asi pomohli? Bombardovali by Němce? Brali by uprchlíky? Přiletěly by Stalinovy bombardéry? Vtrhli by kvůli nám spojenci do Německa a srazili ho na kolena, jak se dnes říká „z principu?“, jako to dnes mnozí chtějí udělat s Ruskem?

Udělali něco takového západní spojenci v září 1939, když si vzal Hitler Polsko a mohli využít získaný rok na zbrojení? A ještě dále: byla naše spojenecká smlouva s Francií kdy vážně míněna i jako obrana ČSR? I kdyby v roce 1938 vypukla evropská válka o Sudety, vedl by ji někdo do úplného zničení protivníka, pokud by na stole nebyla spíše válka světová? Stáli jsme my někomu za nekompromis? Neidealizuje tu někdo opak mnichovanství? Nevyrábí podivný mýtus šťastných zítřků?

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc LEDEN 2025:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Jindřich Řičica 10 000,- Kč, Pavel Kotas 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Jan Lipský 500,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Tomáš Šimčík 200,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Luděk Tesarčík 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, František Kolář 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Petra Hujová 111,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, František Burda 50,- Kč, Ivo Pimper 300,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Zdeněk Boško 1000,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, O. Kachel 20,- Eur, Jiří Obermaier 100,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Olga Petrová 300,- Kč, Anonym 1000,- Kč, Jiří Linhart 120,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Anonym 700,- Kč, Jan Petr 500,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, Táňa Scherban 500,- Kč, Miloslav Čermák 200,- Kč, Renata Lechová 200,- Kč, Jan Tichý 100,- Kč, Hynek Řihák 120,- Kč, Bohdanka Hoťová 200,- Kč, V. F. Horák 500,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč, V. Trulley 500,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč

Celkem za měsíc: ... 29 260,06 Kč

Vybráno 64.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Fialova vláda doslova neví, jak se vlísat do Trumpovy přízně. Roky sloužila Bidenovi - 23.1.2025
• Teď jsme to my! - 23.1.2025
• V Německu straší přízrak - 23.1.2025

(21 votes, average: 2,52 out of 5)

Loading...