6.9.2025
Kategorie: Ekonomika10 přečtení

Jak se točí peníze

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Máme souseda, má barák, vychoval v něm dvě děti, ty tam vychovaly dvě vnoučata. Po čtyřicítce ho popadly automaty. Začal do nich házet všechno, co vydělal. Pak se začal zadlužovat.

Proč? Aby mohl házet do automatů peníze. Nakonec prohrál barák. Jeho zeť musel dluh vyplatit a barák vlastně koupit znovu.

Je to podivná nemoc.

Před několika lety, to ještě byly herny na každém kroku, jsem potkal spolužáka ze školy. Poplácal mě po rameni a řekl – pojď na pivo, všechno si to řekneme. Ve škole to byl fajn kluk, dobře se učil, sranda s ním byla. Zapluli jsme do nejbližšího výčepu. Objednali si pivo. Než jsme se stihli rozpovídat, řekl – hned jsem zpátky a vyrazil směr záchodky.

A tak jsem popíjel pivo a čekal. Po deseti minutách už jsem se nervózně ošíval s tím, jestli mi spolužáka na záchodě nesrazila mrtvička. A tak jsem za ním vyrazil. Našel jsem ho u automatů.

Seděl u jednoho na barové židli a před očima se mu točily zvonečky a třešínky a on do toho pekelného stroje házel jednu minci za druhou.

A tak mu povídám – pivo čeká, pojď.

Počkej chvíli, odpověděl se skelným pohledem. A krmil dál ten zelinářský herberk třešní a melounů mincemi.

Povídám, že jdu, že musím ještě něco zařídit. Přikývl a dál mačkal tlačítko. Otočil jsem se, ale chytil mě za ruku a povídá – hele, pro štěstí – a dal mi ruku na tlačítko a několikrát s ní roztočil tu ekonomickou ruskou ruletu s plným zásobníkem. Štěstí jsem mu nedonesl. Výhra nezacinkala. Dvě minuty jsem nad ním ještě stál. Ten skelný pohled, to jak mě nevnímal, jak nevnímal své okolí. Jak jej hypnotizovalo točící se kolečko. Děsivé. Nechápal jsem to. Nechápu vlastně doteď.

Automaty začaly mizet z měst a obcí za vlády Bohuslava Sobotky. První impuls pro jejich mizení dala ještě Nečasova vláda svou novelou loterijního zákona. Definitivně automatům dozvonilo pod patronací Andreje Babiše, kdy jeho ministerstvo financí začalo odebírat povolení pro provoz automatů. Pumelice s koncem automatů pak nastala v roce 2017 se zákonem o hazardních hrách, kterou chtěl do legislativy protlačit právě Andrej Babiš.

Při projednávání nejvíce hluku vyvolal tehdejší poslanec Miroslav Kalousek, o kterém se říkalo, že je napojený na lobby hazardu. Co je na tom pravdy, netuším a Kalousek to jistě nepřizná. Kalousek tvrdil, že stát se chová jako velký bratr, který chce regulovat osobní chování občanů, místo aby jen vymáhal existující pravidla. Ve svých plamenných projevech ve Sněmovně také varoval před nezvladatelným nárůstem nelegálních heren. Nelíbil se mu ani nárůst pravomocí obcí, které by chtěly ze svého katastru vyhnat herny, v té době lotrovská doupata ožralectví, drog a prohrávání svého života s nesmlouvavými automaty. Podle Kalouska to mělo vést k nerovnému přístupu k jinak svobodnému podnikání. Podnikání v likvidaci lidí. Komické, když se na to člověk koukne z osmiletého odstupu, kdy, přiznávám, jsem automat neviděl už léta. A jsem za to rád.

Kdybych se teď mých dětí zeptal, co jsou to automaty, bedny, neměly by potuchu, o čem to mluvím. Když jsem šněroval jako puberťák svět já, byly automaty součástí české kultury. Blikaly všude, v každé hospodě, byly všudypřítomné. V roce 2012 jim začal zvonit umíráček, v roce 2017 jim dozvonil.

V době rozpuku heren jsem si prožíval své nejtěžší životní období v Semilech, městě, které i chorobného optimistu vyléči z jeho jiskřivých očíček a vyplivne ho jako velmi nakrknutého skeptika, který div nenávidí jak sebe, tak všechno okolo. Bydleli jsme v prvním patře paneláku. dvacet metrů před ním byla herna. Den co den, když se začalo smrákat, šourali se k herně podivné postavy, celonoční řev, ráno nablito, dveře herny měsíc co měsíc vysklené. Obraz jako z válečného tažení proti lidské podstatě. To tam si dávaly randě zoufalství s depresí a kořena jim dělal zmar.

A že se děly a stále dějí tragédie? Měl jsem tu čest vidět dokumentární film Martiny Bittnerové, jejíž manžel propadl závislosti na automatech a na hazardu. Byl to člověk s dobrou prací, s vysokými příjmy. Propadl tomu, chodil na léčení, v recidivě se k chorobné závislosti vracel, zase byl na léčení. Nakonec spáchal sebevraždu. Nezvládl to. Ničilo ho to. Ničilo to jeho rodinu, jeho přátelé.

Martina Bittnerová v dokumentu popisuje, jaký má taková závislost dopad na blízké. Jak s tím žijou, jak to mohou ovlivnit, jak do toho ve výsledku padají také. Ne do házení mincí do bedny, ale do kolotoče výmluv, slibů, nadějí a úlev a hrůz z dalšího záchvatu. Vřele dokument doporučuju, je to zase pohled z druhé strany.

A to také pro jeho varování v závěru. Výherní automaty už sice nejsou na každém kroku, ale přesunuly se na internet. Jen ve virtuálních automatech tam Češi prosázeli 775 miliard korun. A jak je to snadné. Stačí se zaregistrovat, propojit účet s tím bankovním a už ty melouny a třešně létají a peníze z rodinného rozpočtu za nimi. Stačí kliknout myší a roztočí se. Ta tragédie neustále pokračuje. Jen už nezvrací lidem pod nohy v ranní mlze někde u paneláku v Semilech. Není vidět, ale je obludná.

Ježiš, a já si připadal jako vrcholný risker a nezodpovědný gambler, když si jednou ročně před Vánoci vsadím jeden sloupek Sportky. Jen tak, co kdyby si pánbu vzpomněl, že ze mě chtěl mít boháče, ale nějak jsem se mu u toho plánování zašantročil za kartotéku.

 

 

Redakce

Sdílejte článek:
10 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading...
6 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)