17.6.2025
Redakce
1
Kategorie: Politika

Jak se staví rozpadající se svět

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Globální síly se nám přeskupují, zbraně rachotí krajinou a před námi je budoucnost s velmi zajímavými možnostmi.

Proč Rusko nechce ukončit válku na Ukrajině? Je to skutečně kvůli tomu, že ji chce dobýt celou a pokračovat do pobaltských zemí, do Polska, na Slovensko, do ČR? Donald Trump nejenže sliboval konec války, ale dokonce začal ustupovat Rusku, vyvolal s prezidentem Ukrajiny nejedno diplomatické mrzení a nabízel do Moskvy prakticky modré z nebe. Na to přece v Rusku museli slyšet. Ale neslyšeli. Naopak, v tu dobu převáděli svou ekonomiku na válečnou a pokračují v mobilizaci. To se na konci války přece nedělá. Rusko nemá zcela očividně v plánu přestat válčit. Může za to Trumpova neschopnost? Neřekl bych.

Mám pocit, že na válku na Ukrajině převládá pohled skrze optiku druhé světové války. Tedy války územně dobyvačné, která má jediný cíl – dobývat nová území, obsazovat je, ovládnout je. Nynější konflikt je ale jiný. Daleko víc globální.

Prezidenti Ruska i Číny se v posledních letech mnohokrát vymezili proti dominanci západu nad světem. Nemám pocit, že by to byl z jejich strany jen bezzubý povzdech nad neměnnou situací. Naopak, začíná být očividné, že se onu dominanci rozhodli narušit a rozbít. „Historické období neomezené dominance Západu ve světových záležitostech se chýlí ke konci. Unipolární svět se stává minulostí,“ řekl na konci roku 2022 ruský prezident Putin. Na nedávných oslavách výročí Dne konce druhé světové války Putin a Si Ťin-pching společně odsoudili „unilateralismus a šikanu Západu“ a slíbili „boj za multipolární svět“.

Američtí prezidenti, nynější i předchozí, přesně tohle věděli a hráli podle notového partu – USA si udrží svou dominanci. Biden se od Trumpa, a Trump od Bidena, liší jen v provedení. Cíl měli a mají oba stejný. Jen Trumpova administrativa by pro tuhle globální přetahovanou měla být efektivnější, protože se z USA snaží setřást přihlouplou ideologii novolevice a nastavit kurz ekonomického i politického návratu na globální scénu. Biden a jeho novolevice pracovali na stejném cíli, ale, netuším proč, neuvěřitelně oslabovali vnitřní bezpečnost ideologií nových soudruhů.

Strach a snaha o upevňování v kramflecích ukázal Donald Trump po svém nástupu do Bílého domu otevřenými výhrůžkami. „Budeme požadovat závazek těchto zdánlivě nepřátelských zemí, že nevytvoří novou měnu BRICS ani nepodpoří žádnou jinou měnu, která by nahradila mocný americký dolar, jinak budou čelit 100% clům a měly by očekávat, že se rozloučí s prodejem do úžasné americké ekonomiky. Ať si jdou najít jiný naivní národ. Neexistuje žádná šance, že by BRICS nahradil americký dolar v mezinárodním obchodu ani kdekoli jinde, a každá země, která se o to pokusí, by se měla s Amerikou rozloučit!“

Taková slova by Trump nevolil, kdyby proti němu stála „směšná“ skupina států, které nestojí za reakci. Trumpova administrativa dává najevo, že konec své éry nedopustí. Jeho protistrana s ním nesouhlasí.

Znamená to globální válku? To je podle mě velmi nepravděpodobné. Důsledky by byly naprosto fatální. To ví všechny zúčastněné strany přetahované a ani jedna o to nestojí. A pokud Rusové chřestí svým jaderným arzenálem, je to jen hra, nikoliv vážná hrozba.

Povede to k mnoha proxy válkám? Rozhodně, krve poteče neuvěřitelné množství. Válka na Ukrajině bude pokračovat. Rozjíždí se válka na Blízkém východě, kde se USA prostřednictvím Izraele snaží přitáhnout řetěz Íránu. Možná bouchnou saze na Tchaj-wanu, aby se zaměstnala i Čína.

Bude na konci nějaký vítěz? Pochybuju. Teď se jen upevňují globální barikády, které vlastně stvoří dva světy v jednom. Pro Trumpa to, mám obavu, znamená, že se bude muset stát válečným jestřábem a nějakou tu pěknou válku skutečně zahájit. Jeho dosud možná trochu funkční – rychle tam vlétnu, shodím pár raket a zase odletím – mu fungovat přestane, protože přestane bombardovat jemenské rebely, ale střetne se se skutečnou armádou. Ovšem k přímému střetu mezi velmocemi určitě nedojde. Zničit to tu nechce ani jeden.

Jednu z klíčových rolí si v globální přetahované vystřihne Afrika, která se stane pověstným jazýčkem na miskách vah. Některé země Afriky už teď otevřeně přešly ke spolupráci se zeměmi BRICS. Egypt s Etiopií se k BRICS připojily loni, Jihoafrická republika je zakládající člen, Alžírsko je na čekací listině. Summitu BRICS se v roce 2023 zúčastnilo 25 zemí Afriky.

Zároveň se Afrika emancipuje od novodobého skrytého kolonialismu západních zemí. Mezi lety 2021 až 2023 proběhly vojenské puče a odklon od Západu v Nigeru, Mali, Burkině Faso, Guinei. Ze všech těchto zemí pak jako mohykán strmí strašlivá křivda kolonizace. A ta křivda musí být děsivá. Vezměme si náš mindrák z roku 1938 nebo 1968. Jak s námi dokáže neustále hýbat. Tak v mnohých afrických zemí se takový 38. rok táhl celá desetiletí, ne-li staletí. Tam musí k západním zemím cítit… hm, velmi rezervovaný vztah přecházející až k hluboké nedůvěře.

O kolik jednoduší má pak v Africe roli Čína, která přišla kolonizovat jinak. Finančně. Jenže to znamená, že africkým zemí dodává své technologie, svůj vývoj. A ano, k nim i dluhy a vliv. My jsme jim dodali… ehm, Jozefa Síkelu. Ano, přijmou od nás investice, můžeme jim za naše postavit metro, ale historická paměť tím nezmizí. Ta zůstane. A může hrát silnou roli, když Afričané budou mít ke spolupráci s námi velmi atraktivní alternativu.

Z toho usuzuju, že slábnoucí západní struktury začnou více a více ztrácet vliv v Africe. A to bude zlomový okamžik, kdy se misky vah převáží na stranu BRICS a podobných struktur. Zvítězí tak tyhle struktury? Ani ne, jen my už nebudeme mít tak dobrou adresu. Tohle není válka, kde bude jasný vítěz, to je válka jejímž výsledkem má být rozdělený svět.

Západ svou velikost postavil na obdivuhodném vývoji průmyslové revoluce. Podmanil si tím svět. Jenže svět západní průmyslovou revoluci přijal za svou a teď už nerovnováhu vyvážil. A konkuruje s tvrdostí buldoka. Technologický vývoj už není výrazně jen na Západě, ale rovnoměrně se rozlil po světě. Je to dobře? Rozhodně. Teď to sice bude skřípat a skřípe, ale z dlouhodobého hlediska to lidstvu jako celku donese skokový rozvoj. A to rozhodně ne pouze vojenské techniky. To je jen ten počáteční šok z toho, že Západ na závodní dráze nestojí sám a nepřebírá jedno prvenství za druhým, jak si za poslední století zvykl.

Pak je tu role Evropy a Evropské unie. Tam, kde se USA s Trumpem v čele snaží změnit svůj osud a vrátit se do kolejí globálního hráče, kterého neohrožuje vnitřní úpadek, tam my jedeme dál, s nohou na pedálu plynu. Pokud budeme pokračovat v nastolené politice novolevice, která je pro unii nyní určující, bude náš význam nadále upadat. Ztratíme pozici, budeme chudnout, náš význam bude upadat. Pokud budeme pokračovat, tak za padesát let bychom mohli i do Afriky zahlížet se závistí.

Evropa by si teď zasloužila jistou trumpovskou změnu. Přejít na ekonomickou a technologickou prosperitu a začít si z měnících se poměrů sil ve světě dobývat své místo. Neudělá-li to, pracuje na budoucnosti – mouchy, snězte si mě.

Pak je tu ještě otázka střední a východní Evropy. Ta je nejednoznačná. Jistě by bylo fajn, kdyby se Evropská unie proměnila ve spojení zemí, které chtějí závod globálních sil se ctí vybojovat. Jenže to se neděje. V unii tedy zavládne časem jistá rozmrzelost. A ta by mohla vést i k rozdělení unie, kdy by se trhnul východ. Důvod pro to je pádný. Vedle Afriky se kolonií Západu stal i východ Evropy (nás v ČR nevyjímaje). Pokud unii začne definovat rozmrzelost, nezačne ve východní Evropě (i u nás) nabývat vrchu politika odmítání společné cesty s našimi novodobými kolonizátory? Mám pocit, že je to pravděpodobné.

Má z toho být člověk nadšený? Té klaté unii se to rozpadá pod rukama, má si člověk mnout ruce? No, byl bych mnohem radši za změnu politiky unie, byl bych mnohem radši, kdyby se v rámci unie prosadila rovnocennost zemí, kdyby se upustilo od sebevražedných tendencí vedení unie. Kdyby se unie stala silným ekonomickým i technologickým hráčem globální rvačky o vliv. Jenže unie stále vytváří v lidech pocit, a ne nutně mylný, že je nereformovatelná, a tudíž vlastně nesmyslná. To znamená, že při rozdávání karet do budoucnosti budeme sedět v koutě a trumfy si rozdají skutečné velmoci. Naše blbost.

Pak je tu samozřejmě otázka ticha. V Rusku a Číně si své ticho státní aparát vydupal, my jim nebudeme v tomhle případě dlouho za ocasem. Se vzrůstající nelibostí a rozmrzelostí, chudobou a vtíravým pocitem, že prohráváme jakousi klíčovou bitvu, se bude v unii ze strany obyvatel stále více ozývat brblání. Ze strany vládnoucích struktur pak uslyšíme čím dál více slova o hybridní vojně a kritika bude čím dál více zaháněná na periferii. Zčásti budou mít vládnoucí struktury pravdu. Ze strany „nepřítele“ budeme bombardovaní manipulativními informacemi, bojištěm se stane manipulace na internetu (a to z obou stran, ne pouze z té ruské či čínské, ale u nich i z naší strany, skutečně nejsme žádná neviňátka, která hrají vždy čistě). Jenže v rámci boje proti protivníkově manipulaci i propagandě začneme fakticky potírat i opoziční názor a oprávněnou kritiku. A zvykneme si na to.

Otevřel jsem, já nerozuma, příručku ministerstva zahraničních věcí s názvem Informační manipulace Kremlu. Vedle logických a samozřejmých věcí se v příručce dočteme i několik velmi podivných formulací. Dávám jednu k ochutnání: „Rozdělení společnosti: Obsah často obsahuje extrémní a polarizující výroky, které mají za cíl rozdělit publikum a narušit jednotný pohled na události,“ stojí v příručce. Co si představit pod extrémními a polarizujícími výroky? Co znamená cíl rozdělit publikum? A co to, proboha, je jednotný pohled na události? Není to přesně ta cesta, kdy se opoziční názor stane disentním, protože jsme ve válce, tak můžou jít všechny servítky stranou? Nejde z toho získat jiný pocit. Není nic jako jednotný pohled na události. Něco takového do skutečně svobodné společnosti nepatří.

Je dobře, že se děje změna. Změna vede k dalšímu vývoji, k evoluci. Za padesát let bude svět nesmírně, ale nesmírně zajímavý pro život. Až závidím generacím, které v něm budou žít. My si teď pro jejich zajímavý život musíme užít trochu nepohodlí, trochu válečných zločinů, trochu rozmrzelosti a velkou nálož krizí jak ekonomických, tak v podstatě i národních identit. Ale výsledek tuším dobrý. Jen to tu těch několik přicházejících desítek let přežít ve zdraví. Pouze v Evropě, v Evropě tak nějak tuším jen velké špatné… pokud se radikálně nezmění unijní politika.

 

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Rusko? Rusko!

    KAREL KŘÍŽ Tak si představte … Pravý prostor píše nepěkně o Evropské Unii, protože jej považuje za byrokratický moloch

    Otevřený dopis pro Petra Fialu

    TOMÁŠ TYL Vážený pane premiére, předsedkyně poslanecké sněmovny paní Markéta Pekarová-Adamová prohlásila, že „si již dále nemůžeme žít nad

1 komentář
  1. Roman 20:30:24 Odpovědět

    „Za padesát let bude svět nesmírně, ale nesmírně zajímavý pro život“
    Dovolím si připomenout jedno čínské prokletí: „Kéž bys žil v zajímavých časech!“

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)