![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Jak se baví internet: Veselé velikonoce!
EMA 28|03|2016
Tak už nevím, čím bych ještě udělala manželovi na Velikonoce radost,“ svěřuje se jedna přítelkyně druhé. „A co kdybys mu zkusila utéct?“
[ad#clanek-respo]
Při svatební noci se ženich stydlivě přiznává své novopečené manželce, že ještě nikdy neviděl nahou ženu a vlastně ani neví co má dělat.
Ona, podstatně zkušenější, nicméně, polichocena jeho nevinností, navrhne, aby zhasnul, že mu povede ruku a bude přitom říkat, kde se právě nachází.
„Toto jsou mé rty, krk, jedno prso, druhé prso, břicho, …a toto tě raději pošeptám.“
„Rozsviť, rozsviť, to musím vidět, tak mi říkají v práci.“
Dcera se vrátila z tábora
Matka: „Tak co jak bylo na táboře?“
Dcera: „Bylo to jako Caesarova smrt.“
Matka: „Cože? To nechápu.“
Dcera: „No píchnul si každej.“
Odpuštění
Na konci mše se kněz ptá:
„Kolik z vás odpustilo svým nepřátelům?“
Ruku zvednou všichni, kromě jedné staré paní.
„Paní Kocourková, vy svým nepřátelům neodpustíte?“
„Já žádné nemám.“
„To je velice neobvyklé, paní Kocourková. Kolik vám je?“
„98,“ odpoví stará paní.
„Paní Kocourková, mohla byste jít sem dopředu a povědět nám, jak
někdo může žít 98 let a nemít na světě nepřítele?“
Stará paní se s námahou zvedne, přicupitá ke knězi,
otočí se k shromáždění a praví:
„Já ty kurvy přežila…“
Roubíček a Kohn přecházejí na přechodu v Tel Avivu na červenou. Zastaví je pohledná izraelská policistka se slovy: „Pánové, šli jste na červenou a to je přestupek, zaplatíte mi tedy na místě pokutu padesát šekelů ! „Ja, ja“, na to Roubíček – „ale prosím pěkně – platí to i pro bývalé letce z války o nezávislost ?! Policistka zjihne a zamumlá – „No, tak dobrá pánové, můžete jít – ale příště to už za těch padesát šekelů, bude, jasné ?“ Za chvíli dloubne Kohn do Roubíčka: „Co to tý madmoisele vykládali ? Copak my jsme nějaký bývalý letci z války o nezávislost ? Dyť sme se z Mukačeva přistěhovali až v dvaapadesátým a voni nemaj dodneška ani řidičák. Richtig, Kohn, my ne – ale zeptat se snad můžu ?“
V synagoze se vedle sebe modlí Lederer v hezkém novém kožíšku a Kohn ve starším ošumělém kabátu.
Lederer prosí: „Bože, dej, ať udělám kšeft za deset tisíc dolarů.“
Vedle něj Kohn: „…..dej, ať udělám kšeft za pět dolarů.“
A tak to jde stále dokola.
Po chvíli Lederer vstane, sáhne do portmonky, vyndá pět dolarů
a podává je Kohnovi:
“ Vezmou si to, Kohn, a nerozptylujou mi Hospodina.“
Goldstein chodil do stejné jídelny deset let. Každý den začal stejnou věcí, polévkou s knedlíčky kreplach. Jednou na Purim, číšník okamžitě mu přinesl polévku ke stolu a řekl: „Je Purim, takže ta polévka je ideální volba!“
Číšník už odcházel, ale Goldstein řekl: „Počkejte, chci abyste ochutnal polévku.“
„Co se děje? Každý den si dáváte stejnou polévku kreplach.“
„Chci, abyste ochutnal tu polévku,“ opakoval Goldstein.
„Nechcete polévku kreplach? Přinesu něco jiného.“
„Jen chci, abyste ochutnal polévku.“
„Dobře, dobře, ochutnám polévku,“ souhlasil číšník unaveně. „Kde je lžíce?“
„Aha!“
[ad#clanek-respo]
Starej žid Roubíček vzal vnoučka do ZOO. Tak proházejí pavilony, prohlížejí si zvířátka, když se dostanou k pavilonu opic, kde si to právě opičák s opicí pěkně rozdávají. Vnouček si toho všimne první, a zakřičí:
„Ježíšmarjá, dědo, támhle šukaj opice !“
Dědu to hrozně rozčílí, dá vnoučkovi lepáka, a povídá :
„To máš za to, jak mluvíš. Správný žid nikdy neříká Ježíšmarjá!