Jak se baví internet: Udáváme zvesela!
EMA
Italská televize se na Sicílii ptá jednoho černocha v plavkách vystupujícího z lodi, jak si jako uprchlík představuje nový život v Evropě. A on na to perfektní angličtinou „Jakej uprchlík? Já jsem normální turista z Kalifornie, šel jsem si v Lybii zaplavat na pláž před hotel a najednou mě chytil FRONTEX a přivezl mě sem.“
[ad#clanek-respo]
Přijde takhle pan Kohn domů a povídá manželce: „Poslechni, Sára, starej Roubiček povídal, že k nám letí nějaký kometo a že bude konec světa!“
Sára na to: „Kohn, ty jsi mešuge. Neříká se kometo, ale kometa.“
Kohn: „Roubiček povidal kometo, tak kometo.“
Sára: „Víš co, zeptáme se naší Erny, ta má maturitu na tý handlsakademii, je vzdělaná, ta to bude vědět. Erni, šla sem a řekla papaleben, jak se jmenuje ten Stern s tím dlouhým ocasem?“
Erni přijde a povídá: „No jak by se měl jmenovat, přece Hugo.“
„Dobrý den, jeden proskvový Bubble tea s liči a tapioky.“ „A osmnác ti bylo, mladej?“ „Ano, bylo, chcete vidět…“ „Tak si dej pivo a nepruď!“
Jak se neustále šrouby různých regulací utahují, vzpomněla jsem si na jednu povídku od Stephena Leacocka. Úryvek z knihy:
– Uff, to teda bylo o fous.
– A co? Ničeho jsem si nevšimla.
– To byl přece inspektor obuvi. Ráno jsem tak hrozně spěchal, abych přišel na schůzku s tebou včas, že jsem si nestačil pořádně vyleštit boty. To byla klika, co?
– Pssst, nemluv na mě. Tamhleten člověk nás pozoruje. Co když je to někdo z toho nového úřadu předčasných známostí?
– Mám přece povolení, Angelino.
– Oh, ty máš povolení? Proč jsi mi to neřekl? Tak to se do tebe můžu i zavěsit, co?
– No, to zatím ne. Někdo mě totiž udal, že jsem byl 3 večery po sobě u vás doma a tak jsem dostal předvolání na oddělení návštěv, kde po mě chtěli povolení. Měl jsem samozřejmě klasifikaci vhodného nápadníka a řádně zaplacenou návštěvní daň.
– Můj ty Bože! Někdy mě vážně unavuje žít ve společnosti, kde je všechno tak regulováno. To musely být časy, kdy si lidé mohli chodit kam chtějí a s kým chtějí. Představ si, dokonce mohli jíst i v restauraci! Bez osvědčení hlavního hygienika.
– Ale to muselo být dost nebezpečné. Ani nevím, jestli bych o to stál. Co kdyby měl někdo rýmu a ty ses od něj nakazila?
Crrrn… Crrrn…
– Promiň, jen si obnovím registraci čipu volného procházení.
– Edwarde, co kdybychom si na chvilku sedli na lavičku? Myslíš, že si můžeme sednout?
– Mám sice povolení k sezení pro dvě osoby, teď si ale vůbec nemohu vzpomenout, jestli má náležité razítko.
– Tamhle je hlídač. Dojdi se ho zeptat, jestli si můžeme sednout.
– To přece nejde. Nevidíš, že má na sobě štítek mlčení?
– Tak se zeptej tamhle toho policisty.
– Policisty? A dostat se přímo před soud za rušení policie v době služby?
– Proboha, málem jsem tě chytla za ruku.
– To nevadí, moje nové povolení to dovoluje. Ale musíš ji držet dlaní vzhůru a dodržovat ode mne vzdálenost 3 stop.
Tato povídka byla napsána před třičtvrtě stoletím jako groteska. Teď se bohužel z této grotesky stává pomalu horor. A když si to tak uvědomím, tak mnoho z těch regulací (žádné procházky nesezdaných párů, žádné držení za ruku, žádné chození kam chci, atd.) platí už teď v islámu. Bohužel s tím, že tam jim to neumožní ani žádné povolení nebo razítko…
Kohn jde smutný městem a potká Silbersteina. Ten se ho ptá: „Copak se jim stalo, že jsou tak smutný?“ – „Ale, syn se mi žení.“ těžce vzdychne Kohn. „Nebudou z toho smutný, to se stalo i jiným. A jak se jmenuje nevěsta?“ – „Štefan.“ – „No, to není obvyklé židovské jméno…“
Roubíček a Kohn jdou na trh. Cesta je dlouhá a vede bažinatou krajinou. Co chvíli přeskočí přes cestu žába.
Roubíček povídá Kohnovi: „Když jednu žábu chytneš a sníš, dostaneš ode mě 100 korun.“ Kohn se dlouho nerozmýšlí, popadne žábu a v mžiku ji má v útrobách. Roubíček s velkým sebezapřením zaplatil prohranou sázku.
Po trhu se oba vracejí stejnou cestou zpět. Roubíček, který nemůže zapomenout na prohraný peníz, se ptá Kohna: „Ty, Kohn, dáš mi také 100 korun, když jednu žábu sním?“
„Nu, pročpak ne,“ odpověděl Kohn. Roubíček se vrhl po žábě a v okamžiku se ztratila v jeho ústech. Kohn vrací dle úmluvy 100 korun. Oba jdou zamyšleni cestou dál…
Delší ticho přeruší Roubíček dotazem: „Ty, Kohn, řekni mi, proč jsme ty žáby vlastně žrali?“
[ad#clanek-respo]
A pár tweetů od Dojnice:
- Začíná letošní pouť do Mekky. Každý muslim musí ji vykonat alespoň jednou za život, stejně jako cestu do Evropy.
- Norská princezna se rozvádí a píše knihu o tom, jak byla v kontaktu s anděly. Myslím, že na tuhle rodinku by se měl kouknout Barnevernet.
- Čím to je, že o růstu mezd tak zaníceně furt mluví Středula, který nejspíš nikdy nepracoval?
- Když na vás odposlechy můžou nasadit i celníci, tak by tu kompetenci měli dostat i domovní důvěrníci, ať ty kontroly kotlů chodí najisto.
- V zoo v Caracasu hynou zvířata hladem. Socialismus tak byl úspěšně po lidech aplikován i na zvířatech.
- Stejně nás ty sociální sítě odnaučily seznamování napřímo. Kde jsou ty časy, kdy muž galantně oslovil ženu na ulici a řekl „Co si zašukat?“
- Clintonová řekla, že americká politika za jejího působení na MZ posílila globální bezpečnost. Proboha, snad je to jen chyba v překladu.
- No ta Dominika Myslivcová… když může vyhrát volby Babiš s bojem proti korupci, proč by nemohla vyhrát ona že má dobrý kozy?
- Babiš uvolní peníze ze státního rozpočtu na výkup vepřína v Letech a začlení jej do holdingu.
- Kamarád: Ta moje milenka si našla nějakého přítele, aby mě nasrala. Já: A nasrala tě? On: Mně to bylo fuk, takže byla ještě nasranější.
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym.
Příspěvky za měsíc květen 2022:
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Silvia Ambrogini 250,- Kč, Vladimír Kudrna 1000,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Anonym 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 500,- Kč, Miroslav Andreska 500,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Hana Válková 200,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Pavel Fila 50,- Kč
Celkem za měsíc: 4 750,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
(18 votes, average: 4,78 out of 5)
Loading...Podobné příspěvky
Jak jsme byli krmit labutě
DOMINIK LANDSMAN 22|03|2015 Portfolio mého fotrovského rejstříku je třeba rozšiřovat a neustále flexibilně reagovat na nenadálé situace. Je nasnadě
Jak se baví internet: Domácí chov puberť...
EMA Jen chlap podpantoflák se ptá ženy, jestli může jít do hospody.. Opravdový muž sám dobře ví, že nemůže..