Jak islamisté inspirují EU

Určitě si pamatujete na chvíle, kdy na zahraničních kolbištích nás reprezentující sportovci, při oslavě dosažených úspěchů po sobě stříkající šampaňské, případně se polévající pivem, si nakonec na veřejnosti, před fotoaparáty novinářů a kamerami televizních stanic, zapálili slavnostní doutník. Kdy dobrotrusové, s davem nad jejich úspěchy jásající, se ještě neozývali, že by snad tímto naši sportovci mládeži, která v nich vidí hrdiny, dávali špatný příklad. Ovšem dnes je jiná doba a pod dohledem Evropské unie a jejích nařízení už nikdo nebude smět na veřejnosti kouřit.

Na zákaz kouření ve vinárnách, barech, pivnicích, restauracích a kavárnách jsme si u nás už zvykli. Kuřáci byli vykázáni na ulice a do předzahrádek, otevřených od jara do podzimu. A tak přesto, že se uvnitř kouřit nesmí, v rekreačních střediscích a v centrech velkých měst v době oběda, i když u nás řada kverulantů hořekuje, že je tam draho a řadový občan na takové stolování nemá, jsou restaurace tak plné, že na uvolněné místo mnohdy musíte čekat. I když malé vesnické hospůdky, kam místní (především starší generace, kdy starého psa novým kouskům nenaučíš), zpravidla zašli jen na pivo a kus řeči, náš protikuřácký zákon, jak se hezky česky říká, přivedl na buben. Inu, co je dobrodějcům po nějakých vesnických knajpách, kde měl posedávat jenom plebs.

Ze zprávy Evropské komise (EK) jsme se v září dozvěděli, že hodlá zavádět „přísnější opatření týkající se nekuřáckého prostředí s cílem lépe chránit veřejné zdraví“ přičemž se odvolává na Průzkum Eurobarometru, který měl ukázat, že 79 % občanů EU souhlasí se zákazem kouření v restauracích a 61 % podporuje zákaz kouření v barech a hospodských zařízeních. A doporučuje tak, aby členské státy rozšířily politiky týkající se nekuřáckého prostředí i na venkovní prostory. Komise rovněž přichází s tím, aby členské státy rozšířily politiky týkající se nekuřáckého prostředí „na nově se objevující výrobky jako jsou zahřívané tabákové výrobky a elektronické cigarety, neboť podíl těchto výrobků na trhu se výrazně zvýšil“. Kdy podle EK jejich potenciální škodlivé účinky jsou „závažné a jejich uživatelé si mohou vybudovat závislost na nikotinu a často mohou nakonec používat jak tradiční tabákové výrobky, tak i nově se objevující výrobky.“

Tím ovšem Evropská komise tradičně s vaničkou vylévá i dítě, neboť zahřívaný tabák a elektronické cigarety při odvykání kouření a omezování zápachu v uzavřených prostorách v řadě případů sehrávají významnou roli. Nakonec i podle našich odborníků by u nás měla být nejen více dostupná nabídka služeb odvykání kouření, ale i větší podpora výrobků s vědecky ověřenou nižší rizikovostí. Přičemž u zahřívaných tabákových výrobků náplní je sice tabák, ten se však zahřívá na teplotu pod hranicí hoření, tedy na teplotu kolem 350°C, tudíž zde nemůže vznikat žádný kouř. Podle systematického přehledu zahraničních studií, které se zabývaly rizikovostí zahřívaných tabákových výrobků, jsou pak jejich uživatelé vystaveni o 40-90 % nižším dávkám karcinogenů a toxinů ze vznikajícího aerosolu, než kuřáci v případě dýmu z hořícího tabáku cigaret. Přičemž údajní experti z Evropské komise rovněž zapomínají na známý fakt, že cigaretový papírek, který reguluje rychlost hoření cigaret, obsahuje nejvíce chemikálií z celé cigarety.

Jak na svém webu uvádí například i olomoucká Adiktologická ambulance prevence a léčby závislostí, jedna ze zahraničních klinických studií zkoumala rozdíly mezi exkuřáky, stávajícími kuřáky cigaret a kuřáky, kteří přešli na zahřívané tabákové výrobky. Účastníci studie byli sledováni po dobu 180 dnů od doby kdy vyměnili cigarety za zahřívaný tabák. Hladina biomarkerů expozice (vyšetření škodliviny nebo jejich metabolitů přímo v organismu z analýzy krve nebo moči), včetně závažných karcinogenů, byla u uživatelů zahřívaného tabáku srovnatelná s naměřenými výsledky u kontrolní skupiny bývalých kuřáků. Srovnávací studie, která zkoumala různé značky a produkty zahřívaného tabáku, také uváděla, že i pasivní expozice aerosolu ze zahřívaného tabáku ve vnitřních prostorách je významně nižší a představuje menší riziko než u klasických cigaret. Zde je však třeba si uvědomit, že u zahřívaného tabáku se sice nesetkáme s drážděním ke kašli, ani s obtěžováním okolí zápachem, ale návykovost na nikotin zde může být pro začínající kuřáky vyšší než u klasických cigaret.

V posledních letech se trendem stávají elektronické cigarety (e-cigarety) různých verzí, jejichž princip je společný. V takzvaném atomizéru je roztok (liquid), který se po stisku tlačítka nebo potažení začne zahřívat pomocí topného tělesa v podobě drátku nebo spirálky. Z odpařené kapaliny pak konzument nevdechuje kouř, ale aerosol, který obsahuje kromě nikotinu i jiné látky, o jejichž škodlivosti se dnes diskutuje. Na trhu se většinou vyskytují produkty, které obsahují 10-20 mg nikotinu v 1 ml roztoku a jak uvádí řada expertů, jedna elektronická cigareta s kapacitou 450+ potáhnutí odpovídá vykouření zhruba dvou krabiček cigaret, čímž tak může sehrát podstatnou roli při odvykání inhalace kouře ze spalovaného tabáku. Odvykání není snadný proces a pokud je brán vážně a probíhá na základě písemného doporučení lékaře, nebo odborného konzultanta, přispívá dnes VZP 1x za 5let částkou 2 500 Kč na léčivý přípravek Champix, který je předepisován lékařem, nebo na volně prodejné léčivé přípravky (např. Defumoxan) pro odvykání kouření, zakoupené v lékárně.

Za zmínku zde stojí Vareniclin, jeden z nejúčinnějších léků na předpis, léčivo vyvinuté cíleně pro léčbu závislosti na tabáku, které neobsahuje nikotin, ale váže se na nikotinové receptory. Po uvedení přípravku na trh však byly u pacientů podstupujících léčbu závislosti na tabáku Vareniclinem hlášeny změny v chování nebo myšlení s projevy agresivity, psychózy, změny nálad, úzkost, deprese a sebevražedné myšlenky včetně sebevražedných pokusů. Po provedení rozsáhlé studie se nakonec mělo ukázat, že užívání Vareniclinu není spojeno se zvýšeným rizikem závažných neuropsychiatrických nežádoucích příhod v souhrnném primárním cílovém parametru v porovnání s placebem, neboť depresivní nálada, zahrnující sebevražedné myšlenky a vzácně i pokusy, bývá příznakem vysazení nikotinu.

Jinak řečeno, každý kuřák, který se dosud nedokázal s tabákem rozloučit, je de facto narkoman závislý na jedu zvaném nikotin, inhalovaném pro jeho stimulační a uvolňující účinky. Nakonec i na WikiSkriptech je uvedeno, že nikotin sám o sobě je prudký jed, jehož letální (smrtné) dávky však nelze kouřením dosáhnout. Navzdory své jedovatosti nezpůsobuje kuřákům závažnější zdravotní problémy, neboť ty jim způsobují především karcinogenní látky obsažené v tabákovém kouři, avšak způsobuje silnou závislost. Tedy jde o stejný problém, s jakým se setkáváme u uživatelů jiných návykových látek, kdy ani odvykání kouření není snadnou záležitostí.

Ovšem pod kouřením se rozumí vdechování kouře, vznikajícího při spalování či hoření různých produktů, tedy nejen tabáku, ale i opia, hašiše nebo marihuany, kterou uživatelé nekouří kvůli nikotinu, ale kvůli obsahu kanabinoidů, především tetrahydrocannabinolu, zkráceně THC. Kdy však i kouř z marihuany, která je dnes nejčastěji užívanou nelegální lehkou drogou v Evropské unii, na což upozornila eurokomisařka Ylva Johanssonová, obsahuje i jiné látky. U nejdéle zkoumaného cigaretového kouře se pak uvádí, že obsahuje až 7000 látek, z nichž desítky způsobují rakovinu a stovky jich jsou jinak toxické, tedy lidem škodlivé. Kdy čistého nikotinu tam bývá různé množství, neboť zde záleží na tabákových odrůdách, jejich šlechtění a zpracování.

Naivní je představa, že razantní zvyšování cen tabákových výrobků u nás povede k vymizení kuřáků, neboť pokud je někdo závislý, drogu si pořídí i za zvýšenou cenu. Což se ukázalo už na sociálně vyloučených lokalitách: když se tam kuřákům nedostává peněz, raději oželí nějaké jídlo, nebo i přijdou o bydlení, než aby omezili kouření. Navíc se mnoha pěstitelům tabáku pro vlastní potřebu daří tabák pěstovat na zahrádkách, v menším i v truhlíku za oknem. Kdy v nabídce semen tabáku je dnes na internetu k dispozici obrovský výběr odrůd z celého světa, přičemž pytlíček takových semen lze pořídit řádově za stovku a kuřák-pěstitel tak při téměř nulových nákladech ročně ušetří tisíce korun. Tedy zvyšování ceny tabákových výrobků při ubývání závislostí na nikotinu hraje jen malou roli, nejúčinnější je zde prevence a psychosociální intervence, tedy odborná pomoc. Přestože některé novější studie publikované ve vědeckých časopisech dokumentují negativní korelaci mezi kouřením tabáku a Alzheimerovou nemocí, Parkinsonovou nemocí a Ulcerózní kolitidou, nebude asi nikdo tvrdit, že kouření prospívá lidskému zdraví. To ale neznamená, že je třeba zavádět metody sociálního inženýrství, kdy věrchuška nejlépe ví co je správné a hodlá k tomu občany donutit.

V minulém článku tu byla řeč o Sýrii a tamějším problému s Captagonem, drogou džihádu, k čemuž si můžeme přidat i něco o závislosti na nikotinu. I u nás se totiž psalo o tom, jak Islámský stát (IS) který byl na vrcholu moci před deseti lety, kdy jeho bojovníci vyhlásili na částech území Sýrie a Iráku chalífát, striktně zakazoval na území samozvaného chalífátu na základě jejich interpretace islámského práva šaría nejen alkohol, ale i tabák. V létě roku 2016 džihádisté z IS tak v Sýrii zatkli více než 50 civilistů za kouření na veřejnosti, které na jihu od Damašku za tento prohřešek čekalo veřejné bičování. Toho roku také představitelka WHO v Sýrii doktorka Elizabeth Hoffová přišla s tím, že tabák a vodní dýmky ohrožují zdraví i životy svých uživatelů. Kdy prohlásila, že vodní dýmky zvané shisha (hookah, narghile), kterým se v tomto regionu holduje po celá staletí, jsou 20x nebezpečnější než kouření cigaret a požadovala důsledný zásah proti kouření. Kupodivu však nakonec nikoli proti dýmkám, ale proti dvacetkrát bezpečnějším cigaretám, pokud vyjdeme z jejího prohlášení, neboť syrské úřady nabádala, aby přijaly „plain packaging“, tedy aby sjednotily krabičky cigaret a opatřily je zdravotním varováním, což mělo snížit jejich atraktivitu.

V syrské válce, jak tehdy připomínala agentura AP, bylo zabito několik stovek tisíc lidí, které měl na svědomí jak Islámský stát, tak syrský prezident Bašár Asad s jeho kumpány. Přesto doktor Ahmad Khlefawy, náměstek syrského ministra zdravotnictví prohlašoval, že válka nemůže omluvit Syřany z toho, že ohrožují své životy konzumací tabáku. A hned také připomínal, že Sýrie byla jednou z prvních zemí, která podepsala rámcovou úmluvu WHO pro kontrolu tabáku. Tedy že od roku 2010 dekretem diktátora Asada bylo v Sýrii zakázáno kouřit na veřejnosti. Ovšem zde soudruzi ze Sýrie udělali chybu, neboť inhalace tabákového kouře je součástí kultury mnoha muslimských zemí.

Podle statistik v době, kdy Elizabeth Hoffová v Sýrii požadovala důsledný zásah proti tabáku, mělo v Jordánsku kouřit zhruba 63 procent mužů, v Tunisku 49 procent, v Sýrii 42 procent, na palestinských územích 38 procent a v Libanonu a v Maroku 28 procent mužské populace. Naproti tomu muslimských žen, vzhledem ke kulturnímu tabu, kouřilo velmi málo. Ve skutečnosti však islám kouření nezakazuje jako alkohol, protože tabák (natož cigarety) v době proroka Mohameda v 7. století ještě muslimové neznali. Zákaz kouření se tedy všech pravověrných muslimů týká jen o Ramadánu, kdy od východu do západu Slunce drží přísný půst. I když je nejznámějším rysem tohoto půstu zákaz přijímání potravy a tekutin v denní době, týká se i zákazu kouření a sexuálních aktivit. Pro řadu muslimů je tak v ostatním čase kouření jediným povoleným hříchem, takže zpravidla začnou proti zavádění pravidel se striktním zákazem kouření protestovat.

O tom se ostatně v Sýrii přesvědčil i Abú Muhammad Džulání, vůdce uskupení Haját Tahrír aš-Šám (HTS), vlastním jménem Ahmad Husajn Šará, který se dnes prezentuje už jen jako umírněný politik, i když v minulosti patřil mezi stoupence Islámského státu. Neboť HTS si vybudovalo mocenskou základnu v severozápadní provincii Idlib, kde funguje jako místní správa, vládnoucí regionu pevnou rukou. Podle jejich vůdce usiluje HTS o režim založený na islámu, ale „ne podle standardů Islámského státu, a dokonce ani Saúdské Arábie“, citoval jeho slova server New Arab. Přesto řada odpůrců této vlády skončila ve věznicích. A kolik z nich bylo v Idlibu islamisty z HTS za kritiku jimi interpretovaného islámského práva šaría potrestáno, se asi nikdy nedozvíme. Po zdejších nepokojích však přestala v roce 2022 v ulicích Idlibu hlídkovat mravnostní policie, ženy již nebyly nuceny si zahalovat tváře a muži na veřejnosti znovu začínali kouřit.

Na otázku týkající se práv žen v rozhovoru pro BBC vůdce polepšených islamistů Ahmad Husajn Šará prohlásil: „Máme v Idlibu už více než osm let univerzity. Myslím, že ženy tvoří přes šedesát procent studentů univerzit.“ U dotazu na alkohol byl ale vyhýbavější: „Je mnoho věcí, o nichž nemám právo hovořit, protože jde o právní záležitosti. Vznikne syrská komise právních expertů, která napíše ústavu. Oni rozhodnou a jakýkoliv vládce nebo prezident bude muset zákon dodržovat.“ O fotografii, na níž byl v minulých dnech zachycen s mladou ženou Liou Chairalláhovou, která měla vlasy zakryté kapucí uvedl, že ji nenutil, aby si vlasy zakrývala: „Ale je to moje osobní rozhodnutí. Chci se fotit tak, jak mi to vyhovuje. Nenutil jsem ji. To není totéž, jako když o tom existuje zákon, který platí v celé zemi. Ale v této zemi existuje kultura, kterou musí zákon uznat,“ prohlásil v rozhovoru pro BBC.

Ovšem i v Evropské unii se objevila kultura, kterou musí zákon uznat. Ne že by pak naši zákonodárci požadovali zahalování žen. Ale na veřejnosti, tedy i na předzahrádkách a jiných venkovních prostorách před podniky, ve kterých se dříve holdovalo nikotinu, zákonodárci budou trestat každého, kdo by se tam dopustil prohřešku kouřením dýmky, doutníku nebo cigarety, či jenom konopí. Neboť ani ta legalizace marihuany, po které u nás volají Piráti, jim na veřejnosti kouřit „trávu“ neumožní. Tedy s určitou nadsázkou lze prohlásit, že v případě prosazování nové kultury, kterou musí zákon uznat, se chystané nařízení Evropské unie podobá nařízení Islámskému státu, přestože zákazem kouření Komise hodlá „lépe chránit veřejné zdraví“, podobně jako zákazem spalovacích motorů hodlá chránit klima.

Za kouření na veřejnosti u nás nikoho bičování nečeká. Avšak pro kuřáky cigaret a uživatele jejich elektronických náhražek, nebo doutníčků zvaných cigarillos, ale i pro kuřáky dýmek z řad intelektuálů, k radosti dobrotrusů patřičné postihy dozajista přijdou.