Hácha a Zeman, podobnost náhodná?

[ad#clanek-respo]

Po atentátu na Reinharda Heydricha se vláda protektorátu v čele s Háchou 30. května 1942 vyjádřila zcela jasně:

„V této těžké hodině, kdy jde o všechno, co českému člověku je drahé a svaté, musí vláda dnes i v budoucnu zůstat tvrdou tak dlouho, až se jí podaří v Čechách a na Moravě nemilosrdně vymýtit ty elementy, které slouží Anglii a všem nepřátelům říše, a kterým, jak každému Čechu dnes konečně musí být jasné, je osud českého národa naprosto lhostejný.“

A o mnoho desetiletí později zavítá do Prahy tibetský Dalajáma. Už ani nechápu, proč Číně tak leží v žaludku, když samostatnost Tibetu ani nepožaduje. Číňané se u nás neprocházejí v holinkách, nestřílí tu naše lidi, neposílají je do koncentráků, ani tu nevyhlašují stanné právo. Ale v předvečer návštěvy Dalajámy si pozvou našeho vyslance na kobereček a kartáčují ho kvůli té návštěvě.

Pak přijde na Pražský Hrad čínská velvyslankyně a též vyjádří své rozhořčení. Nevím, jak to chodí v diplomacii, ale na Hrad určitě nemůže přijít o své vůli bez ohlášení a něčího souhlasu. Dokážete si představit ten humbuk, kdyby takhle na Hrad zavítal s nějakou stížností americký vyslanec, bez ohlášení, bez souhlasu?

Jen tak mimochodem, ta velvyslankyně zavítala k tomu našemu nejvyššímu hradnímu úředníkovi, jehož kancléř má za manželku paní Alex (dříve Noskovou), která byla odejita z České televize kvůli konfliktu zájmů. Tak zakotvila v televizi Barrandov, která patří minimálně částečně Číňanům. A tam uspořádala rozhovor s Hradním mluvčím. Náhoda?

A po těch schůzkách velvyslanců vydala, podle premiéra Sobotky na popud pana prezidenta, čtveřice našich nejvyšších ústavních činitelů následující prohlášení:

„Jako nejvyšší ústavní činitelé České republiky chceme společně zdůraznit, že naše země při naplňování své dlouhodobé politiky vůči Čínské lidové republice vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi a ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí.
Vztahy obou našich zemí a jejich výrazný rozvoj v posledních letech považujeme za velmi přínosné a užitečné pro obě strany a jsme přesvědčeni o tom, že je v zájmu České republiky tyto vztahy i nadále intenzivně rozvíjet.
Osobní aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky České republiky a považovali bychom za nešťastné, aby takto byly kýmkoliv vnímány.„

Opravdu to máme zapotřebí podobně jako v době nacistického teroru? Nemáme.

Ale teď si představte, že bychom tu byli zase v područí nějaké agresivní mocnosti, podobně jako za SSSR. Dokážete si představit, jak by se tito nejvyšší ústavní činitelé patolízalsky chovali? Se slzou v oku bychom třeba vzpomínali na nějaké Poučení z krizového vývoje z roku 1969 jako na příjemné a odlehčující čtení.