
Friedrich Merz. Neřekli nikdy. Řekli ne. A je hotovo
D. D. KRAJČA
Evropa nikdy neříká nikdy. To by zavánělo odpovědností. Říká „ne teď“. A každý, kdo aspoň jednou sledoval unijní politiku bez iluzí, ví, že „ne teď“ je často definitivní verdikt přepsaný do slušného jazyka.
Ukrajina dnes nemá termín. Nemá datum. Nemá harmonogram. Nemá nic, co by se dalo pověsit na zeď a označit jako plán. Má jen povinnost se snažit dál. Větu, kterou Evropa používá ve chvíli, kdy už nechce nic slíbit, ale ještě se nechce přiznat.
Volodymyr Zelensky to věděl. Od začátku. Od prvních summitů. Od prvních společných fotografií. Věděl, že rychlý vstup do EU je politická pohádka. Počítal s tím. Jen doufal, že se to nebude říkat nahlas. Protože dokud se realita nevysloví, dá se překrývat příběhem. A příběh se prodává lépe než pravda.
Jenže pak vystoupil Friedrich Merz a pohádka skončila. Bez emocí. Bez patosu. Bez potřeby někoho utěšovat. Prostě oznámil stav. Ukrajina v dohledné době do Evropské unie nevstoupí. Žádný termín. Žádný rok. Žádná iluze, která by se dala ještě chvíli udržovat při životě.
Tohle není Fico. Tohle není politik, ze kterého si můžete udělat karikaturu a jít dál. Merz není typ, který by mluvil proto, aby byl oblíbený. Mluví proto, aby bylo jasno. A když mluví, nedělá to za Německo emotivní, ale účetní. Čísla sedí, nebo nesedí. A Ukrajině dnes nesedí nic.
Slzy nepomůžou. Projevy nepomůžou. Hrdinství nepomůže. Sympatie už vůbec ne. Do Evropské unie se nevstupuje přes dojetí. Vstupuje se přes roky ticha, reformy, formuláře a vyčerpání. A Ukrajina je teprve na začátku té nejdelší a nejtěžší části, na čekání bez slibu.
Evropa tím nikoho nezradila. Jen přestala lhát. Přestala se tvářit, že otevřené dveře znamenají pozvánku. Dveře tam možná jsou. Ale klíč se nevyrábí. A nikdo ani nepředstírá, že by na něm právě pracoval.
A kapesníky? Ano, budou mokré. Ale ne v Bruselu. A už vůbec ne v Berlíně. Tam se nepláče. Tam se archivuje. Naděje se zakládají do složek s poznámkou „později“. Což je v překladu do reality slovo „nikdy“.
Nikdo neřekl nikdy. Řekl to Merz jinak. Řekl ne.
A to stačí.
Daniel Danndys Krajča, fb
- Proč v neděli na Staromák nepůjdu? - 31.1.2026
- Friedrich Merz. Neřekli nikdy. Řekli ne. A je hotovo - 31.1.2026
- Každý svého štěstí strůjcem - 31.1.2026


(9 votes, average: 4,56 out of 5)
ony vás přejdou humory , jste jen „lidské zdroje“ než z vás vrchnost udělá hnojivo
https://ztratyanalezy.info/reflex/velke-vyvlastneni-aneb-trenink-na-to-jak-nam-vzit-726ada19/
Proboha, jezdil jsem obchodne na Ukrajinu v devadesatkach, vsechno tam bylo spatne a uz vsechno tam bylo zkorumpovane. 😁 Kdyz jsem se dostal na Polskou hranici, byl jsem konecne v civilizaci 😂
Ahoju, a ted si predstav, prijet tam dnes. Vsechno je tisickrat horsi, i pres ty miliardy, co se jim tam narvaly. Kde jsou? V cich kapsach? V obrezanych.