13.4.2014
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Filosofie liberalismu

Sdílejte článek:

OD: LVMI 13|04|2014

V praxi není možné provádět centrální plánování života lidí tak, aby bylo dlouhodobě úspěšné. Jen v Česku a na Slovensku žijí miliony lidí, z nichž každý je jedinečný ve svých schopnostech, zájmech i prioritách. Tito lidé se svým okolím spolupracují v mnoha sférách lidského života a vytváří tak neskutečně komplikovanou pavučinu lidské činnosti. Je naivní si myslet, že existuje nějaká skupina politiků a úředníků, která by byla schopna se vyznat v každém detailu této pavučiny a řídit ji, nebo dokonce každému z nás vidět do hlavy a vědět, co v životě chceme. V našem okolí se vyznáme nejlépe my sami a stejně tak my sami víme nejlépe, co máme rádi a co umíme. 

 

[ad#hornisiroka]

 

 

Neschopnost vlády řídit naší ekonomiku se projevuje například v tom, že od té doby, co vlády získaly v ekonomice velké slovo, se na světě objevují periodicky se opakující hospodářské cykly, neboli fáze euforie a plýtvání následované fázemi krachů a nezaměstnanosti. Státy ovládají tisk peněz, centrálně ovlivňují úrokové sazby a svými dotacemi a regulacemi se snaží určit, co a jak se bude vyrábět. Toto vede k nahromadění špatných rozhodnutí, které přeroste únosnou mez a vyústí v krizi. Vlády následně k léčbě krize používají stejné recepty, které krizi způsobily. 
Jakékoliv státní zásahy a regulace trhu jsou pro spotřebitele v důsledku špatné, protože každá regulace přináší nové náklady, které si výrobce promítne do koncové ceny. Navíc jsou překážkou pro začínající podnikatele, a tak omezují tolik potřebnou konkurenci. Nejlepším regulátorem vždycky byli sami spotřebitelé, kteří se můžou na základě kvality výrobku nebo služby svobodně rozhodnout, jestli si je koupí, a výrobce tak má motivaci jim vyhovět. Pokud výrobce nějaký standard nedodržuje, svědčí to o tom, že jeho zákazníci o tento standard nestojí, a jeho nařízení ze strany státu tak půjde proti vůli spotřebitelů. 
Lidé si myslí, že stát potřebujeme alespoň k zajištění právního řádu, justice a bezpečnosti. Toto je ale jen mýtus daný skutečností, že nikdo z nás za našeho života jinou než státní justici a státní policii nezažil. Ve skutečnosti existuje teoretické i praktické zdůvodnění, že soukromý trh může fungovat i v těchto oblastech a přinášet mnohem lepší výsledky než státní monopol. Stejné závěry platí i pro ochranu životního prostředí a další údajná „selhání trhu“. Více o soukromém právu a bezpečnosti.

 

 

Nesmíme zapomínat ani na morální stránku věci. Každá koruna nebo euro, které stát utratí, musel nejprve někde vzít. Kromě dluhu, což je jen dočasný nástroj, který nakonec stejně musí být splacen z jiných zdrojů, je mohl získat jedině tak, že je vzal svým občanům, obvykle pomocí daní. Daně většina z nás neplatí dobrovolně – pokud bychom se finančnímu úřadu vzepřeli, peníze by nám byly odebrány násilím. Daně jsou tedy nevyhnutelně krádeží. Sice opovrhujeme, když jeden člověk násilím oloupí druhého, ale když milión lidí násilně oloupí druhý milión lidí, to už nám nevadí. Ano, stát nám sice za naše daně poskytuje určité služby, ale kde bereme tu jistotu, že každý z nás přesně o tyto služby v této kvalitě stojí? 

 

Jakékoliv státní zásahy a regulace trhu jsou pro spotřebitele v důsledku špatné, protože každá regulace přináší nové náklady, které si výrobce promítne do koncové ceny. Navíc jsou překážkou pro začínající podnikatele, a tak omezují tolik potřebnou konkurenci. Nejlepším regulátorem vždycky byli sami spotřebitelé, kteří se můžou na základě kvality výrobku nebo služby svobodně rozhodnout, jestli si je koupí, a výrobce tak má motivaci jim vyhovět. Pokud výrobce nějaký standard nedodržuje, svědčí to o tom, že jeho zákazníci o tento standard nestojí, a jeho nařízení ze strany státu tak půjde proti vůli spotřebitelů.

 

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 4,43 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky