Fialový partyzán

Protože vykládat, jako premiér Petr Fiala, ročník 1964 a jakoby vzpomínat, kterak byl kvůli svým politickým postojům, vydávání samizdatu a Chartě 77 minulým režimem perzekvován.

Premiér totiž v rámci podcastu Jiný pohled Kateřiny Perknerové „předložil“ svou odbojovou činnost voličům. Já chápu, že to paní Perknerová dělá za peníze, ale co je moc to je moc.

Skutečně jsem nikdy nikomu nevyčítal, že nepodepsal ani 2000 slov v roce 1968, ani Chartu 77 později, každý na to nemá „sicflajš“, tedy navíc dělat něco, co člověka později může setsakramentsky mrzet. A přitom vědět, že to tak zcela určitě dopadne. Nikomu to nevyčítám. Ale zase v dnešní době, kdy veřejné prohlášení, že je někdo chartista pravděpodobně bude znamenat, že v mnoha diskusích se do vás osobně začne neuvěřitelné množství lidí navážet, třeba proto, že ty „zatracený chartisti“ ukradli Sametovou revoluci.

Fialův výrok: „Já jsem byl skutečně na vojně z politických důvodů, (persekvován), protože jsem vydával samizdat…“ moderátorka dorazila poznámkou: „To jsou vlastně jakoby PTPáci, to bylo(jejich) pokračování…“. A Fiala pokračuje: „A nakonec jsem skončil v Horažďovicích, skutečně u stavebního praporu, kde jsem byl zařazen jako velitel družstva betonářů. A tam jsme bourali a stavěli,“ dodal premiér.

Tak to už jsem začal kroutit hlavou. Že poněkud excentrická moderátorka Perknerová evidentně vzhledem k svému věku a vzdělání naprosto netuší, co to byli pétépáci, prosím. Je to trapné, když to přiznám před lidmi, ale že paní Perknerová skutečně není nejostřejší tužka v penálu, to už se ví léta. Ovšem, že to bez mrknutí oka přešel i Petr Fiala s titulem profesora a údajný odborník na politologii, tak to už se mnou málem švihlo o zem.

No zřejmě se počítá s tím, že takové podcasty poslouchají úplní pitomci a ono že to projde. Já jsem až dosud měl představu, že ten, kdo volil ODS, byl vždycky tak trochu alespoň soudný a normální, a tak nějak chápal, jak funguje svět. Ale že by mohl být prokádrovaný vysokoškolák za totality stoupencem Charty 77 (1983–1988 vystudoval český jazyk a literaturu a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity), to mě tedy hlava nebere. Já jsem také za komunistů nakonec vystudoval, ale pouze večerně anebo dálkově a podmínka soudruhů na ÚV byla, že žádná vysoká škola, kterou absolvuji, nesmí mít na konci závěrečný titul inženýr anebo doktor.

No třeba byl student soudruh Fiala tak zakonspirovaný v tajné podpoře Charty 77, že se to nikdo ani my, chartisté nikdy nedozvěděli. Asi on byl daleko víc, než jak je to, tak nějak, popsané ve Švejkovi. To když nadporučík Lukáš vyučoval ve vojenské škole jednoročních dobrovolníků a potichu jim sděloval:

„Buďme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět. Já jsem taky Čech.“ No pokud to bereme takto, tak je to tady, pokud ještě neumřeli, všude nějaký tajný chartista.

Asi tak jako si lidi dělali po válce potichoučku mezi sebou srandu, aby je bolševik a nový rychlokvašení soudruzi neslyšeli. To když se náhle hned po květnu 1945 se vynořilo tolik bývalých partyzánů, že se říkalo, že to je ten, „co byl partyzánem v Krčském lese“.

Tak si ve svém věku připadám, jako v tom starém slovenském vtipu z dob normalizace: „Ptá sa Jožo: „Ty, Ferko, pôjdeš tento rok na ten zraz partizánov do Tatier?“

„Ale nepôjdem, už sa mi ani nechce!“ „

„Ale Fero,“ hovorí Jožo, „to nám predsa nemôžeš urobiť! Vždy si jazdil. Už od začiatku. Hneď ako skončila vojna.“

„No hej, jazdil som, jazdil. Predtým,“ hovorí Fero, „ale vieš, čo by som tam dnes robil? Ja tých nových už ani nepoznám…“

Takže, milý Petře Fialo, podepsat Chartu 77 mohl každý. Ale před padesáti lety…