Eurovolby – taktika protivníka
LUBOMÍR VYLÍČIL 06|02|2013
Blíží se eurovolby a nálada u nás i v ostatních zemích Evropy není věru prounijní. Spousta lidí, dlouhodobě stolicovaných každodenními drobnými ústrky a nejrůznější šikanou původem z Brusele si říká, že teď jim to konečně spočítá. A chystá se hlasovat pro kohokoli, kdo se projeví výrazně, odvážně a hlasitě protievropsky.
[ad#hornisiroka]
Jenže náš protivník taky nespí. Eurokomisaři i jim podřízené úřednictvo vnímají temné, protiunijní mručení lidu už delší dobu a obavy z posílení euroskeptické frakce zaznívají z různých unijních struktur nejméně půlrok.
Ale ať už si o eurosoudruzích myslíme cokoli, rozhodně je nesmíme podceňovat. Aby se dostali na svá, výtečně honorovaná místa, museli vynaložit roky nezměrného úsilí, nespočetná léta úžasné invence při vymýšlení a organizování sofistikovaných intrik a piklů… A tihle že by se stáhli bez boje? Kdepak, ti mají dost peněz na sociologické studie, na zaplacení medií a excelentních spindoktorů a jistě už nejméně rok vymýšlejí taktiku, jak pro ně nepřátelské nálady neutralizovat a když to nepůjde, tak způsob jak ten hněv lidu svést do nějakého neškodného vedlejšího koryta.
Jedním z nejúčinnějších způsobů neutralizace protivníka je rozdělení. Rozmělnění původně jednolitého proudu do mnoha rozbíhajících se směrů, a tím do prázdna a do ztracena. Proto se obávám, že před květnovými volbami vyroste najednou, z ničeho, mnoho „euroskeptických“ spolků a straniček, vedených neznámými lidmi anebo lokálními pošuky, které se budou předhánět v radikálnosti své protievropské rétoriky.
Ta úvaha je prostá. Na tuto republiku postačí tak 10 rychlokvašených straniček a hnutí s pár (Bruselem) placenými křiklouny v každé… a z původně očekávaného vítězného ryku nejméně 25% přesvědčených, programově protievropských voličů může být jen nevěřícné ticho totálního zklamání a rozčarování.
Že se zase, byť s odřenýma ušima, do europarlamentu propasírovaly ty známé, provařené typy. A že všechny nové, rádoby protievropské, jednorázové, účelové straničky, poté co získaly po 2 až 3 %, spokojeně balí krám a radostně zanikají, neboť svůj úkol splnily.
No ale co s tím? Inu, nezbývá, než věřit již prověřenému. Těm, kteří se svou euroskepsí netají po léta. Se vší rozhodností je třeba se vyhnout všem velikým, zavedeným stranám, i kdyby snad (na poslední chvíli) otočily a změnily rétoriku. Ty všechny jsou pro zájmy našeho českého, pracujícího občana naprosto a definitivně ztraceny. Neboť je už dávno obsadil a zevnitř ovládl probruselský výsadek „pravdy a lásky“.
A ty z nás, kteří to myslí vážně a opravdu chtějí být v boji proti Bruselu aktivní prosím o jediné: sjednoťte se do nějakého bloku! Pronárodního, protiunijního, nazvaného jakkoli, ale jednoho!
Nebo s námi, rozdělenými a soupeřícícími zase zametou a s výsměchem nás porazí, jak malé děti. Nezapomínejme že jsou to profíci a jde jim o hodně!
[ad#velkadolni]