5.12.2014
Redakce
0
Kategorie: Politika

„Eurosajuz“ má problém(y)

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL 05|12|2014

V posledních dnech se odehrálo několik zajímavých událostí, které naznačují, že to s pevnou a nerozbornou jednotou Eurosajuzu začíná jít pěkně z kopce. Tak třeba Rusové odtroubili plány na South stream, plynovod který by měl obcházet nestabilní Ukrajinu a cestou přes Bulharsko zásobovat jižní křídlo EU ruským plynem. Odtroubili ho po velikém nátlaku EU a USA na Bulharsko, které se (s tichým skřípáním zubů) vzdalo účasti na projektu a tím spláchlo potenciální miliardy eur, které mohlo mít jen z tranzitních poplatků. Rusové v zápětí pokrčili rameny, změnili směr a bleskově se dohodli s Tureckem na ukončení plynovodu na jeho pobřeží.

 

[ad#hornisiroka]

.
Jaký význam může mít tato technikálie pro celou EU? No veliký. Do Německa plyn vesele proudí plynovodem Nord stream, obcházejícím na své trase přátelsky Polsko. Do střední Evropy vede pouze roura přes Ukrajinu. O její spolehlivosti nemá cenu vést diskusi a zima je na krku. Pokud si někdo myslí, že v případě krize stačí ta severně položená trubka s trochou norského plynu ze Severního moře, o kterou se Němci s námi a celou střední a východní Evropou bratrsky rozdělí, no… sami máme málo. Jako bych to slyšel.

.
Pnutí mezi bohatým (a zajištěným) severním křídlem EU a chudým jihem, na kterém sílí pocit, že do členství v tomhle spolku mnoho investuje, ale nic nezískává, se takhle může zvýšit na kritickou mez. Zvláště když na východě bude někdo popichovat slovy: Já vím, že je vám zima. My vám tu rouru přes moře hodíme. Vykašlete se na Brusel!

.
Další záležitostí, hodnou mimořádné pozornost byl rozhovor George Sorose pro německý časopis Cicero. V něm tento „filantrop“ požadoval 20 miliard euro pro Ukrajinu. Pro začátek. Jinak prý hrozí, že EU o Ukrajinu přijde. A prohra na Ukrajině by, podle Sorose, znamenala konec EU. Ne, že bych zmiňovaného „filantropa“ nepovažoval za arcilotra, podvracejícího režimy a politiku mnoha států, zejména z postsovětského prostoru. Ale jde o člověka bezesporu mimořádně bystrého, o čemž svědčí i jeho majetek, získaný převážně spekulacemi. Proto se vyplatí brát jeho slova vážně.

.
Jedním z motivů EU, pro zabřednutí do Ukrajinského dobrodružství, byla i snaha o ekonomickou záchranu hospodářství EU. Získání energetických zdrojů, levných surovin, levné pracovní síly, privatizace použitelných podniků „za hubičku“ a hlavně – nalezení odbytiště pro evropskou produkci… až do úplného vysátí zdroje. Prostě dokud nebude mít každá ukrajinská rodina novou (evropskou) mikrovlnku, televizi a auto, a dokud bude mít čím platit, dotud bude v EU oživení. Tak, jako bylo v devadesátých letech, když se plnila po zboží hladová černá díra středoevropských postkomunistických států.

 

.

Pokud by kyjevský režim zkrachoval (jakože k tomu není daleko) a zemi by zachvátila anarchie skutečného lidového mejdanu, jako reakce na bídu, zimu a kolaps fungování státu, může se Brusel s představou vyždímání ukrajinských zdrojů rozloučit. Pak by byly nejen odepsány dosavadní investice do Kyjevské junty, jako že jich nebylo málo, ale padla by i naděje na oživení ve starých zemích EU a sliby politiků a řeči o prosperitě by se mohly ukázat jako „nezasazené do reálného ekonomického rámce“. Současně by ta prohra byla i veřejnou manifestací debaklu EU a jejího širšího směřování a eurokritické hlasy by (oprávněně) velice posílily. A asi nejen hlasy, ale i euroskeptické strany a odstředivé tendence regionů i států. Jo, ten starý spekulant to vidí už dnes a proto z jeho rozhovoru zaznívaly tóny téměř hysterie.

.
U Ukrajiny můžeme ještě chvilku zůstat. Jmenování nové kyjevské vlády, v níž zasedají i 3 cizinci, z toho 2 spjatí s bankovním sektorem a vztahy k americké vládě (Natalija Jareskova, Ajvaras Abramavičus, Alexandr Kvitašvili) situaci charakterizuje lépe, než co jiného. Nevím proč, ale od několika známých jsem v této souvislosti zaslechl něco o protektorech a protektorátu. Myslím, že ani tato zajímavá informace v EU nezapadne. Třeba zas pár ovčanů pochopí, jaký kus se hraje.

 

[ad#velkadolni]

.
Zlatým hřebem nejčerstvějších europrůšvihů pak může být páteční jednání ministrů vnitra zemí EU o uprchlících. Ano, jde o ty, v jejichž záplavě se jižní křídlo EU téměř topí. O koho jde a jakým přínosem pro náš kontinent jsou, víme všichni. I když náš ministr Chovanec na jednání odjíždí s (nečekaně) rozumným a chvályhodným stanoviskem vlády, že žádné Syřany přijímat nebudeme, je otázkou, s jakým stanoviskem se vrátí.

.
No, možná jim to v Bruselu ještě nedošlo, ale právě takovýhle plán na přerozdělení obtížných uprchlíků, rozuměj muslimů, do všech zemí podle stanovených kvót by se mohl stát rozbuškou, odpalující dezintegraci unie.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,71 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky