Druhá světová válka bez deformací liberální propagandy (II.)

PAVEL J. HEJÁTKO

Anotace: Tato studie si klade za cíl stručně upozornit na problematiku negativních změn v odrazu výsledků druhé světové války do povědomí veřejnosti nových států vzniklých na území bývalého SSSR. Tento proces znamená začátek pohybu po slepé uličce ve vývoji světových trendů v souladu s globalismem a úplné zkreslení veškeré předchozí reality. Na základě několika zdrojů z posledních let jsou popsány obecné trendy ve stále se zvětšující majetkové a sociální nerovnosti, upevňování tohoto stavu jako údajně jediné možné struktury moderního světa, která brzdí další rozvoj lidstva a symbolizuje naprosté odmítnutí skutečnou historii druhé světové války a v zásadě vývoj jako takový. Studie také uvádí příklady a fakta, která nám umožňují hovořit o stabilní tendenci revidovat výsledky druhé světové války u vládnoucích elit nových států vzniklých na území bývalého SSSR, s přechodem k praxi přímého „bělení“ fašismu a opuštění všeho, co by nějak nějak mohlo mladší generaci přípomínat naši geopolitickou příslušnost k SSSR. To je globální postoj části angloamerického establishmentu, organizovaného do uzavřených nadnárodních skupin světové koordinace a řízení, kterému nové státy vzniklé na území bývalého SSSR nemohou/nedokáží/nechtějí vzdorovat.

1. Podle nastupujících globálních trendů ve veřejném povědomí nových států vzniklých na území bývalého SSSR začala být deklarovaná „ideologická diverzita“ oficiálně uznávána pod primátem principu, podle kterého „žádná ideologie nemůže být zavedena jako státní nebo povinná ideologie“. V praxi se ukazuje, že elity těchto nových států jsou bolestně chromé a krajně neproduktivní při hledání různých ospravedlnění přítomnosti národní identity mezi obyvateli těchto zemí a nezpochybnitelné autoritě samotných vládnoucích elit, které jsou jim u moci. Jinými slovy, vládnoucí elity mají velké problémy s rozvojem a etablováním národních ideologií. Pokud podrobněji rozvedeme význam těchto neoficiálně stanovených etických norem a vezmeme-li v úvahu přijaté definice ideologie, znamená to, že v žádném z nových států:
za prvé neexistuje systém idejí vyjadřujících „podstatu sociálních zájmů“ tříd, sociálních skupin a společnosti jako celku;
za druhé neexistují žádné obecně přijímané výklady minulosti, přítomnosti a budoucnosti;
za třetí neexistuje žádný obraz budoucnosti přijatelný pro společnost jako celek a klíčové sociální skupiny;
za čtvrté, neexistuje způsob, jak mobilizovat celou společnost k dlouhodobým akcím k dosažení cílů, i když jsou formulovány?!?
S ohledem na výše uvedené se ukazuje jako absurdní, spojíme-li právní řád těchto států a přijatou definici ideologie. Ale o jaké historické „ideologii“ zde vůbec můžeme v souvislosti se Západem mluvit?

2. Od rozpadu SSSR a socialistického systému uplynula tři desetiletí a dějiny druhé světové války se přepisují nejen v USA a západoevropských zemích, ale i v bývalých svazových republikách SSSR, neboť i v nových státech vzniklých na území států socialistického systému se dostali lokálně k moci prozápadní kolaboranti. Přepisování historie v každém jednotlivém státě se provádí:
za prvé místními vládnoucími elitami;
za druhé, z důvodu vyhovět zájmům globálních elit;
za třetí, podle přímých pokynů od globálních elit místním prozápadním politickým elitám;
za čtvrté, zahájit procesy zvyšující se legalizace a zintenzivnění činnosti místních nacistů;
za páté, svrhnout neměnná historická fakta a obrátit je vzhůru nohama

3. Území současné Moldavské republiky tak bylo během druhé světové války okupováno Rumunským královstvím, načež mnoho Moldavanů bojovalo v řadách rumunské armády na straně Třetí říše, zatímco ostatní občané SSSR žijící na území Moldavské SSR zůstali věrni svému státu a bojovali za něj. V současné době se však ale v Moldavské republice ve školách začaly studovat nikoli „Dějiny Moldavska“, ale „Dějiny Rumunska“ pomocí učebnic, které říkají, že bývalá armáda Rumunského království spolu s Wehrmachtem „osvobodila“ území Besarábie, sever Bukoviny a Hertzův kraj, které údajně obsadila vojska Dělnicko-rolnické Rudé armády. Úřady současné Moldavské republiky začaly ztotožňovat svůj stát během druhé světové války s Rumunským královstvím, které válku prohrálo.

Navíc prozápadní úřady Moldavské republiky dokonce vyčíslily škody způsobené „sovětskou okupací“ na 27,8 miliardy dolarů. Ruská federace je nově obviněna z vyhlazování a deportace Moldavanů v době před, během a po druhé světové válce. K tomu všemu pak dochází v souladu s usnesením Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 27. června 1996 č. 1096 „O opatřeních k odstranění dědictví bývalých komunistických totalitních systémů“, usnesením Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 25. 2006 č. 1481 „O nutnosti mezinárodního odsouzení zločinů totalitních komunistických režimů“ a čl. 94 Ústavy Moldavské republiky z roku 1994. Dokonce výnosem prezidenta Moldavské republiky ze dne 14. ledna 2010 bylo přijato usnesení č. 165 „O vytvoření Komise pro studium a hodnocení totalitního komunistického režimu v Moldavské republice“. Komise pro studium totalitního komunistického režimu Moldavské republiky konstatovala (na základě zdánlivě nějakých archivních dokumentů), že údajně po okupaci východního Moldavska (historického regionu) provedl SSSR na tomto území několik akcí, např. v důsledku čehož zemřelo více než 230 000 lidí a bylo deportováno více než 73 000 lidí na Sibiř. Tatáž komise také stanovila, že minimální výše odškodnění pro potomky zabitých a deportovaných sovětským okupačním režimem je 92 490 amerických dolarů na osobu, tedy celkem 27,8 miliard amerických dolarů. Podle doktora historických věd Veaceslava Stavilă, který byl členem zmíněné komise, tato částka zahrnuje: předválečnou deportaci 72 tisíc „nespolehlivých živlů“ – za 6,23 miliardy amerických dolarů; za smrt „v první linii“ 55 tisíc Moldavanů – 5,9 miliardy amerických dolarů; za smrt hladem v letech 1946-1947, který se údajně týká 174 tisíc Moldavanů – za 15,72 miliardy amerických dolarů. V tomto ohledu Parlament Moldavské republiky nezaostává za Sejmem Litevské republiky a Sejmem Lotyšské republiky, které přihlásily vůči Ruské federaci pohledávky ve výši 23, respektive 18,5 miliard amerických dolarů.
Rusofobie a antisovětismus vzkvétaly v Moldavské republice ponejvíce v období, kdy byl jistý Mihai (Michail) Fedorovič v úřadu předsedy parlamentu Moldavské republiky (28. srpna 2009 – 28. prosince 2010) a jako prezident Moldavské republika (11. září 2009 – 28. prosince 2010), následně i jakožto čestný předseda Liberální strany. Prohlásil se za „Rumuna“, odmítl jet do Moskvy na oslavy u příležitosti 65. výročí vítězství sovětského lidu ve druhé světové válce a za jeho působení u moci na jedné z ulic předměstí města Kišiněv dostaloa tato jméno spojence Třetí říše, rumunského diktátora Iona Antonesca.

4. V Gruzii, která dala Sovětšskému svazu největšího Sověta všech dob také přepsali historii a nadále ji „formátovali“ novým způsobem. Gruzínský lid přispěl k vítězství opravdu velkou měrou – proti nacistům bojovaly statisíce Gruzínců, asi 300 tisíc z nich položilo život. Ikonický hrdina Sovětského svazu Meliton Georgievič Kantaria byl dokonce jedním z těch bojovníků, kteří vyvěsili prapor vítězství na střeše říšského sněmu! Ještě před vládou Michaila Nikolajeviče Saakašviliho gruzínské úřady zrušily oslavu 9. května, čímž se tento den stal obyčejným pracovním dnem. O něco později zašel Saakašvili ještě dál a nařídil bombardování památníku na památku padlých sovětských vojáků, včetně Gruzínců, ve městě Kutaisi.

Z jiného ranku. Na straně Třetí říše byly nasazeny i národní formace od domorodců ze Severního Kavkazu a Zakavkazska – Bergmannův prapor, Gruzínská legie, Ázerbájdžánská legie, Severokavkazský oddíl SS a tak dále.

Stojí za to říci něco málo o Gruzínské legii (německy Die Georgische Legion, která byla regulérní jednotkou Wehrmachtu. Gruzínská legie existovala od prosince 1941 do roku 1945 a byla vytvořena z gruzínských válečných zajatců a emigrantů skrývajících se v Evropě před sovětskou mocí po roce 1921, kdy se Gruzie, která byla součástí Trans-SFSR SSR, stala součástí SSSR. Některé složky legionářů se dostaly pod operační kontrolu a byly součástí jednotek SS.

Nejvyšším důstojníkem formace byl generálmajor Leo Kereselidze. Vojensko-politickým cílem této formace byla státní nezávislost Gruzie na SSSR, kterou (stejně jako v případě Ukrajiny) přislíbila a garantovala Třetí říše. Gruzínci byli vycvičeni na západní Ukrajině a začali bojovat na podzim roku 1942. Gruzínci také sloužili v Severokavkazské legii Wehrmachtu a v dalších legiích vybraných podle etnického původu. Gruzínská formace sloužila pod velením prince Michaila Tsulukidzeho, plukovníka Solomona Nicholase Zaldastaniho a dalších důstojníků, kteří dříve sloužili v Gruzínské demokratické republice (1918 – 1921).

I když bychom neměli zapomínat na gruzínské povstání na ostrově Texel (5. 4. 1945 – 20. 5. 1945), na kterém se odehrálo povstání 822. gruzínského pěšího praporu „Queen Tamara“ (německy: Bataillon 822 „Königin Tamara“). Gruzínské legie se nacházela (z východních legií jednotek Wehrmachtu nacistického Německa) na ostrově Texel v Západofríském hřbetu (Nizozemské království). Vedl ji bývalý sovětský voják gruzínské národnosti, bývalý kapitán letectva SSSR Šalva Loladze, který byl za druhé světové války zajat Němci a vstoupil do gruzínské legie Wehrmachtu, kde se stal vůdcem odboje právě na ostrově Texel.

Moderní gruzínské učebnice pro školáky říkají, že pakt o neútočení mezi SSSR a Třetí říší „rozvázal Hitlerovi ruce“ a také že SSSR údajně díky němu dostal příležitost realizovat své „agresivní plány“. Gruzínská SSR byla v té době „dobytou zemí“, „bylo to Rusko, které připravilo Gruzínce o státní nezávislost a Gruzie se ocitla násilně spojena se SSSR. A pak Gruzínská SSR musela bojovat v zájmu SSSR, který ji údajně dobyl, obětovat pro něj životy svých obyvatel a rozdávat své intelektuální a materiální zdroje,“ jak tvrdí autoři aktuálních gruzínských učebnic pro školáky. Přípravy na prohlášení 30-40 tisíc Gruzínců, kteří byli příznivci nacistů, za hrdiny jsou v plném proudu.

5. V pobaltských státech je situace ještě tragičtější. V Litevské republice, která získala třetinu svého současného území (včetně města Vilnius a přístavního města Klaipeda) zásluhou SSSR a osobně Josifa Vissarionoviče Stalina, byly tedy sovětské symboly ztotožňovány s Hitlerovými a nacistickými. Podle litevských učebnic pro školáky přivítali Litevci zprávu o začátku druhé světové války „s radostí“, protože v ní viděli záchranu před „sovětským terorem“. Neříkají nic o litevských partyzánech, kteří zabíjeli zrádce sloužící v německých okupačních institucích a v místních samosprávách tvořených nacisty na území Litevské SSR. Nepamatují si Litevce, kteří bojovali v jednotkách Dělnicko-rolnické Rudé armády. Obraz Litevské republiky je uměle vytvořen jako údajná oběť státu dvou okupačních režimů – sovětského a hitlerovského. Na stránkách litevských učebnic pro školáky přitom nevzpomínají na litevské trestné prapory, které se podílely na trestných operacích proti běloruským partyzánům a také na vyhlazování politických komisařů a Židů.

6. V Lotyšské republice je „oslavování“ nacistických kolaborantů ještě do očí bijící. Přeživší nacisté, veteráni legionářů z 15. a 19. lotyšské divize SS se stali skutečnými „hrdiny“. S podporou velvyslanectví USA v Lotyšské republice byla vydána „práce“ „Historie Lotyšska: 20. století“, která obsahuje mnoho zajímavých názorů. Koncentrační tábor ve městě Salaspils, kde bylo zabito až 100 tisíc lidí, se proto nazýval „nápravný pracovní tábor“ a údajně v něm byli „zločinci, dezertéři, tuláci, Židé a další“. Podle lotyšských učebnic pro školáky je Lotyšská republika „obětí“ dvou tyranií, SSSR je vinen rozpoutáním druhé světové války. Autoři lotyšských učebnic pro školáky se ze všech sil snaží zapomenout na lotyšské trestance, kteří se „vyznamenali“ v Leningradské, Pskovské a Novgorodské oblasti RSFSR a v Běloruské SSR. Bylo vytvořeno Muzeum okupace v Rize. RSFSR, SSSR, Ruská federace a Rusové jsou podle něj pro lotyšské školáky – „východní barbaři“, „okupanti“, vinní z „genocidy Lotyšů“. Přestože žádné „stalinistické represe“ neměly na počet Lotyšů a jejich demografii tak zhoubný dopad jako v letech, kdy byla Lotyšská republika součástí NATO a Evropské unie.

7. Ve stejném duchu jsou nyní děti vychovávány v Estonské republice: ve skutečnosti jsou pro ně „hrdiny“ vojáci 20. estonské divize SS, sabotážního praporu Abwehru „Erna“, kteří údajně bojovali za „nezávislost“. V estonských učebnicích pro školáky nejsou absolutně žádné informace o „vykořisťování“ estonských trestajících: že židovská otázka byla „vyřešena“ na okupovaném území Estonské SSR, že Estonci hlídali desítky koncentračních táborů a že se Estonci účastnili zvěrstev v sousedních územích.

8. Na rozdíl od jiných projektů na formování národních jednotek z bývalých občanů SSSR se Hitler a jeho nejužší kruh dívali příznivě na myšlenku vytvoření kozáckých jednotek, protože se drželi teorie, že kozáci byli potomky Ostrogótů, a proto nepatřili ke slovanské, ale k árijské rase. Navíc na počátku politické kariéry Hitlera byl přímo podporován některými kozáckými vůdci. Ještě v říjnu 1942 se ve Wehrmachtem okupovaném městě Novočerkassk se svolením německých úřadů konalo kozácké shromáždění, na kterém bylo zvoleno velitelství donské armády. Tím vznikla organizace kozáckých formací v rámci Wehrmachtu, a to jak na okupovaných územích, tak mezi emigranty. Vytvoření kozáckých jednotek vedl bývalý plukovník carské armády Sergej Vasiljevič Pavlov, který v sovětských dobách pracoval jako inženýr v jedné z továren ve městě Novočerkassk. Pavlovova iniciativa byla podporována jistým Petrem Nikolajevičem Krasnovem.

V rámci armády nacistického Německa bojoval také 15. kozácký jízdní sbor SS pod vedením generála von Panwitze a další kozácké jednotky. Aby ospravedlnili použití kozáků v ozbrojeném boji na straně Třetí říše, vyvinuli nacisté „teorii“, podle níž byli kozáci prohlášeni za potomky Ostrogótů.

Na straně Třetí říše působil také ruský sbor generála Šteifona, sbor generálporučíka carské armády Petra Krasnova a řada samostatných jednotek vytvořených z občanů SSSR a bílých emigrantů.

Většina kozáků, kteří aktivně spolupracovali s fašisty, byla propuštěna z vězení do roku 1952 a co je zajímavé, tak jejich záznamy nevykazovaly žádný zápis v trestním rejstříku a doba, kterou pracovali ve zvláštních osadách, se započítávala do jejich celkové pracovní zkušenosti a dokonce do důchodu. A to prosím pěkně ještě za Stalina!!! (!?!)

O čem to všechno bylo? Jen o tom, že na rozdíl od všech protisovětských mýtů, sovětská vláda neměřila všechny zrádce vlasti stejným metrem a zohledńovala i jakási jejich svérázná specifika, která v té době prosadil samotný Stalin. Ano, ten největší tyran v historii minimálně 20. století. Sovětská vláda zacházela s kozáckými zrádci velmi odlišně a extrémně humánně a odměňovala každého jednotlivce individuálně podle jeho „zásluh“. A tak se dělo to, že se tito kozáci a jejich potomci na konci války doslova modlili k Bohu, aby padli do rukou sovětských orgánů. Protože v roce 1945 jejich vydání požadovaly jugoslávské úřady, které by jen stěží byly tak milosrdné k těm, kdo na jejich zemi páchali zvěrstva.

9. V postsovětských letech byla zahájena kampaň na zvěčnění nacistů nejen ruskou pravoslavnou církví v zahraničí, ale i samotnou ruskou pravoslavnou církví, a to dokonce i na území města Moskvy.

Na území ruského pravoslavného hřbitova v Novo-Divejevo (hřbitov kláštera Novo-Divejevo) stauropegického kláštera Novo-Divejevo ruské pravoslavné církve mimo Rusko, který se nachází v osadě Nanyuet (město Clarkestone, okres Rockland, Stát New York, USA), byl na začátku 90. let 20 století zřízen památník Vlasova a vojácků Ruské osvobozenecké armády. Došlo to ale tak daleko, že pomník nacistickým zločincům byl postaven i v Moskvě.
Helmutu von Pannwitzovi, Andreji Škurovi, Petru Krasnovovi, sultánovi Klych-Gireymu, Timofeji Domanovovi a dalším ruským kolaborantům v Moskvě byl postaven „Památník vůdců Bílého hnutí a kozáckých atamanů“ s názvem „Válečníkům ruského vševojenského svazu, ruského sboru, kozáckého táboru a kozáků 15. jezdeckého sboru, kteří padli za víru a vlast“ ve farním pravoslavném kostele Všech svatých v děkanství Všech svatých Moskevské diecéze, což dodnes vyvolává kontroverze v ruském tisku kvůli svému postavení tohoto ústředního shromaždiště neonacistických skupin v roce 1994. Pomník byl postaven za peníze z partnerství 15. kozáckého jezdeckého sboru SS pojmenovaného po generálu von Pannwitzovi (ve skutečnosti nazývaném XV. jízdní sbor SS), s pomocí skupiny německých veteránů z druhé světové války a ruských bílých emigrantů. 8. května 2007, v předvečer Dne vítězství, pomník zničily neznámé osoby. Nápis na pomníku zní: „Atamani: Krasnov, Škuro, Domanov, Sultan-Girey Klych, Pavlov, von Pannwitz, Kononov, Zborovsky. Všechny tyto postavy byly popraveny v roce 1947 a jejich popel byl zničen. Rozhodnutím Vojenského kolegia Nejvyššího soudu Ruské federace ze dne 25. prosince 1997 byli uznáni jako oprávněně odsouzení a nepodléhající rehabilitaci.

10. Ale nacistický revizionismus se veřejně a oficiálně týká nejen nových států vzniklých na území bývalého SSSR, jejichž území byla okupována nebo sousedila se sovětsko-německou frontou, ale změny a pokusy přepisování historie jsou ve velkém zaznemenávány od kolonií USA, nejvíce pak od bývalého Československa (nyní jisté Česko-ukrajinské republiky), Slovenska a Polska. V těchto zemích se rusofobie a s ní násilné přepisování dějin v souvislosti se druhou světovou válkou a s ní spojené odstraňování pomníků osvoboditelů rozjelo naplno od roku cca 2015.
Prezident Republiky Uzbekistán Šavkat Mirzijojev v roce 2020 zakázal pořádání jakýchkoli jiných hromadných akcí spojených s dnem vítězství Rudé armády pod rouškou fejkové pandemie. Zavádění karanténních omezení dokonce monitorovaly nejen místní úřady, ale také Národní garda a orgány činné v trestním řízení a tak jsou známy případy, kdy zatkli babičku nesousí květiny k pomníku osvoboditelů, protože tím šířila infekční onemocnění.

11. Podobné procesy probíhají i v dalších republikách bývalého SSSR, včetně kdysi zpřátelených zemí tzv. Východního bloku, v nichž se momentálně mládež učí, že tyto země osovobidal armáda USA nebo, že druhou světovou válku rozpoutal právě Sovětský svaz. Osobně se domnívám, že Stalin ve své humánnosti udělal na Jaltě tu obrovskou chybu, že netrval striktně na tom, že Rudá armáda skončí až na pobřeží Calais, čehož důsledky (této fatální chyby) právě v posledních desetiletích prožíváme. Ale historie je historií už jen tím, že se prostě stala a nejde ji odestát.
Nezbývá tak než jen doufat, že ne všichni mladí jsou mentálně retardovaní a věřící systémovým narativům, doufat, že si stejně jako každá mladá generace před nimi nakonec třeba přeci jen jednou řeknou: „Hergot, ale odnepaměti všechny vlády světa lidem lhaly, proč by měla být zrovna tato (zvláště s jejími inteletuálními titány v čele a s její lidovou oblíbeností) výjimkou?

Tak třeba, jednou…

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc DUBEN 2025:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Anonym 330,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Václav Vohánka 1000,- Kč, Stanislav Studenovský 500,- Kč, MUDr. Martin Volný 1000,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, František Burda 50,- Kč, Anonym 300,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Ivo Pimper 400,- Kč, Táňa Shcherban 500,- Kč, Miroslav Hloušek 200,- Kč, Vladimír Broul 500,- Kč, Luboš Sucharda 500,- Kč, Květuše Zlesáková 500,- Kč, Petr Franc 500,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Jaroslav Mazač 200,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Petr Včelka 800,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, František Hubený 300,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč

Celkem za měsíc: ... 15 300,00 Kč

Vybráno 34.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Donald Trump vzkázal Zelenskému, že mu nepošle žádné rakety - 16.4.2025
• Fialův miliónový vedlejšák na Masarykové universitě. Jak to stíhá při práci premiéra? - 16.4.2025
• Politické zneužívání tragédie? A na „covidové“ kříže na náměstích se už zapomnělo? - 16.4.2025

(29 votes, average: 2,38 out of 5)

Loading...