17.2.2026
Kategorie: Ekonomika149 přečtení

Dědictví Fialovy vlády a drahá elektřina jako politické selhání státu

Sdílejte článek:

JIŘÍ CHMELÍK

Ceny elektřiny nejsou dané výrobou, ale politikou, daněmi a ideologií. Stát selhal v ochraně spotřebitelů i energetické bezpečnosti.

Čtyři roky se občanům vysvětlovalo, že drahá elektřina je nevyhnutelný důsledek krizí, války a evropských závazků. Ve skutečnosti se ukazuje, že největší podíl na chaosu a drahotě neměla výroba, ale politická rozhodnutí, rezignace státu na regulační roli a poslušné přejímání bruselských dogmat bez ohledu na české reálie. Výrobní náklady elektřiny v jaderných a uhelných zdrojích zůstávají dlouhodobě nízké, přesto platí domácnosti i firmy ceny, které mají likvidační dopady na rozpočty i konkurenceschopnost ekonomiky. Rozdíl mezi výrobní cenou a cenou pro konečného spotřebitele tvoří směs povolenek, poplatků, daní a dotačních mechanismů, které z energie udělaly politický nástroj, nikoli základní veřejnou službu.

Stát se v klíčových momentech zachoval buď alibisticky, nebo přímo škodlivě. Zrušení nulové DPH, návrat poplatků na podporu obnovitelných zdrojů a nastavení cenových stropů na úroveň, která nechránila spotřebitele, ale spíše trh, znamenalo faktickou kapitulaci před spekulací a cenovou spirálou. Energetická regulace se proměnila v prázdnou kulisu a občané se ocitli v roli rukojmích systému, který je trestá za spotřebu základní komodity. Zároveň se roztočila inflační spirála, jejíž důsledky lidé pociťují dodnes v cenách potravin, služeb i bydlení. Mluvit v takové situaci o odpovědné politice je výsměch realitě.

Ještě vážnější než drahota je hrozba nedostatku. Závazky k urychlenému útlumu uhlí bez realistické náhrady stabilních zdrojů nejsou vizí budoucnosti, ale hazardem s bezpečností státu. Energetika není ideologický seminář, ale infrastruktura, na níž stojí zdravotnictví, průmysl i každodenní život. Oslabování klasických zdrojů bez připravených náhrad vytváří riziko výpadků a snižuje schopnost soustavy zotavit se po krizových situacích. Přitom právě uhelné a jaderné zdroje zajišťují stabilitu, kterou občasné zdroje ze své podstaty dodat nemohou. Tvrdohlavé prosazování modelu, jenž spoléhá na dotace a víru, nikoli na technickou realitu, je projevem politické lehkomyslnosti.

Dlouhodobé přehlížení chyb minulosti, zejména v oblasti podpory solárních projektů, dnes zatěžuje rozpočty miliardami ročně. Povinné výkupy za ceny, které nemají žádnou vazbu na trh ani na technologický vývoj, jsou symbolem státu, který nedokáže přiznat omyl a napravit ho. Místo korekce přicházejí další závazky, další povolenky a další náklady přenášené na spotřebitele. Politici se ohánějí zelenými cíli, ale skutečné dopady jejich rozhodnutí nesou domácnosti a firmy, které platí za experimenty elit.

Energetická politika posledních let není projevem odpovědného řízení, ale ukázkou, jak lze strategickou oblast podřídit ideologii a krátkodobému politickému marketingu. Stát, který nedokáže chránit dostupnost a bezpečnost elektřiny, rezignuje na jednu ze svých základních funkcí. Pokud má Česká republika zůstat průmyslovou zemí a ne energetickým skanzenem závislým na dovozu a dotacích, musí se vrátit k racionálnímu plánování, obraně vlastních zdrojů a k regulaci, která slouží veřejnému zájmu, nikoli vybraným skupinám. Drahá elektřina není osudem, ale důsledkem politického selhání, které má konkrétní jména i konkrétní odpovědnost.

Jiří Chmelík, prvnizpravy.cz
Redakce

Sdílejte článek:
149 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (2 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
4 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)