Mzdy ve státním sektoru a volby

Média, zejména ČT, měla téma zvýšení mezd od září ve státním sektoru na programu často. Tentokrát se ale očekávání dohody o růstu platů ve státním sektoru nenaplnilo. Premiér Petr Fiala prohlásil, že na plošné zvýšení mezd ve státním sektoru nejsou v rozpočtu peníze. Ministři ale dostali „úkol“ hledat úspory ve svých resortech a někteří ministři skutečně něco i „našli“. Nebylo toho sice dost na „plošné“ zvýšení, ale vláda nabídla odborům zvýšení tarifních platů u nejhůře placených míst ve státní správě. Tato místa mají platy dokonce níže, než je státem určená minimální mzda. Odbory nabídku vlády ve stylu „ber, nebo nech být“ odmítly. Podle vlády je za krach jednání odpovědný postoj odborů, odbory naopak viní z „podrazu“ vládu a ve hře je údajně i stávka.

Vládní postoj ke zvýšení platů je docela zvláštní a skoro bychom měli vládu pochválit. Ačkoliv je jen pár týdnů do krajských senátních voleb, vláda zaujala nekompromisní postoj a o plošném zvyšování platů nechce ani slyšet. Jednotná v tomto ohledu sice není, nicméně tvrdé jádro odmítající plošné zvýšení platů od září vyhrálo. Lidovci, kteří jsou daleko tvárnější a povolnější, jsou sami ve svízelné situaci. Jejich preference klesly dlouhodobě ke třem procentům, což by je automaticky vyřadilo z krajských zastupitelstev. Musí proto chtě nechtě respektovat ODS, aby prošli alespoň kandidáti lidovců v koalici SPOLU. Proti zvyšování platů se sice postavila i TOP 09, ale i ta se dlouhodobě pohybuje kolem pěti procent a bez koalice SPOLU by také hrozilo její vypadnutí z řady krajských zastupitelstev.

STAN i Piráti se angažovali v tomto sporu minimálně. Místopředseda vlády a ministr vnitra Vít Rakušan sice ve svých hovorech s občany „bez cenzury“ sliboval už na jaře zvyšování platů policistům a dalším zaměstnancům resortu „na podzim“, ale i to nakonec spadlo pod stůl. Události na ČT pak v této souvislosti připomínají personální situaci u policie, kterou kvůli nízkým platům a docela vysokým požadavkům a nárokům lidé spíše opouštějí.

Docela „zajímavě“ se pak vyvíjí situace kolem rozpočtu na rok 2025. Oproti letitému standardu se zatím o položkách rozpočtu příliš neví. Vláda zatím pustila do světa pouze informaci o plánovaném schodku státního rozpočtu na rok 2025, který má být stále vysoko nad hranicí 200 miliard korun. Ministři, zvláště někteří jako ministr školství, už mezitím prezentují své požadavky na rozpočet v řádu několika desítek miliard korun navíc proti roku 2024. Je zřejmé, že nejen tyto požadavky ale i řadě dalších požadavků nebude vyhověno. Ministerstvo financí totiž zveřejnilo odhad růstu HDP na letošní rok a nepřekvapivě došlo k poklesu odhadu růstu. Česká ekonomika se pohybuje mírně nad stagnací. Dopadá na ni zejména situace v Německu, které rovněž zápasí s pomalým růstem ekonomiky a česká ekonomika na situaci v Německu reaguje rovněž poklesem tempa růstu.

Jestliže volby do krajů a senátu mohou vládní strany nechat relativně v klidu, mnohem zajímavější bude situace příští rok. Tam už ve volbách do poslanecké sněmovny půjde do tuhého. Vláda prosadila korespondenční volbu, od níž očekává v ideálním případě desítky tisíc hlasů pro vládní strany, ale právě před volbami 2025 se ukáže, zda šetření na lidech je to pravé ořechové. Je pak docela možné, že za rok budeme od vlády slyšet něco úplně jiného, situace se „zlepšila“ a budeme si moci zvýšení platů od září 2025 zcela jistě dovolit.

Ostatně, vzpomeňme jen na volby 2022 a na vládní předvolební sliby, které pak od počátku roku 2023 vzaly vesměs jiný směr. Došlo k podstatné redukci zvyšování starobních důchodů, ODS „se skřípěním zubů“ souhlasila s růstem daní a byla prosazena úprava dohod o provedení práce tak, že se „dohodáři“ stali pro zaměstnavatele spíše přítěží než pomocníky. Považuji proto současnou předvolební „tvrdost“ vlády jen za dočasnou a vše nyní bude směřovat k tomu, aby volby v roce 2025 do poslanecké sněmovny ustály vládní strany co nejlépe.