Debakl v Durynsku – CDU řeší, co dál

Venkovský stát v bývalé NDR o víkendu volil nový sněm. CDU i SPD skončily špatně.

Spolková země Durynsko (Thüringen) má pouhých 2,2 milionu obyvatel, z nichž většina žije v menších městech a na vesnicích; hranici 100 000 obyvatel překračují jen města Erfurt, Jena a Gera. Volby do zdejšího zemského sněmu byly v Německu ostře sledovány, protože se zde rýsovala – podobně jako v nedalekém Sasku – nemožnost sestavit funkční většinovou vládu. Tentokrát se tato vyhlídka potvrdila.

Bodo Ramelow

Vítězem voleb se poprvé v durynské historii stala postkomunistická Die Linke (Levice). Není to až takové překvapení, tato strana totiž v minulém období v Durynsku vládla (fungovala zde rudo-rudo-zelená koalice), i když ještě roku 2014 posbírala o něco méně hlasů než CDU.

Hlavním faktorem ve vítězství Levice je její zdejší předseda Bodo Ramelow, který je překvapivě populární i mezi voliči jiných stran. Je těžké odhadovat, kolik by strana získala bez něj, ale následující statistika oblíbenosti vypovídá o tom, že „Ramelow-Faktor“ byl ve vítězství Levice docela podstatný.

Nicméně koaliční partneři Levice ztratili více, než ona sama získala, čím se prosté pokračování rudo-rudo-zelené koalice stalo nemožným.

CDU si nedělního večera ošklivě natloukla, výsledek 21,8 procenta je nejhorší ve zdejší historii. V letech 1999-2009 zde přitom CDU měla dokonce absolutní většinu křesel. Je dost možné, že zdejšího předsedu Mike Mohringa bude tento debakl stát hlavu, ale efekty se můžou projevit i na celospolkové úrovni. Více na toto téma – viz konec článku.

AfD udělala svůj běžný východoněmecký výsledek, zhruba čtvrtinu hlasů. Zdejší předseda Björn Höcke přitom patří mezi ty větší a nápadnější nacionalisty, a občas zachází dost daleko na to, aby jeho vlastní spolustraníci hlasitě uvažovali nad tím, že jej vyloučí. Zdá se, že protestním voličům v Durynsku to příliš nevadí, ale koaliční potenciál strany je tím ještě nižší než obvykle. Mezi voliči pod 60 let AfD tentokrát zvítězila ve všech kategoriích, konečné vítězství Levice pojistili důchodci. Stereotyp o straně starých bílých mužů zde příliš nesedí.

Update 29.10.2019 ve 20.40: Tak se zdá, že existují hned dva průzkumy, které se ve výsledcích trochu rozcházejí. Ten jeden, od Forschungsgruppe Wahlen, přisuzuje AfD vítězství či remízu u všech kategoriích pod 60 let – viz obrázek výše.

Ten druhý, od společnosti infratest Dimap, říká, že Levice vyhrála už v kategorii nad 45 let:

Je dobré si uvědomit, že tyto průzkumy nejsou zcela spolehlivé a je nutno počítat s nějakou chybou měření. Na významném úspěchu Levice u starých voličů a lepších výsledcích AfD u těch mladších se nicméně shodují oba. Konec update.

SPD přišla o třetinu voličů a její oslabení je hlavní příčinou, proč bývalá rudo-rudo-zelená koalice nebude mít v dalším volebním období většinu. Sociálním demokratům zbyla v Durynsku jen jedna populární osobnost, daňový úředník Matthias Hey, který dokázal zvítězit ve svém okrsku Gotha II. Dá se čekat, že místního předsedu Wolfganga Tiefensee bude tento výsledek také stát křeslo; na druhé straně, je pravděpodobné, že do mizerného součtu CDU + SPD (pouhých 30 % dohromady!) se promítá i nepopularita spolkové velké koalice u durynských voličů.

Zelení nedosáhli žádného posílení, naopak jednoho poslance ztratili, může je těšit jedině lepší výsledek mezi mladými (13 procent do 25 let); i tam ovšem zaostávají za třemi dalšími stranami. Zde je problém Zelených jednoznačně demografický.Těžiště zeleného voličstva se nachází v bohatých velkoměstech, venkov se k jejich myšlenkám staví daleko chladněji.

V Durynsku jsou například značně nepopulární větrné elektrárny, jejichž stavbě se snaží zabránit různá občanská sdružení. Stejně tak je ve venkovském státě, kde moc nefunguje síť hromadné dopravy, krajně nepopulární tažení Zelených vůči automobilům. Zelení se však v tomto odmítli durynským voličům přizpůsobit a výsledkem je těžký neúspěch vymykající se trendu, nad kterým stojí vedení strany poněkud bezradně.

Nejmenší zastoupená strana, FDP, měla „z pekla štěstí“ a překonala pětiprocentní hranici o celých pět hlasů. Zatím ale nemůže být úplně v klidu, protože vyhlášeny jsou jen předběžné výsledky a definitivní součet by pro ně samozřejmě mohl skončit hůř – pět hlasů je extrémně těsná rezerva. Nicméně dopadne-li to dobře, bude FDP konečně zastoupena aspoň v jednom východoněmeckém zemském sněmu, na což už deset let čekala.

Rozložení křesel v novém zemském sněmu je takové, že se z něj žádná standardní koalice sestavit nedá.

Bývalé rudo-rudo-zelené koalici by k většině scházely čtyři hlasy, tzv. velká koalice CDU + SPD má dohromady ostudných 29 hlasů (ani ne třetinu celého zemského sněmu), a jelikož Levice a AfD mají dohromady 51 poslanců z 90, je jisté, že minimálně jedna z nich bude ve fungování budoucí vlády hrát roli.

Míček je teď hlavně na straně CDU, protože i přes masivní ztráty má stále ještě 21 poslanců a musí se rozhodnout, zda je ochotna nějakým způsobem spolupracovat s Levicí, tedy stranou, která podědila tradici i členy bývalé východoněmecké státostrany SED, nebo ne. Předseda Levice Bodo Ramelow sice není úplně klasický aparátčík a více by se hodil do běžné sociálně demokratické strany; ale v Durynsku, po jehož západní a jižní hranici probíhal notný kus Železné opony, je stejně možná asociace CDU s Levicí dost kontroverzní.

Momentálně projevuje šéf místní CDU Mohring ochotu k „dialogu“, ale koalici s Levicí vylučuje. Z vyšších sfér CDU jej povzbuzují, aby nepomýšlel na žádnou formu spolupráce. Nicméně matematika křesel je taková, že nechce-li skončit Durynsko zcela bez vlády, bude si CDU muset jednoho ze dvou nechtěných partnerů (Linke nebo AfD) nějak vybrat. Ale ani kombinace AfD+CDU by neměla většinu, ke které by museli přibrat pět poslanců FDP; zkrátka, z těchto voleb to na většinovou vládu nevypadá.

Čistě numericky připadá v úvahu i megakoalice Levice-SPD-Zelení-FDP, ale rozdíly mezi pravicově liberální FDP a zbytkem této grupy jsou tak drastické, že by nejspíš vznik takového kočkopsa znemožnily. FDP určitě nebude mít zájem na tom, ohrožovat svoji věrohodnost hned poté, co se po dlouhé době zase dostala do nějakého východoněmeckého Landtagu, a ještě navíc s odřenýma ušima.

Slíbil jsem upřesnit svá slova o tom, že durynské volby měly vevnitř CDU efekt i na spolkové úrovni; nuže, měly, a jde samozřejmě hlavně o vedení strany.

Je to necelý rok, co na čele strany vystřídala Angelu Merkelovou její kolegyně Annegret Kramp-Karrenbauer, čímž nastalo podivné a nezvyklé dvojvládí, kdy kancléřský úřad zastává někdo jiný, než předseda strany. Výměna byla způsobena špatnými výsledky zemských voleb v Hesensku a od nové tváře si CDU slibovala zlepšení poměrů a preferencí. Nenastalo.

Naopak, od té doby proběhly patero větší volby – do Evropského parlamentu, do městského senátu v Brémách, do zemských sněmů v Sasku a Braniborsku a nyní v Durynsku, přičemž jenom v relativně malých Brémách získala CDU více hlasů než předtím; i tam se ale primátorem stal sociální demokrat. Všude jinde utrpěla dříve velká strana citelné ztráty.

V Sasku zachránil těsné vítězství místní premiér Michael Kretschmer, který strávil hodně času objížděním své země; nezdá se, že by mu v tom osobnosti staré kancléřky či nové předsedkyně nějak pomohly.

Nyní se blíží celostátní sněm CDU, ausgerechnet ve východoněmeckém Lipsku, a strana si musí klást otázku, zda se náhodou ve volbě AKK za předsedkyni poněkud nepřehmátla. Za rok, který strávila v úřadě, nemá žádné viditelné výsledky, a nedávný průzkum veřejného mínění zjistil, že pouze 11 procent Němců by si ji dokázalo představit jako kancléřku. Tentýž průzkum ukázal, že skepse je rozšířená i mezi voliči CDU/CSU, kteří jí jako potenciální kancléřce také převážně nedůvěřují – pouze 20 procent jich řeklo, že ano. To jsou velice špatné hodnoty.

Jako potenciální vyzyvatel se projevuje Friedrich Merz, kterého AKK loni při volbě předsedy porazila „brexitovým“ poměrem 52:48. Hned v pondělí ostře zaútočil na obě vedoucí dámy (ano, i na Merkelovou) s tím, že si neumí představit, že by to šlo takhle dál. Vyčetl straně dlouhé a neplodné diskuse, a označil špatný výsledek za „vyjádření nedůvěry vůči takzvané velké koalici v Berlíně.“

Na jeho stranu se přidalo několik dalších významných členů CDU, například Christian von Stetten, který kritizoval neschopnost strany přiznat si vlastní chyby v běženecké, energetické a evropské politice, bývalý hesenský premiér Roland Koch, který vyčetl vedení to, že se vyhýbá řešení složitých problémů, a předseda Mladé Unie Tilman Kuban, který údajně při neveřejném zasedání vedení strany požadoval personální důsledky.

Zda tato rebelie k něčemu bude, uvidíme za tři týdny na celospolkovém sněmu CDU. Osobně bych tipoval, že něco se chystá – v polovině října přijel Friedrich Merz na sněm Mladé Unie a byl tam uvítán s královskými poctami. Mluvilo se o tom, že by strana měla změnit způsob volby předsedy a zavést „primárky“…

Bude určitě zajímavé to sledovat. Případná změna na čele CDU by znamenala pravděpodobný konec už tak dost vachrlaté velké koalice a předčasné volby.