
Co týden dal a Hampl napsal: Sluníčkáři ve Vídni, mamánci v Čechách a imigranti na hranici
PETR HAMPL 29|02|2016
Pondělí 22. února
Odjakživa tomu bylo tak, že pokud panovník zavedl nějakou formu všeobecného přehledu o lidech, domech, pozemcích či jiném majetku (soupis, registraci atd.), byla to příprava na zavedení nějaké formy nevolnictví nebo aspoň nových daní, které obyvatele zpravidla dohnaly na hranici vyhladovění. Pokud by babišovská registrace všeho pomohla lidem, byl by to nejspíš první takový případ v dějinách lidstva.
[ad#clanek-respo]
Úterý 23. února
Chceme, aby české děti byly vedeny k hrdosti na svou zemi. Chceme, aby lidé cvičili, pěstovali fyzickou zdatnost a podle možností se ozbrojovali. Chceme, aby místo ufňukaných mamánků v českých zemích vyrůstali chlapi. Chceme, aby se v českých rodinách rodilo víc dětí.
Samozřejmě kvůli žádnému z těch cílů nemůžeme omezovat občanské svobody. A víme, že žádného z nich nedosáhneme byrokratickými procedurami. Ale to neznamená, že by vláda neměla podle možností přispět.
Středa 24. února
Proč tolik mladých lidí pohrdá vlastní zemí a kulturou, proč jí nenávidí? Proč jsou někteří dokonce schopni přijmout tu nejodpornější totalitní ideologii jen proto, že je nepřátelská vůči jejich zemi? Mimo jiné proto, že jim jejich vlastní společnost a kultura nenabízí příležitosti! Mladí muži naráží na bariéru danou tím, že nevznikají nové firmy a v těch stávajících jsou dobrá místa obsazena čtyřicátníky. Mladé ženy zase naráží na nedostatek mužů použitelných pro rozumný vztah (někteří pánové se budou vztekat, ale opravdu to tak je, že mužů ochotných a schopných přijmout odpovědnost je tak málo, že najít manžela je dnes stejně těžké jako po válce se statisíci padlých). Osobní zklamání se pak může snadno obrátit v nenávist vůči vlastní zemi.
Samozřejmě, není to jediné vysvětlení. Vedle toho určitě hrají roli i různé psychologické faktory a příliš benevolentní výchova. Ale pokud nebudeme vytvářet dost příležitostí, odcizíme si mladé muže. A pokud v českých zemích nebude vyrůstat dost mužů použitelných pro vztah, budou dívky pošilhávat po islámu.
Čtvrtek 25. února
Ti sluníčkáři jsou snad ještě horší než trpaslíci. Taky vlezou úplně všude. Třeba dnes jsem byl ve Vídni na průmyslovém setkání, kde si zástupci firem pokoušeli navzájem prodat své služby a různé technologie. A najednou koukám, mezi těmi všemi technickými stánky neziskovka, kde 20letí experti nabízejí podnikům „integrační koncepty“ (jde o integraci uprchlíků do firmy).
Teď se skoro bojím nadzdvihnout víko od popelnice.
Pátek 26. února
Pánové Robejšek a Neff hezky debatovali v pražské Městské knihovně, což vede k otázce, jaký je rozdíl mezi takovými úctyhodnými pány a „extrémisty“ typu Hampla. Všichni to vidíme velmi podobně, říkáme stejné věci, používáme stejná slova….
Zdá se, že rozdíl je v tom, co se stane, když dojde na skutky. Pokud říkáte „Nepostavíme-li na hranice vojáky s nabitými kvéry, nepřežijeme,“ je to ještě jakž takž přijatelné a třeba i můžete do televize. Ale pokud řeknete, „Tak tam ty vojáky tedy postavme,“ jste extrémista. Taky se zdá, že hranice je dána tím, co je „kavárna“ ochotná tolerovat. Pokud to dáte do dost akademické roviny, dokážou občas tolerovat i kus pravdy.
Sobota 27. února
Tak se zdá, že ploty chránící některé evropské státy přestávají fungovat. Agresoři si v nich prostříhávají díry. Pochopitelně. Plot je přece jen polovinou řešení. Druhou polovinou jsou vojáci, kteří za tím plotem stojí a mají ostře nabito. Nebo jejich robotická náhrada.
[ad#clanek-respo]
Neděle 28. února
Islám se od křesťanství liší, mimo jiné, tím, že podle křesťanského myšlení leží zlatý věk teprve v budoucnosti, což vytváří motivaci pro zlepšování a hledání nových věcí. Islám má naopak za to, že nejlepší dobou byla ta, kdy žil Mohamed, takže každá změna proti sedmému století je změnou k horšímu. Tím je dáno i to, že islámské společnosti nikdy neprojdou žádnou obdobou renesance a reformace. Pod tlakem zvenčí může islám dočasně získat umírněnou podobu, ale jakmile tlak pomine, vrátí se zpět ke své středověké formě.