![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Co s Koněvem?
LUBOŠ ZÁLOM
![lubos-zalom8847970_0](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Sochy jsou občas strhávány, občas zahalovány, někdy doplňovány vysvětlujícími tabulkami… Např. na Malostranském náměstí už spoustu let chybí pomník maršála Radeckého – bylo správné jej odstranit? Nebo jinak: bylo by správné ho tam vrátit? Jakákoliv socha vojevůdce je tak trochu problém – protože za prvé vojevůdce musí poslouchat politický příkaz, za druhé, pod velením vojevůdce umírají lidé.
Poté, co se do věci vložila ruská ambasáda a vydává svá stanoviska, podle mě vedení příslušné části Prahy nemůže ustoupit a vzbudit jakýkoliv dojem, že snad je pro něj stanovisko ruské ambasády jaksi směrodatné. Na druhou stranu, postojem lidí jako je topkařský starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (nebo jak se jmenuje – je to totálně zapomenutelná bytost) se vytváří politikum z něčeho, co by za normálních okolností bylo naprosto banální. Ta socha totiž neznamená vůbec nic. Je to jenom kus kamene.
Historickou paměť národa netvoří sochy – ta žije v národu jako takovém. A pokud dneska půlka lidí v této zemi neví, kdo osvobodil Prahu, a kdy se to stalo, a proč se to stalo, a jaké byly důsledky, a jaký byl celkový kontext té doby, a průměrný student střední školy se domnívá, že 29. září 1938 začalo Pražské jaro, jaký význam má v takovém kulturně-historickém marasmu nějaká socha? A jaký význam má její zahalení nebo stržení? A jaký význam by mělo řekněme vztyčení sochy nové – nějaké, která by z pohledu pana starosty Koláře nebo pana primátora Hřiba lépe reflektovala dnešní kulturně-politické potřeby obyvatele hlavního města Prahy?
Pokud by se do celé této směšné kauzy nevložila ruská ambasáda, tedy vlastně ruská vláda, byl bych pro zachování sochy tak, jak je – a pro to, aby pánové Kolář, Hřib a jim podobné bytosti dělali raději něco rozumnějšího. Nicméně v situaci takové, jaká je nyní, se asi nedá dělat nic jiného, dokončit to, co Kolářové a Hřibové chtějí – tedy sochu sundat. Dobře, v pořádku. Vlastně žádná škoda.
Zároveň je však nutné hlasitě připomínat kdykoliv je to jen vhodné, že tímto aktem, a tím, že tuto kauzu začali, postavili tito Kolářové a Hřibové pomník současnému českému politickému trpaslictví.