![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Co je dezinformace?
TOMÁŠ HAAS
Musíme, říká pan Hodkovský, ředitel Think tanku Evropské hodnoty, chránit veřejnost před falešnými informacemi a dezinformacemi a před „nesprávnými názory“. Prý je budeme chránit tím, že ty „nesprávné názory“ a „dezinformační kampaně“ bude nové Mnisterstvo pravdy rychle odhalovat a bude vzniklou situaci, stav ohrožení, řešit jen vydáváním informací správných.
[ad#clanek-respo]
Vůbec to nebude cenzura, jen jakási kancelář na uvádění věcí na pravou míru jako vystřižená ze Saturnina. Má to nejednu vadu.
Tou hlavní je již to, že si kdosi, v tomto případě nový odbor na Ministerstvu vnitra dělá nároky na klasifikaci názorů, na vyhodnocování jejich „správnosti“. Jednou z věcí, které považuji za správnou a potřebnou, jednou z věcí, kterými se liší diktatura od demokracie, a jednou z věcí, které jsou chráněny naší ústavou, je svoboda přesvědčení, svoboda projevu a svoboda tisku. Jediným arbitrem přijatelnosti názoru v tomto ústavním rámci, je občan, čtenář, divák, posluchač a to, zda zprávu či komentářem vyjádřený názor přijímá za svůj. Pokud, jak říká vedení nového úřadu, musíme být chráněni před nebezpečím, jako šíření poplašných zpráv, nebo snad i výzvy k páchání trestných činů, nebo výzvy k diskriminaci ať už na základě rasy, přesvědčení, nebo pohlaví a sexuální orientace, je ten úřad zbytečný, před šířením takových zpráv je veřejnost již dnes chráněna trestním zákonem.
Pokud se jedná o interpretaci informace, žádná taková ochrana nemůže existovat, dokonce i mezi demokratickými a legitimními, dokonce i mezi vládními politickými stranami, existují na různé události, informace a zprávy různé názory, nemluvě o tom, že i uvnitř těchto politických stran je mnoho jedinců, jejichž názor na partikulární událost se od názorů jejich stran podstatně liší a mezi politicky neorganizovanou veřejností se o jednotě názoru dá hovořit jen velmi vzácně, jen v těch nejvypnutějších a nejzávažnějších situacích a ani tam není úplná.
Liší se například pohled na církevní restituce, dokonce mezi vládními stranami. Který názor je správný? Na každou událost mají legitimní politické strany svůj legitimní názor a jejich vlastní propagandou se pro něj snaží získat podporu veřejnosti.
Všichni považují za správný ten jejich názor. Což je v pořádku a je dobře, že jim to ústava dovoluje. Nechceme diktaturu, nechceme, aby celá společnost musela mít jen jeden povinný názor, který je dán jakýmsi ministerstvem, nebo vládnoucí stranou. Některý může aktuálně převládat a může být dokonce vyjádřen ve formě zákona, což neznamená, že musí přestat diskuze a všichni jej musí přijmout za svůj. Všichni musí zákon respektovat, ale nemusí s ním ani po jeho přijetí, pokud jej sami nepovažují za správný, souhlasit a mohou volat po jeho změně, samozřejmě demokratickou cestou.
Nikdo, ani nějaký „think-tank“ a tím méně vláda, nemá právo svůj názor, či svou interpretaci události považovat za jediný legitimní, nebo dokonce za jediný správný a nikdo nemá právo rozhodovat, zda mají být jiné názory prohlášeny za nesprávné a nelegitimní a cenzurovat je. Pravda není vždy absolutní a není vždy jen jedna. Na vyvracení nepravd a falešných informací nepotřebujeme státní úřad, naopak, potřebujeme k tomu svobodu informací projevu a tisku.
Potřebujeme právo takovou informaci svobodně označit za falešnou, i když vyhovuje mocným, potřebujeme právo takový názor vyvracet a přesvědčovat veřejnost o jeho nesprávnosti.
Právo na disent musí mít každý legitimní názor. Povinnost vyhodnocovat nepřátelské aktivity a kampaně mají tajné služby. Odhalovat šíření poplašných a jiných nelegálních informací je v gesci orgánů činných v trestním řízení.
A samozřejmě by to mělo být i náplní práce medií. To, že tomu tak není, je můj názor a mám na něj právo.
Zatím.
Nový úřad je při nejlepším duplicitní a v nejhorším případě je sám přímým ohrožením demokracie. V každém případě není jeho činnost ničím jiným, než cenzurou.
Nepotřebujeme další duplicitní úřad, a už vůbec nepotřebujeme cenzuru a diktaturu jednoho názoru a jedné ideologie.
[ad#clanek-respo]
ZDROJ: Tomáš Haas