![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Co čeká Ameriku? (Pokud by vyhrál Biden)
ALEXANDER TOMSKÝ
![joe biden](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Jak vůbec mohl získat prezidentskou nominaci? Čirou náhodou. Během několika týdnů, kdy se plácal na čtvrtém místě v pořadí, se demokraté vystrašili, že nominaci získá otevřený socialista Bernie Sanders nebo radikální Elizabeth Warrenová, a tak po nečekané výhře v Jižní Karolíně Bidena masivně podpořili. Stal se anti-Trumpem, působí sympaticky a decentně, žádný extremista. Představa dalších čtyř let pod Trumpem byla mnohem děsivější než ubrebtaný stařec.
Jak bude řídit stát, se lze jen dohadovat, ale nebezpečí, že tenhle egomaniak podlehne aktivistům „probuzených“ (woke) v Demokratické straně, je značné. Během kampaně o nominaci se stylizoval a podle zápisů senátního hlasování celkem oprávněně jako umírněný centrista. To byla ale tenkrát jiná strana. Bidenův instinkt je neomylný. Ihned po nominaci prohlásil: „Poprvé od vlády prezidenta Roosevelta máme příležitost z gruntu změnit strukturální vady státu, které v minulosti nechtěl nikdo vidět“ a ustavil pracovní skupiny, které povedou dvojice, jeden jeho přívrženec, jeden Sanderse. Kam to asi povede?
Jak napsal konzervativní publicista Clarence Review, během 50 let hlasování v Senátu se Biden „nikdy neprovinil proti volbě nejmenšího odporu“. Politikem svého přesvědčení nebyl. Dnes ovládli stranu revolucionáři a dosáhli nominace své viceprezidentky, stařec v Bílém domě je nezastaví. Radikální boj s klimatem (zákaz štěpení břidlic) a sociální nerovností může být pro těžce zadlužený stát po epidemii covidu-19 zhoubný. Požadavky ulice rozbouřené hnutím Black Lives Matter ani dost dobře uspokojit nelze. Amerika se dostala na křižovatku svých dějin, možná ji zachrání pravidlo nezamýšlených důsledků.