Bojuje Evropská unie v předem prohrané válce?

Zpráva přišla jako blesk z čistého nebe. Soud okresu Morton v Mandanu v Severní Dakotě nařídil environmentálním organizacím sdruženým pod hlavičkou Greenpeace (Greenpeace USA, Greenpeace International a Greenpeace Fund Inc.), aby společnosti Energy Transfer, která budovala ropovod Dakota Access Pipeline, zaplatily za způsobené škody odškodné ve výši 665 milionů dolarů. Výše odškodného se jeví jako monumentální facka do tváře Greenpeace. Společnost Energy Transfer zažalovala Greenpeace po demonstracích zorganizovaných proti projektu ropovodu v letech 2016 a 2017 za „pomluvu, přestupek, obtěžování, občanské spiknutí a další činy“.

Soudní porota v Severní Dakotě Greenpeace nijak nešetřila a prohlásila organizace sdružené pod hlavičkou Greenpeace za odpovědné, jejich metody označila za nezákonné a jejich jednání za škodlivé. Greenpeace už oznámila, že se proti tomuto soudnímu rozhodnutí odvolá.

Kromě právních tahanic tento rozsudek soudu vyvolává otázku: co když tento případ znamená začátek velké transatlantické roztržky mezi USA hájícími své energetické zájmy a Evropou utápějící se v zeleném romantismu?

Podívejme se na fakta. Dakota Access Pipeline (DAPL) – téměř 1 900 kilometrů dlouhý ropovod, který přepravuje ropu z břidlicové formace Bakken v Severní Dakotě do obce Patoka ve státě Illinois – se stal středem velkých vášní. Již v roce 2016 indiánské kmeny Siouxů a Čejenů, podporované armádou aktivistů, celebrit a organizací včetně Greenpeace, tento projekt odsoudily jako projekt ohrožující posvátné indiánské kmenové území i vodní zdroje. Petice proti projektu podepsaly desetitisíce lidí a protesty na staveništích paralyzovaly stavební práce – zpoždění stavebních prací v důsledku protestů proti stavbě tohoto ropovodu a s tím spojené dodatečné náklady stály společnost Energy Transfer asi 300 milionů dolarů.

K velké nelibosti místních obyvatel, kteří už měli těchto křižáků přišlých odjinud plné zuby, se hněv demonstrantů často zvrhl v přímé násilí a vandalismus. V zájmu ukončení chaosu a urychlení tohoto projektu vydal v lednu 2017 tehdy čerstvě inaugurovaný prezident Donald Trump exekutivní memorandum a odsunul tak stranou podle něj „neuvěřitelně těžkopádný a děsivý schvalovací proces“.

Ropovod zahájil provoz v květnu 2017. Společnost Energy Transfer se nicméně rozhodla k okamžité právní ofenzívě. Podle společnosti Energy Transfer organizace sdružené pod hlavičkou Greenpeace organizovaly demonstrace, financovaly nepokoje a šířily o projektu ropovodu lži.

Soudní porota v Mandanu v Severní Dakotě dala 19. března 2025 žalující společnosti za pravdu a rozhodla, že organizace Greenpeace International, Greenpeace USA a Greenpeace Fund Inc. musí společnosti Energy Transfer zaplatit odškodné ve výši 665 milionů dolarů, což je částka, která zní jako vyhlášení války nevládním ekologickým organizacím. Dny všemohoucnosti a de facto beztrestnosti nevládních ekologických organizací v USA skončily.

Organizace Greenpeace USA nyní křičí, že bude donucena k bankrotu. Opravdu? Díky své síti dárců – malých, velkých i obrovských – by se tato nevládní organizace měla být schopná odrazit ode dna. Signál je jasný: ve Spojených státech už pro ty, kdo brzdí ekonomiku a pod rouškou idealismu pošlapávají práva ostatních, není místo.

V Evropě mezitím roste neklid. Organizace Greenpeace International se odvolala na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2024/1069 ze dne 11. dubna 2024 o ochraně osob zapojených do účasti veřejnosti, před zjevně neopodstatněnými žalobami a soudními řízeními – směrnici proti SLAPP (Strategic Lawsuits Against Public Participation, česky Strategické žaloby proti účasti veřejnosti, u nás také známé jako ‚náhubkové‘ či ‚roubíkové‘ žaloby). Tato směrnice byla přijata k ochraně jednotlivců, zejména novinářů a aktivistů, před žalobami, jejichž cílem je umlčet kritiku a účast veřejnosti tím, že poskytuje záruky, jako je brzké zamítnutí nepodložených nároků a finanční ochranu. Evropská unie je vždy připravena podporovat a financovat ty nejextremističtější nevládní organizace a tato konkrétní směrnice má za cíl ochránit tyto organizace před soudním řízením. Organizace Greenpeace International podala v Nizozemsku v únoru 2025 s odvoláním na tuto směrnici žalobu proti americké společnosti Energy Transfer.

Greenpeace podle svého prohlášení vztáhla tuto událost k širším ekologickým zájmům:

„Organizace Greenpeace International sídlící v Nizozemsku se odvolává na nizozemský zákon o deliktech a zneužití práv, stejně jako na kapitolu V. směrnice EU přijaté v roce 2024, která chrání organizace sídlící v EU před žalobami a soudními řízeními mimo EU a opravňuje je k odškodnění. Směrnice spolu se stávajícím nizozemským právem otevírá cestu pro organizaci Greenpeace International, aby se mohla domáhat náhrad vůči třem společnostem ze skupiny Energy Transfer. Greenpeace International zaslala společnosti Energy Transfer oznámení o odpovědnosti v červenci 2024 a vyzvala ji, aby stáhla svou žalobu v Severní Dakotě a zaplatila náhradu škody, jinak bude čelit právním krokům. Energy Transfer odmítla.„

Greenpeace by si zjevně přála, aby organizace jako ona mohly přímo i nepřímo působit škody za stovky milionů dolarů a zároveň aby proti nim nemohl zasáhnout žádný soud.

Aplikovatelnost této směrnice EU na výše zmíněný rozsudek je ale sporná:

1. Dotyčná směrnice EU dosud nenabyla v Nizozemsku účinnosti.
2. Za činy spáchané v USA a za způsobené škody byla v první řadě shledána odpovědnou Greenpeace USA (400 milionů dolarů), zatímco předmětná směrnice EU se týká výhradně přeshraničních sporů. Podle článku 1 směrnice stanoví záruky proti zjevně neopodstatněným žalobním návrhům a zneužívajícím soudním řízením v občanskoprávních věcech s přeshraničním dopadem, zahájeným proti fyzickým a právnickým osobám proto, že se zapojují do veřejných záležitostí. Požadavek „přeshraničních dopadů“ znamená, že se tato směrnice nevztahuje na výhradně vnitrostátní případy.
3. Greenpeace byla shledána odpovědnou za aktivity, které vedly k násilí (ne za samotné násilí), nikoliv za to, že vyjádřila svůj názor. Podněcování k násilí není názor a předmětná směrnice EU se nevztahuje na násilné činy. Daná směrnice se primárně zaměřuje na ochranu jednotlivců a subjektů zapojených do veřejných záležitostí před zjevně neopodstatněnými nároky nebo zneužívajícími soudními řízeními v občanských a obchodních věcech s přeshraničními dopady.

Pokud by ale soudci v Nizozemsku přesto Greenpeace International podpořili – možné je cokoliv – tak takový rozsudek by byl další fackou do tváře Spojeným státům. Nechala by si Trumpova administrativa takové zasahování do suverenity USA líbit? Vypadá to, jako by se EU prostřednictvím této směrnice znovu snažila ovlivňovat právo na americké půdě. Transatlantické napětí, již tak dost živené obchodními spory, otázkami svobody projevu, financováním NATO a válkou na Ukrajině, by se ještě dále zvýšilo.

Kromě tohoto právního souboje je ve hře střet civilizací. Na jedné straně Trumpova Amerika, poháněná mantrou „budeme vrtat, baby, vrtat“ (we will dril, baby, drill) a její nově nalezená hrdost na fosilní paliva. Břidlicová ropa a břidlicový plyn, hojné a levné, udělaly z USA předního světového producenta uhlovodíků. Energetickou nezávislost USA posiluje i masivní vývoz zkapalněného zemního plynu.

A na druhé straně Evropská unie, která tvrdošíjně prosazuje svou Zelenou dohodu – projekt stejně nákladný jako iluzorní – a obětuje kvůli ní svou konkurenceschopnost na oltář environmentalistického dogmatu. Zatímco v EU se továrny zavírají, ve Spojených státech se znovu otevírají. Kontrast mezi pragmatismem a ideologií je nápadný.

Co to znamená pro nás? USA se rozhodly pro energetickou suverenitu, prosperitu a konec beztrestnosti nevládních organizací zabývajících se nezákonnými aktivitami. Greenpeace se může odvolat a její aktivisté mohou křičet „náhubková žaloba“, jak chtějí, ale karta se zjevně obrací.