
Babiš ve Francii, Štěch v Izraeli: Nestydatost střídá nestydatost
MARTIN KONVIČKA
Krásné dny na počátku letních prázdnin přinesly i několik zahraničně politických „drobností“, které nejsou důležité ani tak pro svůj dopad (žádný mít nebudou), jako spíš coby ukázka nestydaté ohebnosti tuzemských politických špiček…
[ad#textova1]
Případ první: Babiš ve Francii
Člověk chápe, že když už se spolu ti dva hochštapleři viděli, tak něco podepsat chtěli. Udělali by ale lépe, kdyby si vyměnili malůvky do památníčků (nevím, zda má Babiš památníček, ale u Macrona bych si na to klidně vsadil). Podle plánu totiž máme s Francií(!) spolupracovat „v oblasti bezpečnosti, koordinace boje proti terorismu, mobility studentů a společné zahraniční politiky“. Tedy přesně v tom, co Francie notoricky neumí – Bataclan, Nice a sklem obezděná Eiffelovka to snad dokázaly dostatečně jasně. Macron měl ještě tu drzost, že na setkání mluvil o velké roli Francie při vzniku Československa, což je možná OK, ale už zapomněl na neslavnou roli téže Francie při zániku Československa v letech 1938-39. Všimněme si, že v prvém případě (1918) jsme s Francií žádnou smlouvu neměli, ve druhém (1938) jsme takovou smlouvu měli. Je prostě fajn spolupracovat s Francií v oblastech, které umí – třeba v gastronomii, módě nebo kosmetice – ale spolupracovat s ní v oblasti bezpečnosti může jen šílenec.
Protože podobný cár papíru podepsal Macron i se slovenským polo-vítačem Pellegrinim, je zjevné, že vůbec nejde o nějaké partnerství, ale o vrážení klínu mezi země V4. S Maďarskem a Polskem Macron nic nepodepsal, naopak na ně neustále nadává. Nás i Slováky ovšem může uklidnit, že oba naši vykutálení premiéři slíbí (tj. podepíší) komukoli cokoli … a že jejich podpis nemá cenu spotřebovaného inkoustu.
(podrobnosti například zde)
Případ druhý: Štěch v Izraeli
Zábavné však je, co všechno Štěch během návštěvy povídal. V oficiálním senátním komuniké se mimo jiné píše, že při schůzce předsedou izraelského parlamentu Edelsteinem kritizoval nový nárůst antisemitismu ve „staré“ EU – a nezdráhal se dát jej do souvislosti s migrací z muslimských zemí. „Velmi zdrženlivá pozice České republiky vůči imigraci z muslimských zemí pramení i z toho, že na Západě vidíme obrovské problémy, které to přináší a které zejména západoevropští Židé někdy dost bolestivě pociťují“ – řekl tam doslova.
Od politika, který ještě před pár lety vítal, jak to jen šlo, nerozborně stál za předsedou své partaje Sobotkou i Sobotkovou loutkovodičkou Merkelovou a hájil i takové záležitosti, jako jsou islámské šátky na školách (například zde) je to celé takové … inu, oportunisticky štěchovské. Ale třeba jen umí říkat to, co chce momentální partner či hostitel slyšet. Je to taková vlastnost, pomáhající politikům přežít.
Kdyby se naši politici brali trochu vážně … kdyby jejich slova měla aspoň nějakou váhu, chovali by se trochu jako politici vídeňští. Zatímco totiž píšu tento text (3. července, 18 hodin), oznamují Kurz se Strachem zavření rakouských hranic. V reakci na zvýšený ruch na „bosenské cestě“ a taky v reakci na zavření hranic bavorsko-rakouských. Štěch před pár lety říkal, že něco takového je nemožné … Babiš před týdnem vykládal, že pokud začnou hranice hlídat Rakušané, začneme i my.
Inu – uvidíme. Nejspíš ale zase jen tak kecal.