Anglie zešílela

A co teprve novopečený „šampion lidu“ a vůdce gangu Johnson, jenž vyjednává s Evropskou unií jen naoko, ignoruje zvolený parlament i demokracii a je ochoten porušit „křehké ústavní zvyklosti“, jen aby nějakým trikem dostal Británii ven z Unie bez smlouvy. Jeho pravá ruka a poradce je ďábelský taktik a přisprostlý blbeček (a foul mouthed oaf), který snad ani není člen strany, ze které vyhazuje ctihodné poslance a zasloužilé ministry. Vůdce opozice Jeremy Corbyn je nereformovaný trockista, jenž plánuje socialistickou revoluci vysokých daní a státního hospodářského dirigismu, a v jeho stínovém kabinetu zasedají bývalí komunisté a popírači holokaustu. „Extremismus jedné strany vyvolává extremismus strany druhé.“

Anglie zešílela.

Pomineme-li poněkud přehnané výrazivo kdysi tak umírněného slovutného časopisu a zjevnou jednostrannou nenávist jeho anonymních pisatelů vůči politikům, kteří se sklání před rozhodnutím lidového plebiscitu, můžeme více méně uznat negativní jevy rozvratu, samozřejmě že každá revoluce tíhne k násilí. Národ je rozpolcen a po dobrém se nesmíří. Nepadlo však jediné slovo, proč se Británie nachází v politické turbulenci. Nic o tom, že se stal parlament totálně nereprezentativním vzorkem populace, že zapomněl na princip, že stát má být takový, jaký chtějí lidé čili většina, že se podřídil cizí nevolené vládě EU, která usiluje o likvidaci suverenity národního státu, na kterou k jeho smůle stále přísahá velká většina domorodých Angličanů.

Nedozvíme se, že pět měsíců se z Unie ozývá jen jedno, že dohodnutá smlouva platí (neznamená to, že nic nového nelze vyjednat), že jde o pouhý diktát, brexit nebrexit, protože platí všechna současná i budoucí politicko-ekonomická pravidla pod arbitráží soudního dvora Unie, o jehož nezávislosti lze upřímně pochybovat. Chtějí snad bruselští vyjednávači, aby britská sněmovna volila stejnou dohodu počtvrté? Nebo tak dlouho, než reparát projde? O demokracii v Unii nelze mluvit ani vyjednávat.

The Economist navíc přiznává, že EU hrozí pod velením Ursuly von der Leyen další politizace, nepochybně zelená a feministická, ale také na cestě ke stále těsnější Unii.

Můžeme se divit svobodomyslným Angličanům s jejich tisíciletou nezávislou a slavnou historií, že jim evropská cesta k impériu nevoní? A krize demokracie? Jistě, protože nastolit reprezentativní vládu znamená zbavit se jha, které společnosti naložili politici a intelektuálové. Po dobrém to v rozpolcené společnosti nejde.

Naštěstí pro všechny občanská válka není na obzoru, zápas je politický.