27.2.2020
Kategorie: Společnost

Dlouhý vlaky

Sdílejte článek:

RED HOOK

Slovenský premiér České republiky pan Babiš jel v úterý vlakem z Prahy do Benešova a celou cestu mu mozek pracoval jak mašinka Tomáš, neúnavné „Š Š Š“, znáte to, a když vystoupil, poklekl, políbil perón a řekl, že je potřeba vlakama přepravovat do práce a z práce mnohem víc lidí a ministr dopravy a všeho možného pan Havlíček přikyvoval, až mu váčky pod očima cinkaly jak kliklak, bo pan ministr spí jen hodinu denně a jinak maká a maká a maká a prostě takovéhle nasazení je neuvěřitelně o vůli a já znám pouze jednoho, co tohle dokáže, jmenuje se Wolverin a je to skvělej mimoň, jako náš pan ministr.

A pan premiér řekl, že těch víc lidí se přepraví, když se prodlouží nástupiště a v továrnách když začnou vyrábět delší vlaky a já úplně viděl, jak panu Prchalovi v tu chvíli zaskočil šnicl a pan ministr Havlíček chvilku vypadal, že odpoguje někam do ztracena, ale díky tomu, že se umí nelidsky ovládat jen nakrčil čelo a řekl, že tohle mu přijde vizionářské, a že nástupiště by bylo třeba mít dlouhé něco málo přes dvě stě metrů a v České republice maj takováhle nástupiště jen dvě nádraží, Hlavák v Praze a Masaryčka taky v Praze, a že by ten dlouhej vlak moh zatím jezdit mezi těmahle stanicema, bez přestupu, a výhodu by to mělo takovou, že když byste šli někoho vyprovodit na cestě do práce a on nased na Hlaváku do toho super dlouhýho vlaku a vy mu zamávali a vlak se rozjel, tak byste v klidu došli na Masaryčku a tam byste ho přivítali, protože než by se tam ten dlouhej vlak doplahočil, byli byste tam pěšky dvakrát.

Tvl.

Mi nevadí, když lidi blbnou na kvadrát, akorát nejsem nadšenej z toho, když mi někdo takovej dělá vedoucího.

Jinak prodloužit nástupiště v dalších nádražích je podle pana ministra Havlíčka akce asi na pět let, což v překladu znamená, že s našema současnejma pacientama, co nás vedou, to nebude nikdy. Já kdysi čet scifi knihu, tuším byla od Lema a tam byla popisovaná doprava v budoucnosti a lidi se přesouvali po jezdících chodnících a ty chodníky jezdily různě rychle, bo šlo o takové pásy poskládané vedle sebe a nejpomalejc to jezdilo na kraji a nejrychlejc uprostřed, tam to fakt byl fofr, sto pade za hodinu jako nic a já bych do tý budoucnosti ty naše soudruhy a soudružky vedoucí zaved, na ten nejrychlejší chodník, a pak bych ty zbylý chodníky vypnul a nechal je, ať frčej vstříc netušeným zítřkům, rozevlátý vlasy a vztyčený čela a uslzený oči plný modravejch dálek a leť si, sokole švarný a nehoď u toho tlamu a my pomalejší že bysme si v klidu sedli, dali si pivko, zapálili cigáro a užívali si ten vzácnej pocit, že se do nás chvíli nikdo nesere.

Tak.

Tačvúd s Gekonem se mě nedávno ptali, jestli je to s těma dlouhejma vlakama pravda. Jsem jim řekl, že bohužel jo. Slzej doteď.

Dnes bude pod mrakem a větrno. Což je mi celkem jedno, protože na zahrádce se ještě sedět nedá.

To je zatím vše.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,38 out of 5)
Loading...