Annegret Kramp-Karrenbauer se rozhodla nekandidovat na kancléřku a odejít z funkce předsedkyně CDU

Události někdy běží rychleji, než by jeden čekal. Včera jsem si na závěr článku zavěštil, že AKK se během roka až dvou ocitne na politickém hřbitově, na kterém odpočívají různí bývalí parťáci a potenciální konkurenti kancléřky Merkelové. A ono se to nestalo za rok, ale za dvanáct hodin.

AKK je mi trochu líto, měl jsem ji radši než Merkelovou (pravda, to není moc vysoká laťka). Projevovala na rozdíl od Mutti smysl pro humor, jakož i osobní odvahu a schopnost vnímat realitu. Nakonec i to její rozhodnutí odstoupit, když se čím dál obtížnější situace stala definitivně neúnosnou, je mnohem charakterově pevnější než cokoliv, co ve srovnatelných krizích předvedla právě Merkelová, houževnatě se držící každého kousíčku moci.

Situace se stala neúnosnou tím, že Merkelová ještě z Jižní Afriky pronesla tvrdá a rozhodná slova k vnitrostranickým poměrům CDU: co se nesmí, co je neodpustitelné a co jak bude. Tím totiž dala zároveň Němcům i zbytku světa jasně najevo, že moc ve straně fakticky stále drží ona, a ne nějaká AKK. A to i přesto, že jako kancléřka bez souběžné předsednické funkce by vlastně měla uznávat skutečnost, že za řízení CDU už od konce roku 2018 nese zodpovědnost její kolegyně. To bylo úplně klasické „namydlení schodů“. Nebyla to určitě jediná věc, která AKK postrčila k rozhodnutí vzdát se, ale podle mého názoru ta poslední a rozhodující.

Tím je tedy současný pokus o dvojkolejné vedení CDU u konce.

Snažit se řídit stranu ve spolupráci s Merkelovou je podle všeho marný úkol. Nevím v CDU o nikom, kdo by ji začal byť jen trochu mocensky ohrožovat a politicky to přežil. Ani zdánlivě dobré vztahy vás v takovém případě nezachrání. Schválně se podívejte na titulní fotku tohoto článku, takhle spolu obě dámy vycházely ještě před rokem. Ne každému úsměvu se dá věřit, že?

Proti Merkelové by možná CDU řídit šlo, i když za cenu stranické „občanské války“ mezi merkelovci a těmi druhými, která by skoro určitě skončila rozpadem koalice a předčasnými volbami. Ale s ní, ve snaze o nějaký konstruktivní společný postup … to má zhruba stejné vyhlídky na úspěch, jako kdyby hobit Frodo zaklepal na dveře Temné věže a navrhl Sauronovi Velikému, že by si mohli vzít Prsten moci do střídavé péče.

Proto bude hodně zajímavé sledovat, jak si CDU poradí s otázkou nástupnictví.

Friedrich Merz, který svého času proti AKK těsně neuspěl, to pravděpodobně zkusí znovu. Začátkem února odešel ze společnosti Black Rock, kde přitom míval dobře placenou pozici; a jelikož nepůsobí jako člověk unavený kariérou, odhaduji, že se chystá k dalšímu pokusu o to, dostat se ke kormidlu strany. WerteUnion, konzervativní klub, jeho kandidaturu podporuje a navíc požaduje, aby se do výběru nového předsedy zapojila členská základna, nejen delegáti. To by Merzovi nahrávalo, protože kancléřka a její lidé nejsou moc zvyklí na to, bojovat o podporu mezi řadovými členy. Merkel-systém spoléhal vždycky spíš na zákulisní handlování.

To by znamenalo tu výše zmíněnou občanskou válku v partaji. Nejenom před volbami předsedy, ale hlavně po nich. Merz ví velmi dobře, že pokud tu funkci přeci jen dostane, bude muset kancléřku co nejrychleji poslat do důchodu, jinak bude jeho postavení značně nejisté a postupem času se bude zhoršovat. Z toho plyne, že nejlepší obranou bude útok.

Samotná Merkelová ovšem zdaleka ještě není v ofsajdu a nejspíše se pokusí dostat do křesla předsedy nějakého svého stoupence, třeba Armina Lascheta, premiéra nejlidnatější spolkové země Severní Porýní – Vestfálsko. Nedá se ale ani úplně vyloučit, že by se mohla rozhodnout pro vlastní comeback. To je téma, které se teď na německých diskusních fórech hodně přetřásá.

Pevně doufám, že lidé, kteří o téhle možnosti spekulují, nemají pravdu. Ale přesně pro tyhle situace má němčina jednu krátkou, výstižnou frázi. Schlimmer geht immer, aneb vždycky může být hůř.

• MARIAN.KECHLIBAR