![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Chaotický Trump?
PETR ROBEJŠEK
A ty, kteří požadují, aby (zahraniční) politika měla strategii upozorňují na tohle: Strategie je cosi jako plán obsáhlého (vy)řešení problému. Ale ze zkušenosti přece víme, že se strategie často roztříští již o první náhodu a život je plný náhod. A ještě častěji vede strategie k mnohomluvné polovičatosti, protože nelze sladit zájmy všech pro její uskutečnění potřebných aktérů. Energetická anebo migrační strategie EU jsou toho nejnovějším příkladem a historie tohoto spolku je nekonečným příběhem o neuskutečnitelných strategiích.
Zaorálek se ve svém vystoupení zařadil mezi ty, kteří kritizují i odstoupení USA od smlouvy o íránském jaderném programu v roce 2018. Prý „vedlo k jiným výsledkům, než Američané očekávali. V Íránu zvítězil jestřábí kurz, ekonomika se nezhroutila a režim nepadl.“ Ale Zaorálek přehlíží skutečnost, že vypovězení smlouvy bylo totéž jako příkaz, zaútočit na Solejmáního; totiž jeden a ne poslední politický krok stejným směrem.
Místo vymýšlení strategií je účelnější ptát se, který (zá)krok může vést k dosažení trochu lepší verze dnešního stavu. A když za každou cenu chcete mít nějakou dlouhodobou politickou koncepci, tak je to dosahování malých cílů. Ne každý takový zákrok bude úspěšný, ale pokoušet se o „deals“ dává větší smysl, než vymýšlet složité master plans. Strategií realistického politika by měla být taktika.