27.12.2019
Redakce
0
Kategorie: Politika

Zeman v pořádku, Kalousek přitvrzuje

Sdílejte článek:

JINDŘICH KULHAVÝ

Letošní Vánoční poselství Miloše Zemana patřilo snad k tomu nejsmířlivějšímu, co náš prezident za dobu své vlády přednesl. Nikoho neurazil, tedy snad s výjimkou těch, pro které je bolest vzniklá myšlením skutečně nepřekonatelná. Zároveň neřekl nic nového, což ale ani nemohl, nechtěl li příliš rýpat do některých politiků. Zůstal zásadovým, potvrdil svůj přístup ke klimatické hysterii, což samozřejmě automaticky rozlítilo demagogy z oblasti ekoterorismu. Pokud někdo čekal, že se Miloš Zeman bude zabývat uhlíkovou stopou, musel být naivní. Přestože je náš pan prezident pro mnohé trnem v oku, vadí jim jeho horší motorika spojená s pohybem, mají problém s jeho proslulými bonmoty, je třeba konstatovat, že mu zůstal naštěstí prostý selský rozum a používá jej. To se týká jak politiky, tak i životního prostředí.

Prezidentovi lze možná vytýkat mnohé. Jeho spojenectví s Babišem se mnohým může zdát nepochopitelné. Ale v kontextu s chováním opozice to není až tak neopodstatněné. A bude li politická část spektra stojící na protibabišovské straně pokračovat v dosavadní praxi, budeme jednou z historického hlediska Zemana více oceňovat. Říká se to těžko, protože smířit se s Babišem je velmi složité a těžké, hledat pozitiva na jeho vládě není snadné. A pokud jsou, média a opoziční politici dělají vše proto, abychom si jich nepovšimnuli. Jestliže Zeman je poměrně stabilním a momentálně na sklonku života zásadovým, pak Babiš připomíná úhoře, který se proplétá proudem a mění směr dle toho, jakou překážku překonává. Všimněte si Babiše při vystoupeních. Je unaven, ztrácí jistou agresivitu, naučil se bránit a některé výstupy protistrany ignorovat. Miloš Zeman ho možná naučil jistému klidu a nadhledu. On sám má za sebou dlouhou politickou kariéru, při které se samozřejmě nevyvaroval chyb a omylů, nicméně jistá úcta k protivníkům, byť nyní už bývalým, se projevuje ve vztahu s dalším exprezidentem Václavem Klausem. Oba patřili i přes značné rozdíly v názorech k státotvorným prezidentům a politikům, pro které jsou národní zájmy důležitější než potřeby Evropské unie. Možná i proto drží Zeman nad Babišem ochranou ruku.

Kdyby se k vládě dostali Bartoš, Fiala či Kalousek (Pekarová je svým obdivem k snad omylem zvolené slovenské prezidentce Čaputové přímo odstrašující náhradou Kalouska), znamenalo by to nejen plné podřízení se bruselské diktatuře, ale zároveň absolutní přerušení obchodních kontaktů s Ruskem a Čínou. Zeman si díky délce své politické kariéry uvědomuje nadčasovost dobrých vztahů. Hysterické prosazování sankcí, které nic neřeší, a navíc se jimi řídí jen přizdisráči, omlouvám se za to označení, je krokem zpět a uvolňováním prostoru pro západní společnosti. Němci společně s Ruskem v době přitvrzování vystupování proti Ruské federaci dokončují plynovod Nord Stream II, kterým bude do Evropy proudit třetina potřebného zemního plynu. V Rusku dokončil Mercedes výstavbu továrny a začíná vyrábět své vozy. Samozřejmě vychází z toho, že Rusové se nepřipojují k klimatohysterii a nadále budou používat spalovací motory, takže Mercedes našel vynikající odbytiště pro své již zdokonalené spalovací motory. Objem rusko – německého a francouzského obchodu se výrazně zvětšuje, Macron vyzývá ke zrušení sankcí, ovšem Němci potřebují trvat na jejich pokračování, přičemž samotní je využívají k vlastnímu průniku na tamní trhy. Podobnou strategii udržují i směrem k Číně.

Je až úsměvné, jak se chová naše opozice. Při vědomí výše uvedeného leze Němcům do otvoru, na kterém se běžně sedí. Jestliže Bartoš s Piráty vzhlíží k Bruselu, prošel si svou životní etapou spojenou s Antifou. Lidovci se pro změnu účastnili zasedání Landsmannshaftu, a Kalousek prohlásil, že kdybychom po válce nevyhnali 2,5 milionu Sudeťáků, nepřevzali by komunisté v naší zemi moc. O přítulnosti Schwarzenberga k sudetským Němcům a jeho ,,nezištné´´ touze prolomit Benešovy dekrety se ví už od doby, kdy pomocí Havla a společně s ním získal zpět majetek zabavený jejich rodinám spolupracujícím s nacisty. A pokud by se to podařilo, přičemž první úspěchy již při těchto pokusech zaznamenány jsou, pak by si Sudeťáci s Lichtenštejny rozebrali tuto republiku celou a nic by z ní nezbylo.

Z tohoto pohledu je pro nás Zeman na Pražském hradu prostě důležitou personou. Bučení opozice po projevu prezidenta je tím vysvětleno, a pokud se někomu nelíbí, že se pan prezident chová tak, jak se chová, nechť dotyční domyslí situaci, která by nastala, kdyby se k moci dostala protistrana vedená Piráty a třeba s prezidentem typu akademik Drahoš. Babiš je skutečně těžce stravitelné sousto, ale přiznejme si, že v opozici není nikdo, kdo by zaručil další suverenitu České republiky. Ukázkou demagogie je poslední útok na prohlášení ČNB o nepřipravenosti přijmout euro. Přestože se odborníci shodují na špatném ekonomickém stavu eurozóny a nesmyslnosti euro přijmout, Pekarová – Adamová a spol si nepřejí nic jiného, než šlápnout do dalšího bahna. Jde o další obrovské varování před tím, jak uvažuje. Podpora hnědokošilníka Mináře z Milionu chvilek,, proti” demokracii už je jen další variantou nátlaku, který však nemá šanci. Lidé, kteří chtějí žít v České republice, nikoliv v Bruselské unii řízené z Berlína, toto chápou. A ti ostatní? Koukají na ČT, naslouchají Pánkovi a Halíkovi a řadí se k obdivovatelům Novotného, možná kouří marjánku s Bartošem. Zní to příšerně, snad to tak ani úplně není, nicméně daleko od pravdy nejsme.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (27 votes, average: 4,30 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky