14.11.2019
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Historie

Listopady byly dva, před kterým smekneme? 

Sdílejte článek:

NAFTALI

Už skoro půl roku se města, neziskovky, kulturní stánky i jednotlivci předháněli, kdo uspořádá masivnější oslavy 17. listopadu 1989. Zde je třeba připomenout, že slavné listopady s devítkou na konci, významné pro náš národ, byly dva a ne jeden. Takže si trochu osvěžme paměť.

V roce 1939 nacisté brutálně zakročili proti vysokoškolským studentům. V Československu sílila protiokupační nálada, která vyvrcholila 15. listopadu. Tehdy se lidé rozhodli uctít památku mrtvého studenta lékařské fakulty Karlovy univerzity Jana Opletala. Toho nacisté postřelili při demonstraci konané v den 21. výročí vzniku Československa. V noci ze 16. na 17. listopadu němečtí pořádkoví policisté a jednotky SS nekompromisně vykonali rozkaz vůdce. Ten kdo v souvislosti s listopadem 1989 zatvrzele používá slovo masakr neví, co mluví a co to slovo opravdu znamená. Osudy demonstrujících studentů v roce 1939 byly tragické.

Nedostali jen obuškem přes záda pod dohledem kamer. Oni šli na jistou smrt. Nacisté natrvalo uzavřeli všech 10 českých vysokých škol, 9 vysokoškoláků v Ruzyni popravili, 1200 studentů zbili a odvlekli do koncentračních táborů. Mnozí se nevrátili o některých není dodnes známo kde, a jak zemřeli. Proto je smutné, když se v rámci bombastických oslav listopadu 1989 zapomíná na studentské hrdiny z roku 1939. Téměř se o nich nemluví, až na výjimky nepíše, jako kdyby listopad 1939 skoro nebyl. A to je smutné. Co hůř, je to doslova národní ostuda ! Bohužel zcela to zapadá do současného kontextu, kdy se naše dějiny už od hadráku někdo stále snaží přepisovat, překrucovat, ve snaze připravit nás o poslední zbytky národní hrdosti a sebevědomí. Protože otroci z bruselské kolonie žádné sebevědomí mít nesmějí. Čím budeme lacinější, poslušnější a ušlápnutější, tím lépe.

Je to čistě jen můj názor se kterým nikdo nemusí souhlasit. Listopad 1989 byla jen ubožácká fraška, pitomé a trapné divadlo, které s námi sehráli rudí bratři za podpory Státní bezpečnosti a hlasitého potlesku západních investorů, kteří se už nemohli dočkat, jak naši zemi rozkradou, zplundrují, zničí a zkolonizují. Protože, upřímně řečeno, v 80. letech dvacátého století na tom západ nebyl, díky neustálým krizím a stále rostoucímu počtu ekonomických migrantů, o moc lépe než náš pošklebovaný socialismus a hledal, kde se zahojit. Zatím co studentským hrdinům v roce 1939 šlo o život, rudé divadlo nám nabídlo agenta Zifčáka a gumového studenta, který zázračně zemřel, ale později stejně zázračně povstal z mrtvých. Přerazit mu nohy, šmejdovi. Mezitím už média a pražská kavárna spustily mediální masírku, vystoupili disidenti, mimochodem ve většině případů bývalí komunisté. Jak napsal už jeden kolega na stránkách PP, pokud by se stařecká klika zažraných komunistů nějak vzpříčila, byla připravena sovětská vojska provést zásah ve prospěch změn. A pak nastoupil Havel.

„Havel byla figura, která ukázala zcela jasně, o co jde, a mohl nám být prorokem nové doby, jakési nihilistické úpadkové éry. Člověk, který vlastně nikdy nepracoval, který si rád užíval alkoholu a sexu, který nezaložil svoje ideály na ničem tradičním, který se nechal manipulovat svými přáteli (Albrightovou, Clintonem) bez ohledu na státní zájmy, který odmítl mít děti (s Olgou mít děti nemohl, ale se svojí milenkou – Jitkou Vodňanskou, dítě čekal, ale nechtěl je). Prorok morálky rozkladu, morálky univerzálního člověka odloučeného od zodpovědnosti k přirozeným kolektivům (rodině, národu, státu), pseudomorálky falešných řečí o lidských právech bez povinností ke společnosti. Havlovo neuznávání kolektivní viny je nesmysl, kterému dodnes mnozí věří, je to vlastně odmítnutí potrestání viníků totalitních režimů kolektivně, jako osobám se jim nic nedokáže, zločiny byly přece páchány tak, aby svědci nebyli. To platí pro jakékoliv zločince, jak nacistické, tak komunistické vyšetřovatele StB. Havel s takovou výbavou se stal onou figurou, kterou akceptovali i komunisté a která vyhovovala německé politice,” napsal nedávno výstižně na PP kolega Vlastimil Podracký.

V roce 1939 se německý Vůdce rozhodl zlikvidovat většinu české vysokoškolské studentské elity, protože budoucí otroci nacistické říše vysokoškoláky nepotřebovali. Plánem Němců bylo náš národ částečně vyhladit, zbytek zotročit a nebo vystěhovat na Sibiř. Dnes se jim to daří skvěle. Pobít nás sice nemohou, ale s podporou Bruselu nás po stránce ideologie zotročují skvěle. Dnešní vysoké školy nikdo nezavírá. Ale servíruje tamním studentům vzdělání tak šikovným způsobem, že současné vysoké školy chrlí bandu zmanipulovaných poloblbů s mizerným vzděláním. Ovšem přesvědčených, že náš národ nestojí za nic, že nemá vlastně žádné dějiny, ale zato že existuje desítka různých pohlaví. Že být otrokem ve vlastní zemi je báječné, zvlášť, když si na ten otrocký život můžeme ještě půjčovat na výhodný úrok. Že zástupy krutých divochů s barbarskou mentalitou, kteří nás přišli vyhladit, jsou pro naši zemi požehnáním.

V sobotu se bude v zemi české masivně slavit listopad, ovšem tyto listopady byly dva. A je na každém z nás, kterým listopadovým hrdinům vzdáme úctu, před kterým listopadem hluboce smekneme. 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 4,13 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky