![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Nakonec se bude střílet…
MARTIN KONVIČKA
Proč se po Národní třídě (17/11/89) otřásl režim, a po brutálním mlácení v Katalánsku (a Francii… a Německu…) se neotřese nic?
Předlistopadový komunistický režim vládl bez voleb, ale odvozoval svou legitimitu — včetně té mezinárodní — od toho, že jsou s ním lidé spokojení. Že se nebouří, že opozice je marginální (pár kverulujících „ztroskotanců a samozvanců“), že mají zajištěny základní životní potřeby a že vůči nim nejsou užívány represe, jaké byly občas k vidění i z tehdejší západní Evropy.
Režim, který stojí na zdání všeobecného uspokojení, nebo aspoň ne-naštvání, je ovšem vůči jakémukoli odporu bezbranný. Jakešův režim měl kapacity na to, pokusit se studentsko-lidová shromáždění rozehnat. Tím by ale dál podryl svoji legitimitu. Generální stávce (24/11/89) by nejspíš nezabránil, naopak by proběhla více konfrontačně, no a po ní už nebylo o čem diskutovat.
Západoevropské „měkké totality“ (o tom, že stará EU splňuje definiční znaky totality, viz Jiří Fuchs) svou legitimitu ze všeobecného konsensu nečerpají. Čerpají ji — z volebního procesu. Volby samozřejmě mají své poražené, a v principu lze předpokládat, že část poražených bude nespokojená, a bude všelijak kverulovat a demonstrovat. Ideology prosazovaná představa, že nespokojenost se směřováním EU je živená z Ruska, týká se nevzdělanců, „nacionalistů“, „xenofobů“ … dosaďte si… pak nutně vede k dalšímu kroku. Tím je opuštění principů fair-play. Proti hnusným lidem, což jsou — dle dnešních elit — odpůrci současných režimů, jsou i ty nejtvrdší prostředky oprávněné.
Demokracie vždy čerpaly legitimitu z voleb, poražení vždy kverulovali. Ale v ideálním světě vládnoucí strany aspoň přihlížely k požadavkům či potřebám momentálně poražených. Protože volební karta se může otočit, a co potom, že?
Ne tak liberální demokracie dneška. Dnešní mocní jsou dílem přesvědčeni, že mocenská kartelizace, finanční síla a mediální manipulace žádné otočení karet nepřipustí — a dílem vystrašeni, že v případě otočení karet se k nim ti dole budou chovat tak, jako se nyní oni chovají k nim. V takovém světě padají všechny zábrany, brutalita moci narůstá.
Mně z téhle prosté úvahy vychází, že v zemích jako Francie, Španělsko, Německo, Švédsko… to po dobrém nepůjde. Střílet se bude. Otázka nezní, „zda“, ale „kdy“.
Autor: Martin Konvička