7.10.2019
Kategorie: Společnost

I umělci jsou lidé

Sdílejte článek:

TOMÁŠ STRAKA 

Zemřel Karel Gott. Ale o tom psát nechci. V určitém slova smyslu je to škoda, ale měl svůj věk a všichni lidé jednou umřou. Včetně umělců…

 

Což nemá vyznít neuctivě, naopak. I nejrůznější angažovaní strážci nejvyšší morálky před Mistrem smekají klobouk. Ostatně, vlastně musí. Úcta k muži, který dokázal oslovit miliony lidí v celé střední Evropě, a to navíc napříč třemi generacemi, je jaksi povinná, i pokud jste vy sami jeho hudbu neměli v oblibě. A je to tak správně. A přece někteří kverulují…

Je to zvláštní druh lidí, ti kritici, kteří vždycky vědí, jak se mají ostatní chovat. Vždy vědí, co jedině má říkat veřejně známá osobnost, slavný sportovec či zpěvák. Jaké má mít názory, na koho se usmívat a s kým si ani ruku nepodat. Zkrátka, jak se chovat v situacích, do nichž se oni sami nikdy nedostanou. Jako by sláva odlidšťovala. Jako by pověst zbavovala práva na vlastní názor, aťsi hloupý, menšinový nebo potrhlý…

Tihle kritici jsou dost často z těch, kteří taky nejlíp vědí, jak by se mělo zacházet s penězi. A zejména jak by s penězi, které ti kritici nikdy mít nebudou, měli zacházet bohatí lidé, kteří si je vydělali. A myslím poctivě vydělali, bez dotací a daňových úniků. Zkrátka, ti kritici, kteří budou horovat dnem i nocí za nové a vyšší daně, protože oni přece umí s penězi zacházet nejlépe…

Ti náčelníci dobrých mravů, líbezní darmopilové a marnojedky, proutkaři pohlaví a aranžéři davů…

Citace není náhodná. Ve stínu zpráv o odchodu Karla Gotta téměř zaniká zpráva o dalším tažení proti Jaromíru Nohavicovi. Patrně když je třeba zatnout zuby a velebit zesnulého nejslavnějšího zpěváka v zemi, hodí se si aspoň zchladit žáhu na druhém nejslavnějším českém zpěváku a nejlepším písničkáři. Znovu vytahovat jeho vynucenou spolupráci s StB, dost možná i jako pomstu za to, že když vyšla najevo, nekonal pokání dosti okázale, nebo že se nestal hlasatelem Jediných Správných Názorů…

Ale o tom možná jindy. Pro dnešek jen tolik: I umělci jsou lidé. Někdy citliví a mravní, jindy zas hrubiánští a zpustlí, někteří zpívají pro davy a jiní jen kolemjdoucím, někteří do své tvorby vtělují své ideály a jiným jde hlavně o peníze… Zkrátka jsou to jen lidé. A světe div se, kvalita jejich tvorby v nejmenším nesouvisí s tím, jak mravný byl jejich život a jak sveřepé bylo jejich politické zacílení. A stejně jako Karel Gott se nestal po podpisu anticharty o nic horším zpěvákem, ani Nohavicovy texty nemají o nic menší hloubku jen proto, že pod nátlakem vypovídal na StB.

P.S.:
Nevím jak vy, ale když vezmu v úvahu, jak obvykle vypadá tvorba ideologicky správně orientovaných umělců s čistým morálním profilem… nemohu se zbavit dojmu, že u řady z nich je onen čistý morální profil a ideologická orientace tím nejcennějším, co mají.

Zkrátka, soudíte-li umění, netahejte do toho politiku. Škodili byste v první řadě sami sobě, přišli byste o spoustu zajímavých děl; ale pokud je váš ideologický zápal dostatečný, dost možná i svému okolí. Konečně, kam to může dotáhnout průměrný mazal, který namísto poctivé umělecké tvorby začal dbát o čistotu ideologie, nám už historie ukázala.

Autor: Tomáš Straka

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...