![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Co je moc, to je moc. Pryč se státem!
ROMAN KŘÍŽ
![ROMANKRIZ](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
- V kauze Čapí hnízdo se zřejmě definitivně vyslovilo státní zastupitelství, že nešlo o trestný čin
- Sněmovna protlačila další vlnu EET
- Ministryně financí radí obcím, že když nemají peníze, tak ať zvýší daň z nemovitosti.
K EET už bylo rovněž všechno řečeno a napsáno. Co je zajímavé je to, že spolu s kontrolním hlášením nám tu vzniká nejen Velký bratr, ale hlavně už asi definitivně se všichni majitelé firem a majetků stávají nikoliv daňovými poplatníky, kterým stát slouží, ale správci majetku, o kterém ve skutečnosti rozhoduje stát. Hlavně ono z Pyšné princezny známé „Ševče, máš zaplacené daně? Nemáš! Ani na příští rok!“ nabývá nepříjemně nepohádkových parametrů.
A ohledně rady paní ministryně se jen naplňují mé obavy z ukrajinizace české ekonomiky. Víte, jak to funguje tam? Jsou tam v zásadě už jen dva druhy podnikání. Velké, které spolupracuje se státními strukturami. Politické krytí (rozuměj úplatky na nejvyšších místech) mu zajišťuje nenapadnutelnost při podvodech s daněmi, kterou kryje prokuratura/policie a politici (pamatuju si, jak firma třeba Agromat, distributor sanity, měla celé jedno oddělení, které obsluhovalo zákazníky, kteří přicházeli „na doporučení“ — ti dostávali 20% slevu a účtovalo se to „jinak“….. nebo mi vyprávěl zástupce Heidelberg Cement Group, jak si ho přes rok vodily úřady, když chtěla HCG zbudovat v Kyjevě betonárku… než zjistil, že veškerý beton v Kyjevě má pod palcem starosta… a když se dostal k lidem, kteří byli dostatečně silní, aby lokální starostovu chobotnici napadli, tak firma cukla, že v takových podmínkách raději nic stavět nebude), jednak jim zajišťuje, že se jim v jejich oboru nebude zbytečně růst konkurence.
No a pak je tam malé podnikání, pro které je v zásadě nejdůležitější nějak vyjít se svými kontrolními orgány (rozuměj — uplácet ty, kteří k nim chodí na kontroly). Pokud ty malé firmy zůstanou „neviditelné“, plní roli užitečných idiotů, asi tak jako meloucháři za bolševika — nesmělo se to, ale všichni věděli, že nebýt melouchářů, ekonomika by se v zásadě zastavila. Protože, jak znají ti, kteří tu dobu ještě pamatují — to nebylo jen tak zavolat si třeba instalatéra na spravení rozbitého WC… Dikobraz byl plný „vtipů“ na téma, jak řemeslníkům platily ženy sexem…
Jsem zvědavý, jak dlouho ještě potrvá, než se skutečně vzedme relevantní odpor proti tomuto přebujelému a hnusnému státu, který nejen že už dávno neslouží, ale vysloveně škodí. Ekonomice, společnosti, morálce. Je totiž v rukách pěkných vykuků.
Autor: Roman Kriz