30.8.2019
Kategorie: Historie

Když budou mít ostatní strany opoziční záchvaty, tak půjdou z Národní fronty pryč, hřímal po únoru 1948 Gottwald

Sdílejte článek:

SM

Po únoru 1948 nastolila KSČ mocenský monopol a s tím souvisí i administrativně-mocenská likvidace ostatních stran.

V únoru 1948 došlo k likvidaci řízené demokracie, kdy spolu v jedné vládě seděli komunisté a demokratické strany. Základem poválečného politického systému se stala Národní fronty, do níž se po roce 1945 sdružily všechny povolené strany. V roce 1946 zvítězila KSČ (,,jsme daleko nejsilnější stranou”) a zahájila svůj pochod k absolutní moci, který vyjádřila v lednu 1947 heslem získat v příštích volbách v roce 1948 51% všech hlasů.

Na další demokratické volby však nedošlo, místo toho se konala v květnu 1948 ,,kabaretní fraška”, která měla vyjadřovat plebiscit o umělé jednotě národa pod vedením zvítězivší KSČ. Těsně po únoru 1948 vyvstala otázka, co dělat s nekomunistickými stranami – národními socialisty, lidovci a slovenskými demokraty, kteří byli v v důsledku administrativně-policejních zásahů natolik ochromeny, že se v podstatě rozpadly (hlavně Demokratická strana) a již neplnily funkci mocenskopolitické síly.

Gottwald byl pro to, aby na rozdíl od SSSR v československých podmínkách tyto strany figurovaly jako tzv. fasáda režimu, který by po únoru 1948 ,,propůjčil” jakousi demokratičnost. Předseda KSČ pak prohlásil, že je kdykoliv z ,,obrozené” Národní fronty mohou vyhodit. ,,Když budou mít ostatní strany opoziční záchvaty, tak půjdou z Národní fronty pryč,” prohlašoval Gottwald. A generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský souhlasil.

Aby nedošlo k dalšímu ,,oživení” nekomunistických stran, komunisté sáhli k několika druhům opatření, z nichž nejdůležitější byly čistky od ,,reakčních elementů”, tedy odpůrců komunistů, doprovázené zostřenými mocensko-administrativními kroky. Těmi máme především na mysli akční výbory, protiústavní orgány, které vylučovaly během února a po něm ty lidi, kteří nesouhlasili s komunistickou politikou, což se dotklo samozřejmě i nekomunistických stran. Tzv. očista, která byla prováděna, se tak dotkla desetitisíců nepohodlných.

Dále byly vyhlašovány výzvy k masovým členským přechodům z nekomunistických stran do KSČ, která tak měla v srpnu 1948 zhruba 2 milionů členů. Národně socialistická, lidová a slovenská demokratická strana tak měly být ,,preventivně” budovány jako výběrové strany, které měly pevný strop na maximální počet členů, který činil zhruba 15 000. To byl pouhý zlomek předúnorového stavu, kdy měla například národně socialistická strana přes 600 000 členů.

Cíl těchto opatření byl jasný: nepřipustit jakoukoliv opozici vůči nově nastolenému nedemokratickému režimu. Výše zmíněné kroky pak měly ve svých důsledcích likvidační charakter a nekomunistické strany se z nich po únoru 1948 již nevzpamatovaly. Zapojily se do systému převodových pák režimu a byly s výjimkami roku 1968 a 1989 poslušnými nástroji komunistické moci.

ZDROJ

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 4,00 out of 5)
Loading...