Nezahánějte bílé muže a ženy do kouta … málokdo si dovede představit, čeho všeho jsou schopní, když se doopravdy naserou

Pamatujete na školní povinnou četbu a rozbory prózy? U nás ve třídě existovala univerzální věta téměř pro každý román – “Autor v románu kritizuje maloměšťácký způsob života.” Tato univerzální věta mi párkrát zařídila jedničku i když jsem knížku neviděl ani z rychlíku. Maloměšťácký způsob života. 

Bylo tím myšleno takové to žití při zemi – žádné eldorádo, žádné skandály, nijak nevyčnívat, zůstat pěkně v řadě, nedělat vlny a po harpagonsku pomaloučku dávat korunku ke korunce, až bude v Praze dům. Moc nekouřit, moc nepít, nedávat na odiv nedělní husu k obědu, každý peníz obrátit v ruce dvakrát, do kostela to ano, ale myslet si svoje jak o nebi, tak o dobročinnosti, nebratříčkovat se s každým, pokukovat vejš, ale dosahovat toho raději sňatkem s ošklivou šlechtičnou než nějakým riskantním bojem. 

Podobnou kritiku zažívali v obrozenecké době i venkovští vidláci. (Vlastně ji do jisté míry zažívají dodnes). Také se kritizovalo jejich sepětí  půdou, se sedlákem se nedá bavit o ničem jiném než o zemědělství, na všechno se kouká z hlediska, zda se to dá použí pro polní práce, je zahleděný do svého gruntu, nemá smysl pro vyšší cíle, celý velký svět uměni odbývá jen v mládí s chasou u muziky. Nezajímá ho intelekt, nezajímají ho velké otázky dějin. 

Fór byl vždycky v tom, že maloměšťáci i vidláci na tyto výtky nikdy nereagovali, ale také si z toho nic nedělali. Pěkně si ve městě dál pozvolna hrabali, plnili byty pendlovkami i dubovým nábytkem, ženili své syny a vdávali dcery za výhodné partie, měli své nadité vkladní knížky, tu a tam o to přišli při nějaké měnové reformě, ale za chvíli se stejně zase vzmohli. Vidláci tu a tam přišli o syna při verbuňku, ale zpravidla jich měli dost, pěkně si seli a sklízeli, svatbou spojovali políčka, vydírali čeleď a ve štrozocích šetřili na traktory. Když bylo hůř, zatáhli se do sebe, když byla nadúroda, stejně šetřili a pokud přišla pohroma, stejně to nějak udělali a za čas už zase byli na koni. 

Stejně funguje i antisemitismus. Židy sice kritizuje kdekdo a za kdeco a oni si dál dělají svoje. 

Teď je v kurzu bílý muž. To je ten uchvatilel, rasista a kolonista, je třeba ho vzít u huby, ať už poněmecku zelenou politikou a masovou migrací, nebo poafricku ala Zimbabwe nebo JAR. USA mají také svojí metodu. Bílý muž může za všechno. A tak je třeba demonstrovat, domáhat se, křičet, nadávat… A ten bílý muž se kupodivu má pořád dobře. Dokonce i v té jihoafrické republice přes všechny peripetie, přes všechen obrácený rasismus, přes pokusy o útisk, kritiku… stejně se bilí mají pořád nejlíp. Černoši tam už demonstrují a bojují za svojí černou rasu třicet let a nic z toho. Jo, ti bílí tu a tam přijdou o syna, tu a tam je nějaká vražda, ale nakonec jsou to oni, kdo mají ve štrozoku peníze a utíkají ze země v takovém stavu, že mohou kdekoliv na světě (třeba v Rusku) začít znova. 

Stejné to má naše LGBT komunita a na Prag Pride to zase bylo vidět. To je třeba mít pořád nějaké výhody, domáhat se dalších a dalších práv, je třeba chodit, vydávat na odiv svojí jinakost a porovnávat se s heterosexuály a stejně jim to k ničemu není. Heterosexuálové žádné pochody hrdosti nepotřebují. V klidu si někde piplají tu rodinu a přes všechny problémy pořád jsou o několik řádů věrnější a stabilnější než průměrný homosexuální pár. Pořád mají mnohem nižší výskyty AIDS i žloutenky, pořád ještě vysílají do škol i hodně normálních a slušně vychovaných dětí, obejdou se bez halasně vyžadované podpory a i když jsou podle dnešních měřítek maloměšťáci, vidláci, rasité a homofobové, stejně se nakonec mají nejlíp. 

Chánovské sídliště by mohlo vyprávět a romské občanské iniciativy také. Mohou mít jakoukoliv zákonnou přednost, mohou mít na své straně média, neziskovky, aktivisty a stejně jim to není nic platné. Pořád vyhrává ten maloměšťácký bílý rasista, který raději přejde na druhou stranu, pokud v noci potká partu Romů. 

Podívejte na Mináře a spol… dvě stě tisíc lidí na Letné a maloměšťáci si stejně zvolí koho chtějí, bez ohledu na novináře, bez ohledu na televizi a nepotřebují k tomu žádné mluvčí, žádné organizace, žádné demonstrace. 

Nakonec, všechna ta dnešní kritika, pozitivní diskriminace, LGBT a další, jsou vlastně jen takové kyselé hrozny. Nějak k nim to štěstí nepřichází. Ani přes halasná prohlášení, ani přes pochody hrdosti, nepomůžou jim ani neziskovky, ani prosby ani hrozby. Jo, mohou toho normálního heterosexuálního bělocha s rodinou přiskřípnout. Ale vždycky se to otočí víc proti nim. On ten běloch si nějak poradí a nakonec se zase bude mít líp než  ti, kteří by ho rádi srazili do horoucích pekel. 

A pokud to přeženou… málokdo si dovede představit, čeho všeho jsou běloši schopní, když se doopravdy naserou. Není tak jednoduché je vyvést z klidu. Oni totiž jsou ti maloměšťáci a dávají přednost trpělivému rozhazování sítí. Ale když budou nakonec zahnáni do kouta, špatně to dopadne s každým, kdo je dráždí.