3.8.2014
Redakce
0
Kategorie: Humor

Jak udržovat rodinné hnízdo

Sdílejte článek:

KAREL KŘÍŽ 03|08|2014

Mám kamaráda, který ne tak úplně vyniká manuální zručností. Navíc je maximální flegmatik a pohodář, nerozhází jej téměř žádný problém. Nicméně i on podlehl volání přírody, oženil se a zplodil tři krásné děti. Jako takový se stal živitelem rodiny i ochráncem rodinného krbu. Manželka v něm navíc viděla i onu pověstnou mužskou ruku, která si dovedně poradí s malými závadami na chodu domácnosti a on s vrozenou skromností tuto roli přijal.

 

[ad#hornisiroka]

 

Jednoho dne byl tedy požádán, aby připravil nad oknem v jídelně garnýž, na kterou natěšená žena chtěla po příchodu z práce pověsit nově zakoupenou luxusní záclonu. Přítel není sice žádný Kutil Tim, ale také není žádný troškař a řemeslnický zbabělec. Nejprve ohledal a zhodnotil stav potřebné výbavy. V zaprášené bedýnce v koutě půdy našel kladivo, asi třicet velkých a dvacet malých hřebíků, šroubovák bez koncovky, obvaz a leukoplast. Mělo to být varování, ale kamarád již dávno svůj poslední opravárenský čin vytěsnil z hlavní paměti.

 

Nastartoval tedy automobil a vydal se do dvacet kilometrů vzdáleného hobbysupermarketu by doplnil potřebné nářadí a jiné pomůcky. Cestou ještě zastavil v prodejně výpočetní techniky, kde zakoupil dceři k narozeninám slíbený větší monitor k počítači, který ještě tehdy svou tloušťkou zabíral místo malé lednice. Doma pak spokojeně nákup vynosil a zhodnotil: AKU šroubovák, AKU vrtačka, kilo sádry, pracovní rukavice a ochranné brýle. Chvíli sice litoval, že nepřidal do nákupního košíku i krásný kožený řemeslnický opasek, ale i tak bylo 6 tisíc investovaných do tří dírek ve zdi poměrně slušné skóre.

 

Vystoupal na židli a dle hesla: „Měří jen zbabělci“ navrtal první díru. Poté druhou i třetí. Po přiložení garnýžové tyče k ověření rovnováhy zjistil malý nedostatek v tom, že není dle jeho potřeby mírně do U. Sklíčeně se tedy vydal do dceřina pokojíku pro pravítko, aby byl druhý pokus přesnější. Tam mu do oka padl nevybalený monitor. „Mohl bych udělat radost i malé,“ řekl si vesele a jal se přístroj instalovat na psací stůl.

 

Nábytek v pokojíčku byl však dělán na míru a vzhledem k rozměrovým potřebám byla pracovní deska poněkud užší a nový obrovský monitor po instalaci téměř lícoval s jejím okrajem. Náš kutil se malinko zarazil, ale nepropadl panice. Udělá menší otvor do zdi, stejně je tady nějak divně vystoupená, a do něj tu tlustou věc zasune. Ano, někdy jsou plány domácích opravářů velmi odvážné.

 

Telefonem přivolal pomoc dalšího přítele oplývajícího velkou palicí avšak bohužel jen poměrně stejně zkušeného v domácích pracech. Pečlivě uklidili desku stolu a přikryli ji ručníkem, kdyby přeci jen nějaká cihlička nebo úlomek vypadl z pracovně rozdováděných rukou. Nejprve za pomoci vysavače a kbelíku pomalu oklepali omítku. Trochu prachu se sice vířilo, ale jinak pořád pohoda. Nastoupila palice a stěžejní část operace.

 

Dvě mohutné rány provalily zeď. Následoval výbuch dýmu, rachot cihel. Cesta do komína byla otevřena. Dětský pokojíček rázem změnil svoji tvář. Nepomohl ani ručník, ani ochranné pomůcky našich snaživců, na které zíval černý jícen pekla. Přehlédli spoušť.

 

„Nic, dáme pauzu, pověsíme tu garnýž a pak to nějak vosádrujeme, začistíme a uklidíme,“ kul plány vedoucí brigády. V relativním klidu tedy přešli zpět do jídelny. Ani po několika zaměřeních se však nepodařilo sladit díry do potřebného stavu. Nakonec asi z tuctu vybrali tři nejuspokojivější a zjistili, že nemohou najít hmoždinky a šroubky, které zřejmě byly již dříve vyhozeny s obalem.

 

 

Opět startování automobilu a opět dvacetikilometrová cesta do ráje kutilů. Deset plastových nitěrností a dvojnásobně šroubů. Na zpáteční cestě oběd a telefon od spolupracovníkovy kolegyně, která jej odvolala do kanceláře.

 

Náš domácí řemeslník tedy zůstal sám. Nepodlehl však trudomyslnosti a statečně pokračoval v započatém díle. Hmoždinky však byly o něco větší než navrtané díry. Na co by však lidstvo jinak vymyslelo kladivo! Nač to převrtávat! Trochu se do toho ťukne a bude to tam! Alespoň zbyde více sádry na dceřin pokojík.

 

Muselo se do toho mlátit poněkud více než byl předpoklad a stejně to nebylo ono. Finální rána navíc tak úplně netrefila cíl, ale prst nebohého a to velmi nešťastně. Kolem okna se objevily kapky krve. Upuštěné kladivo setrvačností prolétlo skleněnou výplní a náš hrdina upadl na podlahu.

 

Palčivá bolest mu projela kotníkem. Rudá kapalina z prstu potřísnila pracovní tričko i kraťasy. Smutně se díval na ráno pečlivě vybrané rukavice ležící opodál, když zarachotil v zámku klíč a vcházela manželka s krásnou novou, právě koupenou záclonou v ruce. Hrůza v jejich očích rozhodně nebyla hraná.

 

Prošla místností, aby položila záclonu v bezpečnější zóně dětského pokoje. Ozval se srdceryvný výkřik. Jestliže jídelna vypadala jako po kulometné palbě s jedním zraněným, pokoj odhadla minimálně na bombardování. Matně vzpomínala jestli v rádiu cestou z práce nehlásili vypuknutí světové války.

 

Ze šoku ji probralo až zasténání manžela. Byla to silná žena, žena činu. Zavolala nebohému lékařskou pomoc, ošetřila drobná povrchová zranění. Když záchranka odvezla kutila do nemocnice na vyšetření s nohou, pomalu uklidila, zapálila si cigaretu a zapřísahala se, že už nikdy po něm domácí řemeslnické práce chtít nebude.

 

PS: Toto je kompilace tří skutečných příběhů mého kamaráda Pavla s jen malou literární nadsázkou. Ve skutečnosti již dnes záclona visí, díra do komína je opravena a poslední krvavou historku jsem si vypůjčil z jeho opravy skládacího sušáku na prádlo. Jinak všechno v pohodě :o)

 

[ad#velkadolni]

 

Přečtěte si další články z kategorie HUMOR

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky