![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Poznámka k vyjádření účasti obětem ústy politiků
YARO HANTEN-INU
Dnes mnozí politici vyjadřují svou účast pozůstalým po obětech masakrů na Srí Lance … Někteří racionálně, vyjádřením soustrasti a účasti v jejich neštěstí, jiní použijí frázi „modlím se za oběti a jejich rodiny“, nebo podobně.
A právě od politiků bych v podobných situacích očekával víc, než modlitbu. Pokud politik v případě teroru nabízí modlitbu, pak to chápu spíš jako výraz bezmoci, než účasti.
Politika, tedy stát, má lidem nabízet bezpečí, ochranu a řešení. Politici si musejí uvědomit, že převážná většina útoků jak proti lidem, nebo i proti náboženským symbolům jinověrců má ve valné většině základ v náboženství.
Jsem přesvědčen, že jakákoliv náboženská víra, pokud ji lidé k životu potřebují, má být pouze vnitřní součástí člověka. Tam, kde se stává státní politikou, kde určuje společenská pravidla, zákony, tam nutně přijde útlak a vynucování pravidel. A totalitní náboženské myšlení si pak lidé nesou i mimo svou zemi. A pokud má daná víra, ať je to jakákoliv, tento potenciál, pak doktrína náboženského fanatismu zasáhne i menšiny žijící mimo svou vlast.
A zde je jeden z prvořadých úkolů politiky, umět ty situace řešit, umět tragédiím předcházet a nebýt slepý k dění ve vlastní zemi jen proto, že jde o náboženství. Kritický postoj k náboženství je společensky do jisté míry tabuizován, víra požívá zvláštní zákonné ochrany a ta je obecně špatně chápána jako nedotknutelnost, nekritizovatelnost. Je to obdobné jako v případě zákonů na ochranu osobních údajů. Stále vznikají nové, přitom by, dle mého, stačilo moudře používat ty stávající.