Reforma EU nemá šanci

I když je EU něco jiného než SSSR, nelze tvrdit, že je tento rozdíl nějak zásadní, co se centrálního řízení ekonomiky a životů lidí týče. Ano, nezavřou vás, když budete sprostě mluvit o Junckerovi, ale za to, že jste řekli něco sprostého o Gorbačovovi, vás už také nikdo nezavřel. Tomu se zase říkalo glasnosť. Tu ještě v EU máme, tu zavádět nemusíme, ta bude nejspíše brzy zrušena.

Takže strůjci perestrojky stáli před stejným problémem jako dnešní reformátoři EU. Zrušit centrální plánování a dostat rozhodování na co nejnižší úroveň. Jak se říká „k lidem“. To je přesně to, co si podle mě většina lidí představí pod výkřikem: „Chceme reformovat EU.“

V první řadě – kdo může tuto reformu začít? Kdo může s takovým návrhem přijít? V SSSR to byl nejvyšší politický představitel státu. Přijít s tím kdokoli jiný, byl by nejspíše umlčen. V EU to není jiné, musel by s tím přijít vrcholný orgán, Evropská komise. Nelze to nijak prosadit z Evropského parlamentu nebo jiné instituce. Teoreticky s takovým návrhem může přijít Rada Evropy, ale EK není nijak vázána se tím vůbec zabývat.

Takže si představme nepředstavitelné, a sice že EK přišla s návrhem rušení směrnic a předávání pravomocí zpátky na jednotlivé státy. Jak by to provedla? Nikdo neví, žádný podobný mechanismus nikdy nebyl použit a žádný ze 40 nebo 50 tisíců úředníků EK netuší, jak na to. A pokud by i něco vymysleli, tak to bude postoupeno Evropskému soudu (ne, to není soud pro lidská práva v Haagu), jehož povinností je takovýto návrh EK zamítnout, protože jde proti větší integraci. Ano, tento soud je tu jen proto, aby zamítl jakýkoli návrh, který nevede k ještě větší integraci EU.

Navíc jsem přesvědčen, že všechny pokusy o reformu EU, pokud by k nim došlo, dopadnou stejně jako pokus o perestrojku – rozpadem na jednotlivé státy a zrušením EU. A nevidím jediný důvod, proč by toho měla být součástí zrovna ČR. Vystupme teď a ušetříme si tím spoustu problémů, které na nás jinak čekají.