![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Jsi prach
PAVEL VESELÝ
Při udělování popelce, který křesťané přijímají na začátku doby postní, se říká: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš“ (srov. Gen 3,19) anebo Ježíšova pobídka: „Čiň pokání a věř evangeliu“ (srov. Mk 1,15). Jak důležité je slyšet a přijmout tyto výzvy právě v této naší době! Jsme omezenými tvory, hříšníky, kteří ustavičně potřebují pokání a obrácení. Soudobý člověk, který deklaruje svou totální nezávislost na Bohu, se stává otrokem sebe samého a často se ocitá v neutěšené izolaci. Výzva k obrácení je proto pobídkou k návratu do náruče Boha, něžného a milosrdného Otce, k důvěrnému odevzdání se Mu. Slova, která řekl papež Benedikt XVI. do Vatikánského rozhlasu.
Pokání a pokora. Dvě slova, která jsou dnes tolikrát zmiňována, přesto bez jakéhokoli obsahu. Slova se říkají a voda teče. Jak často slyšíme slova o pokoře před jakýmikoli volbami. Vždyť to na voliče dobře působí. S pokorou přijímám svůj závazek lidem sloužit. Na druhé straně kolik voličů přijímá s pokorou a úctou výsledky voleb. Ať jejich výsledek dopadne i třeba jinak, než by si dotyčný přál.
Tu tam jsou slova o pokoře a úctě. Vítězové hlasitě oslavují svoji výhru a místo podání ruky poraženému jen ukazují svoji nadřazenost. Poražení jsou na tom zcela stejně, ale v jiném gardu. Když se v dalších volbách situace obrátí, situace je stejná, a tak se stává, že nikdo vlastně neví, kdo byl kdy vítěz a kdo poražený. Jak říká trefně L.N. Tolstoj ve Vojně a míru : Z nepřátel jsou přátelé, nesnaž se to pochopit.
Dávno je pryč doba, kdy bylo gentlemanství vyhledáváno a bylo normou. Dnes, aby se něčeho takového muž bál, protože kdo ví, jestli si po více než deseti letech žena nevzpomene, že se jí něco nelíbilo. Vzájemná úcta a pokora, která nemá nic společného s ponížením, se mezi muži a ženami začíná vytrácet. Vzájemné vazby mezi muži a ženami se rozpadají a dnes je poměrně módní žít v podivných svazcích s bývalými, současnými i předminulými partnery, kde se pohybuje různý počet dětí, které patří k různým rodičům. Manželství má být pro všechny, takže nejdřív je možné mít, ženu, pak muže a zase se k ženě vrátit. Takových kombinací je možných opravdu mnoho.
Svoboda je jasná. Je základním atributem společnosti. Každý si může se svým životem svobodně v mezích zákona naložit, jak uzná za vhodné. Volnost, která je bezbřehá a je modlou přehnaného liberalismu, však končí v momentě, když zasahuje do svobody někoho jiného. V té chvíli záleží na tom, kdo má větší klacek, aby tu svoji „svobodu“ uhájil i za cenu zničení protivníka. Situace, jak stvořená pro diktaturu a diktátora, který při zneužití slova pokora se obětuje za ostatní a v rámci svých cílů obětuje ostatní pro svůj vlastní prospěch. Dějiny i ty velmi blízké nám ukazují takových situací mnoho.
Prach si a v prach se obrátíš. Měj úctu k životu svému i ostatních. V záplavě pomoci různým skupinám se dnes velmi málo mluví o pomoci lidem po rakovině. Slyšel jsem i názor, který je však velmi rozšířený, že není znám člověk, který by se z rakoviny vyléčil. A přesto je takových hodně, a pokud nemají štěstí na své partnery, někdy se znovu nemoc vrátí. A pak mají pravdu ti, kteří říkají výše uvedené.
Pokora a vzájemná úcta v dnešní atomizované společnosti, kdy je především uznávaná síla jedince místo vzájemné spolupráce jedinců, je hodně na ústupu. V prach si a v prach se obrátíš, bychom měli mít na paměti i mimo dobu postní. I v době vrcholících volebních kampaní, ať již jsme křesťany nebo ateisty. Pokud si totiž tuto základní věc neuvědomíme a budeme ji jen skrývat za hesla o lepším cokoli, vždy to bude nakonec jen prázdná a nic neříkající fráze, kterých je náš svět plný. Ve vší pokoře a úctě.