8.2.2019
Redakce
0
Kategorie: Společnost

George Soros a kult smrti

Sdílejte článek:

PROP

V novinách Financial Times si vybrali George Sorose za svou osobnost roku . Podle novin jeho volba odráží jednak jeho úspěchy a také hodnoty, které reprezentuje:

[ad#textova1]

Je standardním nositelem liberální demokracie a otevřené společnosti … Více než tři desetiletí využívá pan Soros filantropii na boj proti autoritářským režimům, rasismu a intoleranci. Svou dlouhodobou oddaností otevřenosti, svobodě médií a lidským právům přitáhl hněv autoritativních režimů a stále více i národních populistů, kteří nadále získávají vliv, zejména v Evropě.

Čtení tohoto nesmyslu mě přimělo, abych po téměř desetiletí Sorose přehodnotil. Ve skutečnosti je tento “filantrop” monstrum, které – neúnavně – propaguje politický, morální a biologický rozklad západního světa. Filantropie bývala definována jako “láska k lidstvu; shovívavost vůči celému lidskému pokolení; všeobecná dobrá vůle; touha a připravenost činit dobro všem lidem. “Prostřednictvím svého Institutu otevřené společnosti a obrovské sítě poboček George Soros poskytuje rozsáhlou finanční a lobbistickou podporu skupinám, které obhajují životní styl a věci, které jsou vždy rozkladné nebo otevřeně odporné.

Soros podporuje legalizaci tvrdých drog. Trvá na potřebě akceptovat, že “zneužívání návykových látek je endemické ve většině společností.” Bylo to konkrétně díky jeho zásahu, že pojmy “medikalizace” a “nenásilný drogový delikvent” vstoupily do veřejné diskuse.

V roce 1994 Soros – samozvaný ateista – zahájil svůj Projekt smrt v Americe (PDIA) a na jeho počáteční financování poskytl 15 milionů dolarů. Jeho matka, členka prosamovražedné společnosti Hemlock, se zabila a Soros to nesoucitne zmínil svému umírajícímu otci, který se dlouho držel života. PDIA podporuje lékaři asistované sebevraždy a pracuje na tom, aby se “začala vytvářet síť lékařů, kteří se nakonec dostanou do jedné čtvrtiny amerických nemocnic” a v mrazivém slovním zvratu povede k “vytvoření inovativních modelů péče a vývoji nových osnov umírání.”

Soros je vášnivým podporovatelem otevřené imigrace a sponzorem skupin hájících amnestii a zvláštní práva pro imigranty, včetně Národního výboru La Raza, Národního imigračního právního centra, Národního imigračního fóra a desítek dalších. Podporuje také zachování a rozšíření veřejného sociálního zabezpečení a koncem roku 1996 vytvořil Fond Emmy Lazarusové, který udělil miliony v grantech skupinám neziskových právních služeb, podkopávajících ustanovení legislativy sociálního zabezpečení, které omezují nároky imigrantů.

Soros také podporuje programy a organizace, které prosazují stále přísnější kontrolu zbraní; požaduje zrušení trestu smrti, podporuje “manželství” osob stejného pohlaví a propagaci homosexuality na školách.

O své síti Otevřené společnosti Soros tvrdí, že mezi její cíle patří “posilování občanské společnosti; ekonomická reforma; vzdělávání na všech úrovních; lidská práva, právní reforma a veřejná správa; zdravotnictví; umění a kultura. “Způsob, jakým vykonává tyto úkoly, není” filantropie “ale v podstatě politický aktivismus, takový, který se snaží získat všechny progresivní záležitosti radikální levice – i některé dost děsivé, jakým je” Projekt smrt v Americe “. Je pochopitelné, že Soros chce, aby se jeho podpora takových záležitostí nazývala “filantropií”. Je neomluvitelné, aby média přijímala takové označení za bernou minci a dokonce propagovala jeho myšlenky tak, jak to dělá Financial Times. Soros ve skutečnosti využívá to, čemu říká “filantropie”, na zpochybnění zbývajících základů dobrého života.

Sorosovy “filantropické” aktivity v Americe byly otestovány ve velké míře i v zahraničí. Jeho zahraniční síť “nevládních organizací” je aktivní zejména ve východní Evropě. Soustřeďuje se v Institutu otevřené společnosti (OSI) v New Yorku, který financuje síť dceřiných společností ve více než 50 zemích a má finanční dotaci kolem 20 miliard dolarů. Již v roce 1994 jeho nadace utratily celkem 300 milionů dolarů; do roku 1998 ta částka vzrostla na 574 milionů dolarů. To jsou na východní Evropu opravdu velké sumy peněz, přičemž jejich účinek na vytypované společnosti je mnohem větší, než jaký by přineslo “vražení” stejné částky na Západě.

Jeho mnohé nadace tvrdí, že mají závazek “vybudovat a udržovat infrastrukturu a instituce otevřené společnosti.” Co to v praxi znamená je jasné z jejich ovoce. Pokud jde o programy týkající se “zdraví žen” ve střední a jihovýchodní Evropě, například, marně byste hledali programy na odhalení rakoviny prsu nebo předporodní či poporodní péči. Ne, Sorosovým hlavním cílem je “zlepšit kvalitu potratových služeb”. V souladu s tím se jeho Program veřejného zdraví zaměřuje na uvedení snadno dostupných potratů v Albánii, Lotyšsku, Litvě a Slovensku a na uvedení potratů pomocí manuální vakuové aspirace (MVA) v Makedonii, Moldavsku a Rusku. Proč Soros tak nadšeně podporuje více potratů ve východní Evropě? Přelidnění nemůže být důvodem: region zažívá demografický kolaps a má jednu z nejnižších měr porodnosti na světě. Odpovědí nemůže být ani nedostupnost potratů: jen pět evropských zemí mělo v roce 2000 více potratů než porodů: Ruská federace, Bulharsko, Bělorusku, Rumunsko a Ukrajina. Logickou odpovědí je, že Soros chce, aby se na tento svět narodilo co nejméně Východoevropanů.

Sorosovy “Programy veřejného zdraví” navíc “podporují iniciativy zaměřující se na konkrétní zdravotní potřeby několika marginalizovaných komunit,” jako jsou lidé trpící AIDS, a podporuje “minimalizaci rizik” se zaměřením na výměnu jehel / stříkaček a dodávku metadonu závislým. Počínaje koncem 90. let, Sorosova síť nastartovala předtím neexistující “gay” aktivismus v téměř všech oblastech svého působení. Kampaň za “práva” LGBT se už dávno proměnila na agresivní politický aktivismus a požaduje mimořádné zacházení po celé východní Evropě.

Vzdělávání je klíčovým pilířem Sorosových aktivit. Jeho leitmotivem je oficiální prohlášení, že “nikdo nemá monopol na pravdu” a že “občanské vzdělávání” by mělo nahradit starý “autoritářský” model. I za vlády komunismu si východní Evropa zachovala vysoké vzdělávací standardy, ale Sorosova nadace usiluje nahradit starý systém konceptem škol jako “cvičišť” pro “neomezené vyjádření osobností studentů v procesu rovnocenné interakce s učitelským sborem, a tedy překonání zaostalého konceptu autority a disciplíny, zakořeněného v despotický dědictví patriarchální minulosti. ” V Sorosově systému není účelem vzdělávání” nabytí znalostí “: učitel se má stát” projektantem “třídy a jeho vztah se studenty musí být založen na” partnerství “.

“Rasismus” je Sorosovou pravidelnou obsesí, ale má problém najít ho v rasově nerozmanitých zemích východní Evropy. Vyřešil to identifikací a vyhrazením skupiny obětí – cikánů (“Romů”). Jeho chráněnci před deseti lety začali přicházet s požadavky na politiku na “ochranu” této skupiny: výchova učitelů a úředníků proti předsudkům; integrace romské historie a kultury do učebnic na všech úrovních; právně přikázané programy pozitivní diskriminace pro Romy; daňové pobídky pro zaměstnavatele, kteří je zaměstnají; přístup k nízko-úrokovým půjčkám pro malé rodinné romské podniky; vyčlenění několika procent veřejných tendrů pro romské firmy; legislativa na boj proti “rasismu a diskriminaci” při bydlení; přijetí “komplexní antidiskriminační legislativy”; vytvoření mechanismů na “monitorování zavádění antidiskriminační legislativy a pomoc obětem rasové diskriminace při hledání řešení”; uznání “romského otroctví a holocaustu prostřednictvím veřejného omluvy spolu s bezodkladným přijetím balíčku nápravných opatření” vládou. Odvětví rasových vztahů již existuje, spolu se samoúčelnou agendou nalézání “diskriminace”, aby se toto odvětví navždy zachovalo.

Aby normalizoval svou agendu u cílového obyvatelstva, miliony Východoevropanů jsou násilně krmeny denní dávkou agitky OSI “Sorosových médií” (ten pojem je v současnosti zažitý ve více než desítce jazyků). Ve všech postkomunistických zemích se Soros spoléhá na syny a dcery starého komunistického zřízení, u nichž je menší pravděpodobnost, že budou nakaženi jakýmikoliv atavistickými stopami své rodné země, kultury a tradice. Srovnání s oddíly janičářů  ​​z Osmanské říše je výstižnější než s komunistickou stranou. Noví janičáři, tak jako staří, musí své renomé dokázat tím, že budou zanícenější než samotný mistr.

Sorosova agenda ve světových záležitostech je očividná díky skutečnosti, že v průběhu let patřily mezi prominenty jeho “Mezinárodní krizové skupiny” generál Wesley Clark (na důchodu), který velel silám NATO ve válce proti Srbsku v roce 1999; Louise Arbour, bývalý hlavní žalobce tribunálu pro válečné zločiny v Jugoslávii v Haagu; bývalý státní podtajemník Morton Abramowitz a Zbigniew Brzezinski. Soros je také klíčovým hráčem za Institut míru Spojených států, Národní nadace pro demokracii, Human Rights Watch a Amnesty International. Tyto skupiny nevyužívá pouze na ovlivňování, ale i na vytváření zpráv, agendy a veřejného mínění na podporu cílů, kterými jsou, ve zkratce, kontrola světa, jeho přírodních zdrojů a oslabení národní suverenity tradičních národních států, především v Evropě.

Soros opakovaně přiznal, že jako dítě měl “mesiášské fantazie”, dokonce věřil, že je bůh. Jeho aktivity naznačují, že ta představa už dávno vyhlédla do promyšleného akčního plánu. Jeho opovážlivost vyráží dech, ale nepřekvapuje; klamání je jeho povoláním. George Soros je nebojácný a hrdý podporovatel každého klíčového příznaku úpadku Západu, megaloman, který v profilu magazínu New Yorker z roku 1995 rozjímal nad paralelami mezi sebou a bohem ze Starého zákona a poznamenal, že jako dítě o sobě uvažoval jako o nadčlověku. Nyní, když je starý, si očividně nejen myslí, ale také ví, že je nadčlověk. Jeho touha po božské absolutní svobodě člověka se nedá zastavit, s výjimkou svobody vybrat si smrt namísto života.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Zdroj: Srdja Trifkovic, překlad: zet, www.protiprudu.org

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,94 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky