Převýchova Gillettem

Nové reklamní video značky Gillette (patří pod koncern Procter & Gamble) se rozhodlo vychovávat novou generaci mužů ke květinkové něžnosti.

Do 108 sekund trvajícího klipu se podařilo vtěsnat snad všechny negativní stereotypy proti chlapům, které existují. MeToo, „mansplaining“, šikana, grilování(!) apod.

Posuďte sami:

Jednou ze základních regulí reklamy je, že se nemáte chovat ke svým potenciálním zákazníkům jako k idiotům či jedincům, které je nutno vodit za ručičku i na klozet. Tenhle produkt porušuje ono pravidlo na každém kroku.

„Nechci být neustále v nějaké virtuální podmínce jenom proto, že jsem chlap,“ zní jedna z nejmírnějších reakcí  v dlouhém seznamu komentářů pod videem. Momentálně (15.1.2019 v 10.00) je jich už 59054 a pozitivní abyste pohledal.

Pro případ, že by to promazali (deletovací horečka je jedním z nejčastějších neduhů nového, sociálně uvědomělého internetu), tak aspoň vzorek:

Tomu říkám vlastní gól, poločas, možná i zápas. Jestli se takové toxicky maskulinní pojmy ještě vůbec smějí používat.

Pár poznámek k věci:

1. Navrhuji zavést nový pojem corporatesplaining, při kterém se vám anonymní tým kreativců snaží vštípit nové a pozitivnější náhledy na svět, třeba pomocí řeckých kostelů bez křížů nebo, že když se dva kluci poperou, je to toxická maskulinita. A nenechejte se vidět u grilu, proboha, to přeci dělají jen gangsteři… Většinou je takový corporatesplaining asi stejně subtilní jako sekyra v hlavě, ale tvůrcům to nedochází. Efekt sociálních bublin. Sejde-li se dvacet lidí odkojených moderním uctíváním diverzity, ani je nenapadne, že natočit převýchovný klip pro lidi, od kterých zároveň chtějí peníze, může být problém.
2. Bohužel mám za to, že těchto převýchovných firem bude přibývat, jak budou pozvolna infiltrovány. Postmoderní aktivistická levice sama o sobě budovat neumí. Zkusí-li zorganizovat něco vlastního, skončí to v nejlepším jako „Klinika“ – odpadky a špinavým nádobím zanesený prostor patřící  někomu jinému. Ale převzít čirou drzostí organizace (firmy, univerzity, státní úřady), které od nuly vybudoval někdo jiný, to je umění, které ovládá skvěle a lidi na pravici tuto schopnost neustále, systematicky podceňují. Chcete-li vidět příklad z ČR, podívejte se na kancelář ombudsmana, která byla za Motejla a Varvařovského vcelku konzervativní a  opatrnou institucí, a ze které se v éře Anny Šabatové stalo aktivistické centrum (počet zaměstnanců vzrostl ze 110 roku 2010na 155 koncem roku 2018).
3. Celková dynamika není na straně svobodně uvažujících lidí, protože proti koalici velkých firem se těžko bojuje, pokrývají-li zásadní část trhu. Zkuste třeba bojkotovat všechno, co pod všemi značkami vyrábí Procter & Gamble; to je těžké, že? A když začnou podobným způsobem jednat třeba Visa a Mastercard zároveň, máte úplnou smůlu. Nebo Google a Apple. To jsou silné oligopoly, které mají v rukách důležitou infrastrukturu a mohou se snadno rozhodnout, že nežádoucím jedincům k ní odepřou přístup.
4. Řekl bych, že proces se zintenzivnil po volbě Trumpa prezidentem, protože DJT vyvolává mezi demokraty takové duševní křeče, že pociťují silnou touhu překmitnout kyvadlo co nejdále na opačnou stranu. Což naznačuje, že si neužijeme klidného stáří; jakákoliv střední půda pro kompromis rychle mizí a v případě střídání politických garnitur se bude předělávat ideová struktura celé země od základu.
5. To, že toxická maskulinita je dost urážlivý bullshit (nikdy jsem neviděl snahu o definici toxické femininity, jako by zrovna v tomhle případě příroda rezignovala na symetrii, kterou jinak má velmi ráda), je jedna věc. Ale divím se, že nikdo z lidí, kteří považují i klukovskou pranici za nežádoucí chování, si neklade otázku, zda nějaká konkrétní společnost může dlouhodobě přežít, vyzmizíkuje-li z mužů všechnu schopnost agrese. To je ekvivalent jednostranného odzbrojení a jednostranně odzbrojené společnosti podléhají dříve nebo později těm, které tak neučinily. Chcete zajímavý příklad z 19. století? Genocida kmene Morioriz rukou Maorů. Morioriové se vzdali násilného řešení sporů a žilo se jim krásně, dokud na Chathamovy ostrovy nedorazili jejich příbuzní z Nového Zélandu a nezmasakrovali je.

Jak už jsem kdysi psal v nějakém jiném článku: teskním po časech, kdy kramáři chtěli jen vaše peníze a nechtěli vás převychovávat k obrazu svému. To druhé mi příliš připomíná usměvavou, do pěkných barev zabalenou severokorejskou propagandu.