19.12.2018
Kategorie: Společnost

Analýza některých manipulačních technik ve zprávách o dezinformačních webech

Sdílejte článek:

EP

Oblíbenou činností dnešních hlasatelů jediné správné pravdy je vytváření obskurních seznamů „nepřátelských“, „dezinformačních“, „šířících nenávistnou propagandu“, „proruských“ či „prokremelských“ webů. Název seznamu vždy co nejvíce odpovídá názvu grantu, který lze za vytvoření takovéhoto seznamu čerpat. Seznam oněch webů jako takový se ovšem příliš nemění. Zpravidla je zároveň tvrzeno, že tyto seznamy vede BIS.

[ad#textova1]

Tento text není určen lidem, kteří z článku nepřečtou více, než 350 slov. U těchto lidí je šance na pochopení této analýzy nulová.

Ke zpracování této analýzy mě přimělo tvrzení jednoho diskutéra na internetu, že BIS (či Ministerstvo vnitra) disponuje seznamem webů, které sleduje. A k podpoře tohoto tvrzení mi onen dotyčný zaslal odkazy. Jednotlivé odkazy jsem navštívil, prostudoval a následně jsem se rozhodl vytvořit tuto analýzu.

Jedná se o tyto konkrétní odkazy:

  1. https://neovlivni.cz/proruske-servery-maji-na-ceske-publikum-zasadni-vliv-pise-bis/
  2. https://neovlivni.cz/vnitro-ma-databazi-dezinformacnich-webu-koho-na-ni-zaradilo/
  3. https://www.securitymagazin.cz/zpravy/cesky-rozhlas-zverejnil-seznam-ceskych-dezinformacnich-webu-1404053853.html
  4. https://interaktivni.rozhlas.cz/dezinformace/
  5. https://echo24.cz/a/isYwV/42-ceskych-a-slovenskych-webu-ktere-siri-ruske-lzi
  6. https://zpravy.aktualne.cz/domaci/az-sto-vlivnych-lidi-siri-myslenky-odporujici-zajmum-statu-t/r~86622924568f11e7a83b0025900fea04/?_ga=2.89801496.2003622618.1498106377-1995071804.1495628891&redirected=1530213166

Kapitola I:

Než přistoupím k dalšímu výkladu, nejprve vydefinuji nový termín – tímto termínem je „Manipulace, spoléhající na digitální demenci“.

Co je to „Manipulace, spoléhající na digitální demenci“?

Tento typ manipulace míří zejména na tzv. „digitální generaci“, čímž jsou míněni jedinci, narození kolem roku 2000. Tento způsob manipulativní techniky vychází z poznatků o tom, jak lidský mozek zpracovává informace na webu. Při odhalení této manipulativní techniky jsem vyšel z knihy Manfreda Spitzera „Digitální demence“.(překlad František Ryčl 2014, Czech edition © Host–vydavatelství, s.r.o., 2014, ISBN 978-80-7294-872-7). V této knize je dopodrobna popisováno, jakým způsobem náš mozek pracuje s digitálními médii. Tyto poznatky jsem porovnal s poznatky o eyatrackigu. 

Eyetracking vědecky zkoumá to, jakým způsobem čtenáři vnímají text na internetu. Informace o manipulačních technikách a jejich rozpoznání jsem čerpal ze zdrojů:

Kombinací těchto poznatků jsem dospěl k závěru, že manipulativní text, spoléhající na digitální demenci je záměrně zpracován tak, aby digitální dement (v dalším textu – méně pozorný čtenář) pochopil text jinak, než jak je prezentován, a aby přehlédl jinak zcela zjevné manipulační techniky.

Je vědecky prokázáno, že text na internetu vnímáme zásadně jinak, než text tištěný. Podle seriózních průzkumů většina uživatelů internetu namísto klasického čtení používá „skenování“. Z celé zprávy čteme jen nadpis, první odstavec, něco významnějšího uprostřed, ale jinak jen asi 2-3 počáteční slova z každého řádku! Přes 70 % obsahu nečteme vůbec! A co více – pokud již v prvních dvou odstavcích obdržíme kýženou informaci, pak zprávu ani nedočteme. Viz např. zde.

Manipulativní sdělení na webu má tedy následující strukturu: Pod zavádějícím titulkem je v prvním odstavci obsaženo zavádějící tvrzení. Toto tvrzení bývá ještě někde uprostřed článku zopakováno, formou odkazu, zvýrazněného podnadpisem, seznamem s odrážkami apod. Klíčová informace, která je v rozporu s nadpisem a s prvním odstavcem, se nachází nejdříve na samém konci druhého odstavce, nebo ještě dále. Formálně je text v pořádku a čtenáři poskytuje všechny relevantní informace. Ve skutečnosti se ovšem takto zformátovaný text úplně sprostě spoléhá na to, že jej pochopíte jinak, než jak je ve skutečnosti napsaný.Zjednodušeně – přijmete nadpis a první odstavec jako fakt (on totiž bývá umně zformulován jako hotové tvrzení, ale při troše snahy připouští i jiný, ne-li přímo opačný výklad), a tento je dále potvrzen povrchním pojetím článku jako celku. A to přesto, že další text (ten správně umístěný do správného místa) neodpovídá ani titulku, ani prvnímu odstavci. Text pak může pokračovat vesele dále – pokud neobsahuje již nic významného a není ani graficky odlišný, aby nějak upoutal pozornost, pak jej většina lidí stejně ani nedočte.

U takto zformátovaného textu mnoho – a troufám si říct, že většina – čtenářů vůbec nepostřehne, že jsou manipulováni k falešnému závěru. Viz případ, kdy mi diskutující na Facebooku poskytnul všechny studované odkazy s tím, že dokazují jeho – a nikoliv můj – názor. A že BIS vede seznam závadných webů.

Pro upřesnění zde znovu opakuji: jedná se o digitální, nikoliv o tištěná média. Noviny, časopisy a knihy fungují jinak.

V digitálně zprostředkovaném sdělení nejde o sdělení jako takové, ale o jeho pocitové přijmutí. Je zaútočeno na emocionální rovinu sdělení, bez ohledu na skutečný obsah. Záměr celého snažení je přesvědčit. Celá věda o tom, jak jsou zprávy z internetu přijímány se jmenuje eyatrackig a je v praxi využívána k jiným, naprosto mírumilovným a bohulibým účelům (třeba ke zvýšení prodejnosti a k optimalizaci webových stránek).

Tím se – sice trochu obloukem, který ovšem považuji za důležitý, dostávám k odkazům ke studiu.

Kapitola II: co píšou na webech se seznamy „fake news“ a jak je manipulováno se čtenáři?

  1. Zpráva neovlivní.cz z 6.9.2015

https://neovlivni.cz/proruske-servery-maji-na-ceske-publikum-zasadni-vliv-pise-bis/

Tento článek je příkladem „manipulace, spoléhající na digitální demenci “ z předchozí kapitoly. Prozkoumejte sami. Klíčová informace se nachází za nadpisem, dlouhým podnadpisem (délkou odpovídajícímu odstavci) a prvním „opravdovým“ odstavcem. Článek jako takový je primárně zaměřen na méně pozorného čtenáře. Staví vedle sebe dvě tvrzení a ponechává na čtenáři, aby si tato tvrzení sám spojil a vytvořil si tak zkreslený závěr. První (pravdivé) tvrzení je, že BIS ve své zprávě z roku 2014 zmiňuje proruské webové projekty. Druhé (rovněž pravdivé) tvrzení je, že deník Neovlivní.cz vede databázi „prokremelských webů.“ Pro pochopení toho, jak je konstruována manipulace se čtenářem, cituji klíčové souvětí:

Deník Neovlivní.cz sestavuje už půl roku unikátní databázi serverů a médií, které se v Česku propagandě Kremlu věnují. Jde v ní nejen o čistou a neskrývanou propagandu, ale i o média, která nekomentované Putinovské vidění světa nabízejí mezi standardními zpravodajskými texty. Znovu vám ji předkládáme.

Pod přehlednou tabulkou, která odkazuje na kremelské přisluhovače, naleznete výseč zprávy BIS, v níž se zpravodajci ruské propagandě věnují.“

Je zde tedy vložena tabulka, kterou bychom mohli pro zjednodušení nazvat druhým tvrzením. Tedy nikoliv BIS, nýbrž server Neovlivní.cz sestavuje databázi takzvaných „prokremelských webů“. Vše pěkně označeno v dolní části webových stránek : „Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha

Kliknutím na písmeno A této tabulky se dostaneme na stránku: https://neovlivni.cz/databaze-ruskych-stop-a/ Pod tabulkou takto onálepkovaných webů, které (opakuji) sestavuje deník Neovlivní.cz článek z 6.9.2015 pokračuje dalšími „výseky“ z výroční zprávy BIS.

Na méně pozorného čtenáře má celek působit dojmem, že se jedná o materiály z téhož (jediného) zdroje. Článek se dovolává autority – v tomto případě BIS, z jejíž výroční zprávy cituje. Méně pozorný čtenář je tak manipulován k přijmutí falešného závěru, totiž, že BIS vede nějaké seznamy webů. Originál zprávy BIS z roku 2014, na který se článek odkazuje, je zde:

https://www.bis.cz/vyrocni-zprava6c8d.html?ArticleID=1096 V této zprávě ovšem žádný seznam webů nenajdete.

Do očí bijící je ovšem vyjadřování ve směru emotivně zabarveného nálepkování „Putinovské vidění“, „propaganda Kremlu“, „ruská propaganda“. Takovéto nálepkování je považováno za typický příznak falešné zprávy. Tedy alespoň podle: http://zvolsi.info/manual-2/ Surfařův průvodce po internetu; kapitola „Svalování viny a nálepkování.“

  1. Další zpráva Neovlivní.cz z 22.6.2017

https://neovlivni.cz/vnitro-ma-databazi-dezinformacnich-webu-koho-na-ni-zaradilo/

Zpráva se odvolává se na článek z Aktuálně.cz a doplňuje jej o to, kdo konkrétně je na seznamu. V nadpisu samém je uvedeno, že Ministerstvo vnitra sleduje zhruba čtyři desítky českých dezinformačních webů, jejichž seznam se v zásadě shoduje s databází, kterou od roku 2015 sestavuje redakce Neovlivní.cz. Tedy jinými slovy: je zde tvrzeno, že Ministerstvo vnitra vede nějaký seznam. A že tento seznam je skoro totožný s tím, co je čtenáři předkládáno. Cituji: „K nejvlivnějším dezinformačním webům podle nich patří AC24, Svět kolem nás, Lajkit, Vědomosti a Parlamentní listy s jejich subportály. Dále třeba New World Order Opposition, Svobodné noviny, Vlastenecké noviny a Aeronet,” popsal serveru vysoce postavený zdroj z ministerstva vnitra.“Jinými slovy – vysoce postavený, neznámý a nejmenovaný zdroj. Nebo taky já. Nebo taky redaktůrek samotný. Nebo třeba Putin. Tedy učebnicový příklad manipulace s odvoláním na neznámou a neověřitelnou autoritu.

Článek je ovšem také propojen na tabulku „proruských webů“. A kampak to vede odkaz po kliknutí na písmeno „A“ ??? https://neovlivni.cz/databaze-ruskych-stop-a/ . Vede na úplně stejnou stránku, jakou jsme měli možnost shlédnout už dříve u článku z 6.9.2015 a u níž si můžeme přečíst, že seznam webů sestavuje server Neovlivní.cz a pochopitelně, že „Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha“.

Článek, na nějž se zpráva Neovlivní.cz z 22.6.2017 odkazuje, je k dohledání na Aktuálně.cz: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/az-sto-vlivnych-lidi-siri-myslenky-odporujici-zajmum-statu-t/r~86622924568f11e7a83b0025900fea04/?_ga=2.89801496.2003622618.1498106377-1995071804.1495628891&redirected=1530083927

Článek na aktuálně.cz místy vyvrací sám sebe. Jádrem článku je další manipulace s odkazem na neověřitelný zdroj: „I přesto, že resort nechtěl řadu měsíců říct, které dezinformační kanály sleduje, Aktuálně.cz na to nyní přišlo z interních dokumentů ministerstva. (…)”Sledují jich hodně. K nejvlivnějším dezinformačním webům podle nich patří (…)popsal serveru Aktuálně.cz vysoce postavený zdroj z ministerstva vnitra.

… Vyplývá to z interních dokumentů, které má Aktuálně.cz k dispozici, a z informací od několika vysoce postavených zdrojů z vnitra…“

Tento článek tedy nestojí na žádném ověřitelném tvrzení, nýbrž opět jen a pouze na tvrzení autora. Autor článku nám bezostyšně servíruje k uvěření, že mluvil s několika vysoce postavenými – ovšemže nejmenovanými – zdroji z ministerstva vnitra (s jakými?) a že má k dispozici interní materiály ministerstva vnitra (jaké?). Když je v tomtéž článku požádán mluvčí ministerstva o vyjádření, pak to dopadá takto (včetně překlepu): „… Ministerstvo ale nechce podobnou informaci oficiální potvrdit. Tuto informaci nelze poskytnout,” opakuje mluvčí ministerstva Jiří Korbel… Mnohem rafinovanější manipulační techniku nám článek předvádí spojením předchozí fabulace s citací:…V Česku je podle ministerstva navíc 50 až 100 vlivných lidí, kteří dezinformace šíří.“ (tato věta, obsahující nepotvrzenou informaci, patří ke článku, Jiří Korbel jí – alespoň podle pravidel českého pravopisu, kde má být citace uvedena do uvozovek – neřekl! A navíc se zde mluví o lidech, nikoliv webech. Souvětí pokračuje větou…) “Jednak v to počítáme aktivní autory alternativních médií, jednak skupinu pseudoexpertů či autorit, které se snaží intenzivně prosazovat narativy, které jsou v rozporu s českými bezpečnostními zájmy definovanými Bezpečnostní strategií ČR, do veřejné debaty a mediálního prostoru,” dodal Korbel….“ Ve dvou větách je zde spojeno nepotvrzená informace autora článku s citací, což má vyvolat u čtenáře dojem, že ministerstvo sleduje 50 až 100 vlivných lidí, což jsou lidé, stojící za tzv. proruskými weby a že se takto vyjádřil mluvčí ministerstva! A na závěr je takto vyfabulované tvrzení podepřeno odkazem na externí zdroj: „… Evropské hodnoty také samy vytvořily seznam, na němž se servery sledované ministerstvem vnitra objevují…“ Což má ve čtenáři vyvolat dojem, že Evropské hodnoty mají stejný seznam, jako má ministerstvo vnitra. Existence seznamů Evropských hodnot má tedy potvrzovat a dokazovat existenci seznamů ministerstva vnitra. V podstatě je zde předloženo tvrzení, že pokud existuje B, nutně musí existovat A. Jenomže A existovat nemusí. Opravdu nemusí. Z existence B nijak existence A nevyplývá. A jak je to tedy se seznamy Evropských hodnot?

  1. Zpráva securitymagazin.cz z 26.11.2016

https://www.securitymagazin.cz/zpravy/cesky-rozhlas-zverejnil-seznam-ceskych-dezinformacnich-webu-1404053853.html ve kterém je uvedeno, že seznamy webů byly vytvořeny Evropskými hodnotami. Uvedený článek se odkazuje na další článek na webu Českého rozhlasu: https://www.irozhlas.cz/zpravy-z-domova/neznami-vlastnici-redaktori-a-nepruhledne-finance-prectete-kdo-v-cesku-siri_1611250606_dbr z 25. listopadu 2016, kde je rovněž uvedeno, že seznamy webů byly vytvořeny Evropskými hodnotami … „Zpravodajský web Českého rozhlasu na základě studie think-thanku Evropské hodnoty vybral nejúspěšnější tuzemské servery, které spadají do této kategorie…“ Zde tedy nefigurují žádné seznamy BIS, nýbrž seznamy Evropských hodnot.

  1. Zpráva interaktivnirozhlas.cz z 26.11.2016

https://interaktivni.rozhlas.cz/dezinformace/ článek se zabývá tím, že dezinformační texty mají nad pravdivými navrch. Jako úplně první příklad typické dezinformace uvádí článek: „Pokud je to pravda, nastane šok. Rozdělení ČSFR v roce 1992 je neplatné!“ Je zajímavé, že byl zvolen právě tento příklad. Protože už samotný nadpis tohoto – takzvaně dezinformačního článku – zpochybňuje sám sebe a nečiní si nárok na pravdu! Navíc se článek odkazuje na skutečně existující a schválený zákon. Článek, nadepsaný „Pokud je to pravda…“ má podle mého názoru spíše za cíl vyvolat diskusi a vyzvat k hledání pravdy, než záměrně a cíleně dezinformovat. Následující citace z článku mě šokovala ještě více – je sice trochu delší, ale neodpustím si ji:… Ve Spojených státech krátce před prezidentskou volbou zahltily Facebook a Twitter tisíce vymyšlených zpráv z nových, neznámých webových stránek. V drtivé většině podporovaly Donalda Trumpa: jedna o tom, jak mu vyjádřil důvěru papež, další třeba o připravované žalobě FBI na Hillary Clintonovou. Redaktoři webu BuzzFeed se rozhodli zjistit, jak lživé zprávy vznikají.Prozkoumali přes stovku protrumpovských webů a došli k překvapivému zjištění. Fake news má na svědomí skupinka makedonských teenagerů, kteří si tak vydělávají skrze zobrazování webové reklamy…Bác. To bolí. Moc. To je fakt rána do hlavy. Médium, které je mi doporučeno ke změně mého názoru na fake news mě informuje o tom, jak to vlastně bylo s ovlivněním amerických voleb. Jak je možné, že už se světová (potažmo česká) média neomluvila Putinovi a Rusku za křivé nařčení z ovlivnění amerických voleb? Proč se o téhle zprávě dovídám naprostou oklikou, při hledání faktů o něčem úplně jiném? Kdo si dá tu práci dohledat zdroje a omlátit mainstreamu o hlavu jejich dokola omílanou „ruskou stopu“ ve věci ovlivnění amerických voleb?

V článku následuje dlouhý seznam „dezinformačních článků“, pod kterým je vcelku nenápadná věta, že: …Ne všechny zprávy jsou přitom fake news, tedy úmyslně lživé informace….Aha. takže pod nadpisem „seznam českých neověřených článků“ a pod seznamem, na němž se při kliknutí na odkazy zobrazuje:

máme přiznáno, že seznam samotný není relevantní a validní. Klasifikuje totiž weby jakožto entity a nikoliv obsah webů samotný. Natož jednotlivé zprávy. Připadá vám to stupidní? Mě tedy ano. I když některé z webů, u nich se ukazuje „dezinformační“ opravdu a skutečně, fakticky a vážně publikují strašné … no, jak to říct slušně? …nesmysly. Což ovšem nikoho nekvalifikuje k tomu, aby tyto weby nálepkoval a snažil se je umlčet či cenzurovat.

Článek pokračuje klasifikací fake – news do pěti kategorií, kde jsou zmatlány (myslím si, že naprosto záměrně) zjevné nesmysly se zprávami, jejichž obsah je spíše neprokazatelný či diskutabilní, nebo vyzývá ke (zcela oprávněné a potřebné) politické diskusi. Ono zmatlání má zcela nepochybně za účel vyloučit některé otázky z demokratické diskuse a onálepkovat je za „Fake“ od samého počátku. V posledním odstavci článku se můžeme dočíst o tom, kdo se v České republice zabývá fake news. Zde samozřejmě nechybí (již dříve zmíněné) Evropské hodnoty.

Co je ovšem důležité? Článek se o nějakých seznamech závadných webů, vedených BIS nezmiňuje.

  1. Článek echo24.cz ze dne 22.6.2017

https://echo24.cz/a/isYwV/42-ceskych-a-slovenskych-webu-ktere-siri-ruske-lzi

Článek se rovněž nezabývá žádným seznamem BIS, nýbrž seznamy, které vytváří slovenský aktivista Juraj Smatana.

  1. Článek aktualne.cz ze dne 22.6.2017

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/az-sto-vlivnych-lidi-siri-myslenky-odporujici-zajmum-statu-t/r~86622924568f11e7a83b0025900fea04/?_ga=2.89801496.2003622618.1498106377-1995071804.1495628891&redirected=1530213166

Analýza na počátku tohoto článku, viz zpráva Neovlivní.cz z 22.6.2017.

Pro zopakování: Jedná se o manipulaci, spoléhající na digitální demenci. Jde o kombinaci manipulace s odkazem na nejmenovanou autoritu a manipulace s odkazem na neověřitelný zdroj. Viz:

… „Téměř čtyři desítky českých dezinformačních serverů monitoruje ministerstvo vnitra. I přesto, že resort nechtěl řadu měsíců říct, které dezinformační kanály sleduje, Aktuálně.cz na to nyní přišlo z interních dokumentů ministerstva.“…

… “Sledují jich hodně. K nejvlivnějším dezinformačním webům podle nich patří AC24, Svět kolem nás, Lajkit, Vědomosti a Parlamentní listy s jejich subportály. Dále třeba New World Order Opposition, Svobodné noviny, Vlastenecké noviny a Aeronet,” popsal serveru Aktuálně.cz vysoce postavený zdroj z ministerstva vnitra.“

Shrnuto: Argumentuje se „dokumenty, pouze pro služební využití“ – či odkazem na „vysoce postavený zdroj z ministerstva vnitra“. Článek jako takový je primárně zaměřen na méně pozorného čtenáře, v němž má celek vzbudit dojem, že BIS vede „seznamy webů“.

ZÁVĚR

Seznamy dezinformačních webů, zejména ty, které se odvolávají na to, že tyto seznamy jsou vedeny BIS, jsou samy o sobě dezinformací. Spoléhají se na méně pozorného čtenáře (viz první kapitola) a obsahují zcela zjevné manipulace s odkazem na neznámý (neověřitelný) zdroj a manipulace s odkazy na neznámé (neověřitelné) autority. Zcela jistě by články 1,2 a 6 samy o sobě snesly označení „Fake news“.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 4,76 out of 5)
Loading...