Od jedné totality k druhé

Opakujeme si to tady v naší sociální bublině už několik let. Srovnání dnešního systému s tím totalitářským není bohužel vůbec mimo mísu. Také dnes tady máme svazáky, kteří se chopili své příležitosti a souhrou náhod se dostali k moci. Také dnes se média stala, vědomě i nevědomě, nástrojem ideologie, která opravdu nepřispívá ke svobodě ani hledání pravdy. Natož pak k té hlásané tolerance, solidarity, pravdy a lásky.

Také dnes se měří dvojím metrem. Ukázalo se to i na takových drobnostech, jako jsou šibenice na demonstraci. Pohoršovala se nad nimi naše média, jak by tak činila, kdyby šlo třeba o demonstraci proti Evropské unii? Je fajn dnes říkat, že Zeman chlastá jako duha, ale jakmile to samé řeknete o šéfovi Evropské komise Junckerovi, který si v alkoholovém opojení ani není schopen vzít dvě stejné boty, už jste proruský troll a nepřítel „naší Evropy“.

Také dnes jsou odlišné názory brány jako ideozločin. Ve jménu dobra a slušnosti jsou vytvářeny seznamy serverů s nepohodlnými názory. Pro jistotu je označíme za dezinformační či rovnou proruské, aby bylo jasno, že vše od nich pocházející přece pochází rovnou od ďábla. V případě serveru ePortal.cz se jednoho takového seznamu chytili na Seznam.cz a silně utlumili možnost šířit odtud názory, které se příčí politickému a mediálnímu mainstreamu.

V prvé řadě tedy názory, které se staví kriticky k Evropské unii, liberální přistěhovalecké politice, ideologii multikulturalismu, politické korektnosti, rozpínavosti neziskového sektoru atd.

S tím úzce souvisí nálepkování, které ovšem funguje za každého režimu. Před rokem 89 jste byli v případě kritických postojů k vládě či SSSR označování za agenty imperialismu, dnes jste vyřazeni z diskuze tím, že vás označí za proruského trolla, dezinformátora, krajního pravičáka, pravicového extremismu atd. Bez důkazu. Jen tak, abyste do ničeho moc nekecali. Stačí jen ukázat prstem.

Diktát pracující dělnické třídy vystřídal diktát menšin a jejich práv, za kterým stojí nová levice (Piráti, TOPka, Zelení, Žít Brno, ale i STAN či KDU). Dozvídáme se, že homosexuálové mají právo na adopci dětí i uznání svého svazku za manželství. Neomarxisté boří vše tradiční, co tady fungovalo stovky let. Když se proti tomu postavíte, tak jste… ano… onálepkování. Tu za homofoba, jindy za islamofoba atd.

Uliční výbory vystřídaly různé komise, neziskové organizace, aktivistické spolky, které se pod pláštíkem dobra a slušnosti nerozpakují podnikat kroky, které mají se skutečným dobrem a slušnosti společného asi jako fotbalový tým Faerských ostrovů s ambicemi stát se mistrem světa.

Většina dnešních studentů plně souzní se systémem, který přitom nese jasně totalitářské prvky. Přispělo k tomu mnoho politiků, organizaci, ale i voličů. Ti především svoji pasivitou a neschopnosti jít na dřeň. Jistěže svoji troškou do mlýna přispěli také Babiš a Zeman, ale ti tento systém nevytvořili. Ti se s ním pouze vezou.

Je správné tvrdit, že na jedné straně za vše zlé může Putin, ale jakmile poukazujete na nepříliš vábné aktivity George Sorose, už jste označeni za konspirátora, dezinformátora a antisemitu. Paradoxně těmi samými, kteří tepají Izrael při každé příležitosti a zavírají oči nad tím, jak Židé trpí v důsledku „nově příchozích“, které raději nebudu ani jmenovat.

Co tady v tom výčtu chybí z dob před rokem 1989? Ještě cenzura, viďte? Ale i tu tady přece máme. Můžeme omlouvat zásahy Facebooku tím, že jde o soukromou společnost, která si může určovat pravidla a vy je buď přijmete, nebo můžete jít o dům dál. To by byla pravda jen tehdy, kdyby Facebook při své honbě proti šíření nenávisti nebyl tlačen národními vládami a nevycházel jim vstříc.

A kdyby, po vzoru tupých cenzorů z Rakouska-Uherska i komunismu, netrestal i naprosté nesmysly, ironii, satiru atd.

Cenzura, nebo spíš autocenzura, je ale také standardní součástí dnešních mainstreamových médií. Už se tomu ovšem neříká cenzura, ale něco jako kodex či snaha „informovat objektivně“. Čest výjimkám v podobě serveru ParlamentníListy.cz, ECHO24, TV Barrandov či FTV Prima. Bohužel mezi tyto výjimky nepatří Česká televize.

O některých věcech je záhodno hovořit nahlas a probírat je v pořadech ČT (platy poslanců, Čapí hnízdo, vrávorání prezidenta Zeman), některé další je nutné ignorovat (platy manažerů ČT, miliardy korun do neziskového sektoru, vrávorání zmiňovaného Junckera atd.).

V takovém ovzduší je dost těžké se radovat z nabyté svobody v roce 1989.

A ještě mi to nedá, abych se vrátil ke studentům….

Nemalá část dnešních studentů si myslí, že když „bojují“ proti Babišovi a Zemanovi, tak se jaksi podobají studentům z roku 1939 a 1989. Něco takového ale považuji za znevážení odkazů skutečných bojovníků za svobodu, kteří se postavili dvěma totalitářským ideologiím, které byly „díky“ svým vnějším projevům snadno rozpoznatelné.

U dnes převládající ideologie, tedy multikulturalismu a politické korektnosti, je to mnohem obtížnější a vyžaduje to víc, než jen nábožné následování odkazu Václava Havla a vykřikování hesel „Babiše do koše“. Studenti v roce 1939 a 1989 to samozřejmě měli na jednu stranu snazší. Byl tady jasně definovaný nepřítel, o jehož zlých úmyslech nebyl pochyb.

Dnešních nepřátel svobody je mnohem víc a spousta z nich se naopak tváří jako slušnost a dobrota sama. Právě 17. listopadu by se nad tím (nejenom) naši studenti měli zamyslet. 

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Josef Provazník, Eportál.cz